Skip to main content

Full text of "Frantiek Ladislav elakovský"

See other formats


= o 
• co 
;uo 
-co 
:0 

co 



Reznicek, Václav 

František Ladislav Celakovsky 



PG 

5038 
C47 
Z835 



^-/i^/^ 






SESTAVIL 



*f 



VÁCSLAV ŘEZNÍČEK. 



SKUPINA • 

SDRUŽENÍ KATOL. MLÁDEŽE 
PRO CHANOVICE. A QMHi^ 



V PRAZE 1899. . 

:la0em Vlastním.?.'^ — tisk aloisa wiesnera v prazk, 




Cena 50 kr. (I k.) 



Pro pány předplatitele „Modré knihovny^ 
kteří nám předplatné doposud neposlali; přikládáme složní 
list poštovní spořitelny k brzkému použití. 



Předplatné na celý ročník ^iModré knihovny'- ob- 
náší 2 zl. 

g^^ Platí se u nás, na Král. Vinohradech č. 715. 

Příští číslo (páté osmého roénikn) vyjde 
31. března 1899. 



Vydavatel „Modré knihovny" Vácslav Řezníček vydal 
doposud tyto své samostatné knihy: 

Léta spásy. Obrázky z pruské přeháíikv. V Praze 
u Jana Otty 1882. 

Z podhorských tradic. V Praze u AI. Lauermauna 
1883. (Rozebráno.) 

U českého Iva. Historie z doby rozruchu. V Praze 
n J. Otty 1883. 

Podloudníci. Povídka z doby neiuody. Večerní zá- 
bavy č. 33. r. 1883. (Rozebráno.) 

Na stará kolena Větší idylla V Praze u A. Rein- 
warta 1883. (Rozebráno.) 

Po velké události. Tré obrazů z těžkých dob. V Praze 
u J. Otty 1884. 

Za utrpení předků. Obraz ze selského pozdvižení. 
V Praze, „Matice lidu" č. 103. (Bylo zabaveno, ale ná- 
mitkám proti zabaveni tomu soudem dáno místo.) R. 1884. 
(Rozebráno.) 



-^^/^r 




L 





Sestavil 
VÁCSLAV ŘEZNÍČEK. 



Modré knihovny čislo 46. 



0!»mélio poéníku §v. IV. 



V PRAZE. 

Nákladem dra. Vácslava Ěezníčks. 

1899. 







PGr'-- 



Tiekom Aloisa Wiesnera y Praze. 





o o o J*í^ o o 
oo oo ^ ^ oo oo 



3) 






Při příležitosti sté výročnice narozenin Frant. 
Lad. Celakovského vydáváme tento postupný pře- 
hled jeho života, působení a snah v té dobré vůli, 
aby ve stručnosti poslouží^ každému, kdo by se 
chtěl o velkém významu Celakovského v našem 
veřejném a literárním životě poučiti a některé dů- 
ležité momenty z jeho působeni si připomenouti. 
Obsáhlá dlouholetá studie o Celakovském chystá 
se na jiné straně a vydána bude později. 

Tím jsou také účel a místo této skromné knížky 
ve veřejnosti určitě vyznačeny. 




(Rodiče. — Na latinských školách v Budějovicích a v Pisku, 
Na filosofii v Praze a v Budějovicích.) 



Strakonický měšťan a tesařský mistr, Vojtěch Čela- 
kovský, majitel domu č. 252 v ulici na Stráži řečené, 
dočkal se dne 7. března 1799 v domácnosti své ra- 
dostné události. Choť jeho Anna povila mu zdravého, 
silného synáčka prvorozence, jemuž téhož ještě dne 
při křtu dáno bylo jméno František. 

František zůstal napotom radostí i potěšením svých 
rodičů jediným, když druhorozený jeho bratříček Anto- 
nín v útlém věku asi šestiletý umřel. 

Otec, Vojtěch Čelakovský, byl muž vážný, obratný 
řemeslník a nanejvýš přičinlivý člověk, který se o svou 
rodinu s největší dbalostí a pečlivostí staral. Při na- 
rození Františkově bylo mu 47 let. 

Paní Anna Čelakovská, manžela svého o sedm- 
nácte let mladší, byla na tehdejší dobu žena velice 
pokročilá a probudilá, ze kterýchžto výborných její 
vlastností jedináček František ihned od nejněžnějšího 
mládí svého velice mnoho kořistil. 

Dobrá matinka naučila ho sama čísti a počítati 
a dokonale vycvičila ho (vedle mateřštiny) také v po- 



— 6 — 

čátcícb jazyka německého, jímž výborně vládla. Otec 
Frautiškův německy nemluvil, ale s manželkoa svou 
shodoval se v bohabojnosti, v jejímž luzném ideálním 
ovzduší bystrý synáček z dítěte odrůstal ve chlapce. 

Détská svá léta strávil František čelakovský po- 
nejvíce pod ochranou a ve společnosti výtečné své 
matinky, jejíž širší na tu dobu rozhled a bystrost byly 
mu napotom ve městské domácí škole znamenitým 
návodem. Matka vlastně o osudu synáčka jedináčka 
rozhodla sama. Když ho chtěl otec po odbytí povinné 
návštěvy školní vyučiti svému řemeslu tesařskému, tu 
nadaaý František sám si volil jemnější, dovednější a 
i puhodluější řemeslo tesarství příbuzné. Chtěl býti 
truhlářem. Pochopil zajisté, s jakými nesnázemi a s ja- 
kým nebezpečím a namaháaím tatínek pracuje při sta- 
veaí krovů, roubení a vůbec při tehdejším tesaření, 
jež bylo ondy ještě řemeslem daleko umělejším, dů- 
ležitějším a hojněji potřebným, než-li jest dnes. 

Synova, ze vrozeného vtipu a dobrého soudu vy- 
vírající snaha dosíci lepšího, než-li měl otec, byla asi 
toho hlavní příčinou, že se rodiče rozhodli, dáti ho 
na studie, když projevil chut získati a dobýti si po- 
stavení nad stav otcův. Zbožaá matiaka myslila při 
tom, že by mohl býti jednou knězem a tatíček byl 
ochotným, vše na to vynaložiti. Proto ochotně r. 1812 
dovezl Františka na latinské školy do Budějovic. 

Odchodem synovým na studie nastaly rodině po- 
nejvíce prací rukou svých živícího měšfana strako- 
nického Čelakovského nemalé starosti. Každý hotový 
groš musi být uložen, aby byl obětován na Františka, 
za nímž jeho dobrá matinka ze Strakonic do Budějovic 
sama chlebíček a prádlo donášela, nedbajíc dálky cesty 
a časů i nečasů při tom ji pronásledujících. 



.-. 7 — 

V Badej ovicích nalezl František Čelakovský mi- 
lého draba ve svém spolužáka Josefa Kamarýtovi, 
s nímž společně bydlil. Mladistvé ty dašinky, ač každá 
jiné povahy, ihned k sobě důvěrně přátelsky přilnuly. 
Upoutala je k sobě vzájemná a společná libůsika, již 
oba takřka ještě chlapci na místě jiných radovánek a 
kratochvílí hověli. Oba byli horlivými čtenáři: „Mívali 
oba v obyčeji opisovati si čistě každou báseň, ježto 
jim v zalíbení vešla a sepsané básně v svazečky malé 
uvazovali, neb jim lze nebývalo, všech žádaných básni- 
ckých knih si zaopatřiti, ač mnohdy za trapný toliko 
hlad si kupovali knih, pyšní ještě jsouce, „?e (jak sami 
říkávali), v kufřících svých více knih, než-Ii prádla 
mají." Takové knihy tištěné a takové svazečky psané 
bývaly vždy o prázdninách žádaným a sladkým po- 
krmem obou a sešedše se opět ve školách čítávali je- 
den druhému, co nového byli získali a utvořili." 

Za tehdejších poměrů v Čechách, o nichž se zde 
šířiti netřeba, měli oba přátelé a druhové ve svých 
zápiscích daleko více básní německých, než-li českých, 
a také znali více knih německých, než-li českých. 
Českých básní nasbírali si tehdy nejvíce ze Hromád- 
kových tou dobou vycházejících a v Budějovicích roz- 
šířených: „Novin Vídeňských" a „Prvotin pěkných 
umění". 

Doma ve Strakonicích na prázdninách dlící stu- 
dent Čelakovský pak bavíval se ponejvíce čtením Schil- 
lera a Goetheho, jejichž mnohým básním naučil se na 
pamět. A tu potom procházeje se po okolí, za různých 
případů a okolností těchto svých výletů do přírody 
básně ty si opakoval a bezděčně, nadán zlatou hřivnou 
básnického smyslu, verše ty měníval dle vlastních po- 
citů a nálad. A nové tyto dítky poetického nadšení 



— 8 — 

pak si zaznamenával pro potěšení a zábavu, nemaje 
ovšem tušení, že tak národu svému cvičí a pěstuje 
jednoho z nejpřednějších, nejrázovitějších a nejryzejších 
básníkS. 

Při počátku druhé polovice čtvrté gymnasijní třídy 
musil se však čelakovský na čas s přítelem Kamarý- 
tem rozloučiti. Daleké cesty ze Strakonic do Budějovic 
matičku jeho unavovaly tak, že si je zkrátila, aby 
syna ve studiích domácností svou podporovati mohla. 
František Čelakovský dán byl na další studie do Písku, 
což však rozvoji bystrého jeho ducha jenom nemálo 
prospělo. V Písku totiž dostalo se mu za učitele pro- 
fesora, kterýž byl sice pro své vystoupení proti půso- 
bení vlastenců, zejména Josefa Jungmanna, vyhlášen 
do jisté míry za odpůrce českých snah národních. 
Avšak ve skutečnosti byl pán ten, Alois Uhle, poněkud 
celkem jinakým, než-li se zdál býti dle brožurky, již 
byl r. 1812 vydal. V muže již vyspělý a chladně sou- 
dící čelakovský o něm napotom r. 1835 v rozhodné 
obraně jeho proti Kollárovi napsal následovní památné 
doznání: „Pan Alois Uhle byl v r. 1816 a 1817 
v Písku mým humanitním učitelem, na jehožto hodiny 
nám dávané dosaváde s potěšením se rozpomínám a 
jemuž tím co živ vděčen zůstávám, že byl meii prvními, 
kteří lásku k mateřskému jazyku ve mne jsou vzbudili, 
na jeho krásy a dokonalost mne pozorná činíce." 

V Písku na humanitních školách náležel čela- 
kovský mezi nejvýtečnější žáky. Zajisté proto, poně- 
vadž se mu dostalo také prozíravých a výtečných acitelů, 
kteří jeho výborné vlohy vésti a oceniti dovedli. 

A v době té r. 1817 vidíme Čelakovského účast- 
niti se také již veřejného života. Jako student na 
prázdninách zřídil se svými druhy doma ve Strakonicích 



divadlo, na němž jako ochotník vystoupil ve Štěpán- 
kove kuse „Korytané v Čechách", jejž studenti tehdy 
svým rodákům jako novinku sehráli. Při tom byli jim 
platně nápomocnými někteří z měštanů, z nichž vy- 
nikal zejména probudilý a pokročilý mistr truhlářský 
Jan Plánek. 

Ctihodný a v zasloužilé paměti pro vždy zacho- 
vaný muž ten těše se poměrnému blahobytu učinil si 
svým potěšením sledování duchovního pokroku národa 
svého a od mladých let svých shromažďoval si vzácnou 
českou knihovnu. Co lepšího vycházelo, všechno hleděl 
si zaopatřiti a když se s bystrým a podnikavým stu- 
dentem čelakovským při divadle seznámil, ochotně mu 
otevřel své literární poklady. U něho seznámil se 
čelakovaký se vším cennějším, čím se tehdejší doba 
v české literatuře honosila a mohl toho ve dnech 
prázdně do sytá užívati. O deset jenom let starší Plá- 
nek se z toho jenom těšil, když mladistvý jeho přítel 
student z pokladů jeho co nejvíce čerpal a těžil. 

A tu Čelakovský na místě lásky k poesii německé 
začal si oblibovati básnění české, tak že napotom ještě 
jenom dvakráte osedlal si Pegasa sedlem německým. 
A sice poprvé r. 1817, když milý jeho pan profesor 
Uhle „takorka konkurs mezi žáky svými byl vypsal 
na nejlepší báseň ke cti a chvále tehdejší (písecké) 
paní krajské". 

V tom „konkursu školním zvítězil Čelakovský 
mezi šesti žáky a to tím způsobem, že se jemu i té 
cti dostalo, aby směl osobně báseň svou deklamovati 
mocné paní krajské, ba aby uzřel báseň svou panem 
profesorem danou do tisku." Podruhé pak napotom 
později r. 1821, „kdežto zamilovav si při Hostinném 
(Arnau) v horách Krkonošských přesličnou pannu ně- 

\ 
CDRUŽENi .... . ^^. MLÁDEŽE 
PRO CHANOVICE A OKOLK 



— 10 — 

meckého rodn i chvalozpěv německý podle GSthova 
„Migaon" byl složil." 

Když roku 1817 přišel domů na vánoce, blahopřál 
k novému roku příteli Plánkoví v důkaz svého povděku 
a náklonnosti k němu českou ódou, první svou českou 
básní, jež nezůstala před jinými utajenou. 

Čtenářem byl Čelakovaký již v těchto letech soud- 
ným a pozorlivým, nebot ve knihách, třebas i vypůj- 
čených, přičiňoval poznámky a rád se o důležitější 
myšlénky a náhledy přel a to zejména s milým pří- 
telem svým Josefem Kamarýtem, s nímž si z Písku 
dopisoval a některý čas prázdnin s ním trávíval. Ka- 
marýt dlíval u něho ve Strakonicích a z dob těch 
výše zmíněný Plánek potom vyprávěl o jejich poměru 
toto: „S Kamarýtem, ač laskavým přátelstvím a tím 
více svým básnictvím spojení, často pro učené své 
hádky z hněvu nevycházeli a někdy celý den na sebe 
nepromluvili, ačkoliv jeden bez druhého z domu kroku 
nečiníval, což mě častěji k smíchu nutilo, zvláště když 
jsem musil mezi nimi prostředníka dělati." 

Čelakovský tedy od mladých svých let vždycky 
tak rozhodně své mínění zastával, že byl ochoten obě- 
tovati za ně i vše, co mu bylo nejdražším Ani měk- 
kého, něžného přátelství Kamarýtova, když se tento 
jeho lepšímu přesvědčení vzpíral, nedbal a nešetřil. 
Tento jinak zdobný rys povahy přímostí svou uCal 
čelakovskému v životních příhodách velice mnoho — 
výhod a spůsobil mu často trpké rozpaky, když ne- 
chtěl točiti pláštěm po větru a když černé neprohla- 
áoval za bílé, trulanta za výtečníka, chyba či omyl za 
pravdu. 

V ohledu pravdymilovnosti a přímosti vyniká čela- 
kovský v životním svém těžkém zápase jako bohatýr, 



— 11 — 

kterýž dovedl pro pravda trpěti a za lež nikdy od- 
měňovati se nedal. 

Po odbytí huminitaích škol v Písku odebral se 
Oelakovský na další filosofická stadia do Praby, odkudž 
zůstával 8 přítelem Kamarýtem v nepřetržitém písem- 
ním spojení. „Listy Čelakovského a Kamarýta v ten 
ča3 psané jsoa z oboa stran naplněny neobyčejnon 
upřímností, jakož se i tím vyznamenávají, že jsoa slo- 
ženy a to někdy až nad míru bez úzkosrdečného še- 
tření osob a veřejných okolností." 

Přímost a dávěrnosC tato, pel své doby, který 
dávno s jejími příběhy zanikl a vymizel, je pro nái dnes 
po osmdesáti letech tím cennějším, jsa svědectvím jak 
o těch a oněch záležitostech soudili nadšení součastníci, 
kteří si upřímně pověděli, jak o tom či onom smýšlí. 
„Láska totiž ohnivá k poesii a k vlasti, jsouc jim 
pohnutkou k dopisování vzájemnému sobě, ve kterém, 
jako zrcadlo nejen doby jejich přátelství, nýbrž s ním 
i doby literárních tehdejších pokusův se zračí." 

V Praze nalezl čelakovský nového přítele ve spří- 
zněné duši Josefa Chmelenského, s nímž se byl již 
z Budějovic znal a s ním potom v užší důvěrný svazek 
družnosti vstoupil. 

Dojmům a nadšeuí přístupná a snadno vznětlivá 
mysl Čelakovského přišla v Praze zrovna ve vroucí var 
vlasteneckého probuzení. Působil zde Dobrovský, vy- 
dávaje tehdy svou historii literatury české, Jungmann 
účastnil se horlivě literárního ruchu, Hanka vydával 
„Starobylá skládání" a zrovna tehdy nedávno přinesl 
ze Králové Dvora pergjmeny se starobylými zpěvy, jež 
celou veřejnost nanejvýš vzrušily a nadchly. „Není 
tedy divu, že v takovém čase i mladý Čelakovský více 
dbal o zpěvy onoho pravého zlatého věku literatury české, 



— 12 — 

než o přednášky mnohých profesorů, kteří žáky své 
jen ve vzletu olověnými perutmi povzbuzovali." „Tehdáž 
nž nejen Slované, nýbrž i Němci, ba všichni procítlejší 
národové Evropy poznali, že život liierární jich jinak 
se nepodzdvihne k čilejšímu opět a důkladnějšímu pů- 
sobení, než vynesením velikánů dřívější literatury z hrobu 
zapomenutí na jevo." 

Na pražském učení filosofickém měl na Ůelakov- 
ského, dle vlastních pozdějších jeho doznání, největší 
vliv profesor Bernard Bolzano a „to nebyla tak část 
náboženská přednášek Bolzanových, jako část filosofická, 
ježto jímala jeho pozornost," tak že téměř všecko, co 
z filosofie znal, děkoval jenom Bolzanovi, 

V Praze výtečný student čelakovský přednášek 
ostatních profesorů zrovna právě ee vroncím nadšením 
nedbal. „Toho byli ovšem dílem mnozí profesoři teh- 
dejších studií sami vioni, neznajíce zralým' vyučová- 
ním a příjemnou i jasnou formou přilákati těkavé mysli 
jinochův ; jednak ale byli příčinou skrovného prospěchu 
i čriští studující sami, jižto hornjíce na výšinách samé 
toliko národnosti neseznávali, že pravé vědy i doba 
všelidskou v sobě uzavírají." 

V časech těch postavil se čelakovský již na roz- 
hodně národní a vlastenecké stanovisko a podle teh- 
dejšího obyčeje přidal si ke svému křestnému jménu 
ještě také jméno „Ladislav", při čemž ho přítel Ka- 
marýt následoval přibrav přídomek Vlastimil. 

Roku 1818 pak Čelakovský horlivě již česky 
básnil. Z léta toho pochází ducha jeho charakterisující 
báseň „Na smělosť'* a poetická mysl jeho zrcadlí se 
ve „Večerním patření". 

Než síe příčin, jež se dnes dají leda hádati, ve 
studiích filosofických v Praze nepokračoval, anobrž da 



13 



■druhého jejich ročníku, do fysiky, odebral se do Bu- 
dějovic. Důvodem k tomu může být jednak snazší tam 
výživa a potom jeho úmysl, státi se knězem, ku které- 
mužto stavu byl matičkou svou jako předurčen. Proto 
snad hledal Budějovice, aby tam byl potom snáze do 
semináře přijat. 

Než krok tento rozhodl o jeho budoucnosti jinak. 

Nadšen v Praze láskou k české zašlosti a zejména 
ke staré české literatuře, jal se v Budějovicích píditi 
se po starých její památkách, po českých knihách. 
A při tom se ke svému neštěstí či štěstí dověděl, že 
kanovník K , jsa milovníkem knih, chová vzá- 
cnou sbírku staročeských spisů. 

„Chudobný náš student budějovický, neznaje žádné 
přímé cesty, kterouž by se až ku kanovníku samému 
dostal, věiiěl sice nyní o ráji, ale zdálo se mu, že ne- 
vstoupiti ven, předce nesnesitelným by bylo trýzněním. 
Lehkomyslno ť mladictví vynalezla si tedy brzo jednu 
ač křivou poněkud cestu a táž sama lehkomyslnost 
nemyslila zároveň na nebezpečnosť její. Seznámil se 
totiž se služebníkem téhož kanovníka, jenžto mu tajně 
jednu knihu po druhé z bibliotéky pána svého přinášel 
a po přečteni opět do knihovny zanášel. 

Výborně se po nějaký čas toto sladké tajemství 
oběma dařilo a Čelakovský, jsa tím přeblaženým, sla- 
doval ve starých knihách a vyčerpával pUaě z nich, 
co se mu zdálo užitečným. Avšak castojte! jednoho 
dne, právě jak znovu donášel Celakovskému knihu, 
zadržen byl od pána svého nevěrný sluha, ba neštěstí 
tomu chtělo, že kniha ta právě byla „Postilla Jana 
Husi mučedlníka božího na evangelia, která se čtou 
přes celý rok." 

Jaká vichřice se tu pozdvihla nad hlavou ubohého 



14 



čelakovského, snadno možná si pomysliti. Pan kate- 
cheta byl předvolán před kanovníka a přei katecheto 
opět čelakovský, jemužto nikdo věřiti nechtěl, že si 
takových knih ne pro náboženský snad obsah, než 
pOnze pro starobylost všímal. Z cesty křivé ovšem 
nijak se vymluviti nemoha, musil Čelakovský opustiti 
Budějovice " 

Hrozný pro studenta osud ! 

Ze studií a blízké již budoucnosti i ze blahých 
studií sockromých vytržen octl se čelakovský na po- 
kraji záhuby. Již stál takořka na prahu badoucího 
svého povolání a nábíe stál před zející propastí, do 
niž se všechny jeho naděje i očekávání milých rodičů 
řítily. 

V Budějovicích, pilně studuje pro školu, sledoval 
zároveň horlivě ruch probouzející se nové doby nad 
národem českým a tu nejvíce uchvátila ho v Prešpurce 
r. 1818 vydaná knížka: „Počátkové českého básnictví, 
zvláště prosodie". Sepsali ji Čelakovského o málo starší 
mladíci Pavel Josef Šafařík a František Palacký, kteří 
ve spisku tom dokazovali, že „kvantita či časomíra 
daleko předči nad přízvučnou (tehdy všeobecně oblí- 
benou) prosodii a poněvadž libuzvnčné ohebné řeči naší 
přirozenou měrou se sama podává, že nutno jest, aby 
se Čechové, jimž je důkladnosť a pravda milá, opět 
k ní navrátili. Celou duší nakloniv se Čelakovský k této 
knize, hájil její theorii kvantity horlivě po celý čas 
živobytí svého a počal i tenkráte hned i své vlastní, 
podle přízvuku složené básně předělávati. Ale i jinou 
ještě důležitější věcí byly tehdáž náhledy čelakovského 
tříbeny a na novou dráhou dovedeny. Touha totiž, 
která hnala čelakovského ke starým knihám českým, 
hnala ho i ke starým plodům literatury české nepsa- 



— 15 — 

ným a netištěným, hnaia ho slovem od písemnictva 
k tradici národní a to předně ke zpévom národním." 

Ve směru tom začal v Budějovicích pracovati a 
ve výsledcích jeho se kochati, když zlý osud položil 
mu v cestu života první těžkou a zlou zkoušku. 

Byl od svých studií odpuzen 

„JBloudiv nějaký čas po vlasti, aby upokojil po- 
boořenou svou mysl, octnul se konečně téhož r. 1819 
v Linci, kdež se mu zprvu naděje podávala, že ne- 
ztratí započatý rok studií: avšak vázlo to poněkud 
předce s vysvědčeními z Budějovic a „fysika" byla ta 
tam. Teprve r. 1820 mu bylo volno, „fysiku" v Linci 
znovu započíti. 

O příštím budoucím povolání Čelakovského bylo 
příhodou tou zcela jinak rozhodnuto, než-li jak si je 
sám a rodiče jeho doposud představovali. 




(V Linci.) 



Pobyt svůj v Linci pokládal Čelakovský jako za 
vyhnanství. Než nezbývalo, nežli je prodělati. Qai vnlt 
aliqaem finem, debet uti mediis ! 

Jak se čelakovskému v Linci líbilo, o tom dne 
-9. pro3Ínce 1819 zpravuje přítele Kamarýta slovy: 
„Ó, jak se těší duch můj dvojnásobně zažalářován 
z vyproštění, po roce — po dni. — Jak to smutno 
viděti se kolem obklíčena medvědy a vlky. Jediný 
můj spolndrnh p. Klicpera (bratr našeho dramatika), 
horlivý a mezi mými spolužáky mi nejmilejší jinoch, 
často mne zapomětlivá činí na všecky nehody a protiv- 
nosti. — Než, proč bych měl si naříkati? proč chtíti 
počet Ovidů zmnožiti ? — (Arci Praha Róma, Brun- 
dusium Budějovice a Linec Tomi). Jsouť i v Linci, 
jenž mne ubique locorum těáívávali (y). Myslíš snad 
děvčata? — Ach, né! — Oktávníky, kvartanty, foli- 
anty. A právě dnes jsem četl v novinách rakouských 
kritiku o , Počátcích českého básnictví" — K(rálové- 
dvorský rukopis. Papouškovi atd. 



17 



V Linci rozšířil se Čelakovského obzor i názor 
světový, tak že následkem pobytu tam neutkvěl v za- 
čarovaném kraha jednostranného pojímání života, anobrž 
nančil se býti spravedlivým nejenom k výtecnostem 
svého, ale také i k dobrým stránkám jiných národů. 
A ačkolivěk byl nejupřímnějším synem svého národa, 
proto předce s rozkoší nořil se v poklady literatury 
německé, bavě se v ní ponejvíce Schillerem aGoethem, 
o nichž tehdy napsal: „Schiller uvádí člověka mezi 
bohy a Goethe pak bohy ve společnost lidskou." Při 
tom pak toužil seznámiti se se Shakespearem v origi- 
nálu, kterážto rozkoš ho neminula, an horlivou svou 
pílí k ní svou dobou došel. 

Vedle sledu literatur germánských ovšem že stál 
na výši doby pokud se týkalo pokroku literatury české. 
V Linci přestal česky psáti švabachem a odřekl se 
„ypsilonu". 

Prátely hlavními byli mu v Linci dr. Klicpera,*) 
jehož dům a knihovna byly mu jaksi studnicí utěšení 
a nových vznětů. 

V Linci vznítil se také pro slovanskou myšlénku. 
Od několika spolužáků Slovinců z Korutan dal se prak- 
ticky vyučovati jejich jazyku, s největší zálibou po- 
slouchal jejich národní písně a začal se cvičiti v ruštině, 



*) František Klicpera narozen v Chlumci n. C. 1790. 
Po čas studií svých v Praze seznámil se s několika star- 
šími učenci českými i též mladšími vlastenci, s nimiž se 
horlivě zasazoval o vzděláváni jazyka o zvelebeni české 
národnosti ; již co humanista skládal básně a jiná drobná 
sepsáni česká, z nichž některé později tištěny byly. Tak- 
též ujal se opuštěné tebdáž Tlialie české, byv jednim z nej- 
horlivějších ochotníků, kteří r. 1812 se zasadili o provozo- 
váni českých her v Praze a přeloživ k tomu konci i ně- 

SKUPINA 
SDRUŽENÍ KATCU MLÁDEŽE 



— ]8 — 

nacházeje k tomu ve knihovně dra. Klicpery hojně 
pom&cek a pobídek. Jsa v Budějovicích nanejvýš roz- 
trpčen a neporoznměním nejšlechetnějšího vlasteneckého 
snažení od svých snů do bodoacna zahnán, začal se 
v Linci ohlížeti po širším světě a základy budoncnosti 
své jako prorockými vidy začal spatřovati mimo vlast 
SVOD, v Raskn, k němuž duše jeho pojala takovou dů- 
věru a lásku, že se odhodlal nabídnouti své služby 
bratrskému národu ruskému. Tehdejší Celakovského 
smýšlení a proudění ducha jeví se v důvěrném jeho 
listě, jejž dne 14. února 1820 napsal příteli Kamarý- 
tovi, s nímž sděluje: „Oh, osvícenosti 19. století! — 
Velehlavá hydra, ohromná politika plije kolem sebe 
nakažlivé dechy — ona zavírá východ z pozemskosti 
nízké ku všelikým výtečnostem. — Obětoj uměně lepo- 
tvárné — obětuj nebeské moudrosti — celým srdcem — 
tudíž tě začnou její mrzké služky závist a nenávist 
proháněti světem. — — — Bydlí, příteli, po světě 
jakýsi brak lidstva, roztroušenější nad židy, těkavější 
nad cikány, jsout služebníci mamony, chlípníci, tlustý 
břich za největší dobré mající, polokleštěnci, jichžto 
nejvyšší zákon, oharek lásky a milosti, tento nejkrá- 
snější dar věčné dobroty, lidi k lidem vábící a spojující, 
udusiti, jsout to lidé — ale proč je tak jmenuji? — 
a co se divím, že má žádostí jich kamenných srdci 

dojíti nemůže? Zdání jakési se ve mně zase 

ozývá a silněji, než nyní rok, zdání — snad nadarmo 



které německé hry na jazyk český. Vstoupiv později do 
studiích lékařských na univ-rsitě Pražské, zanášel se také 
spisováním botaniky a jiných spisů přírodovědeckých a 
lékařských v jazyku českém. Byv povýšen na doktora 
lékařství stal se profesorem porodnictví v Linci, zemřel 
vsak již r. 1820 v nejkrásnějším svém věku. 



— 19 — 

mne ponoukající, bych z nepříznivých vlastí se nbíral 
do příznivějších polovlastí — já se hotovuji na Ros; 
a to sice až ka dvoru carova. — čti noviny, nvidíš, 
jak Alexander vše, co jen koli trochn v umělosti pro- 
spívá, do svých zemí vábí, jaký počet Němců se tam 
táhne, i co bych se zradoval, kdybych se tam jenom 
octnouti mohl, ale cesta — cesta ! — Já dávno uzavřel 
neumříti v zemích pod rakouským žezlem, teď nepo- 
třebuji nic, než aby valné jakési neštěstí se mne 
tknulo — jdu!"*) 

Dne 23. února psal Čelakovský v této záležitosti 
Kamarýtovi: „Tento týhoden jsem psal do Vídoě prosba 
na hraběte Kolovkyna, ruského vyslance, žádaje od 
něho list nějaký průvodní až do Petrova — vyslyší-li 
žádosC mou, a ostatní, co jsem podotkl, po svátcích 
se dám na cestu. (Do Budějovic ty svátky nepůjdu — 
prijdiž ty sem — snad, ach, snad se uvidíme naposled.) 
Můj úmysl vždy více a více dozrává. Homér ruský ! 
O, tot i nám na zisk. Toho ti potom pošlu." 

O výsledku této žádosti nedochovalo se dosti urči- 
tých zpráv, než ze všeho se zdá, že na ten čas žádná 
valně příznivá odpověď ho nedošla. Tomu as nasvěd- 
čuje také jeho zmínka, již činí v listě svém 15. března 
1820 Kamarýtovi pravé: „Z Vídně psaní jsem dostal, 
ale — úmysl můj již se zvrhl. Juchej ! 

Im Vaterlande 

schreibe, was dir gefallt, 

da sind Liebesbande, 

da ist deine Welt!!! 
Tak na mne zabroukal Goethe." 

Při těchto svých více méně mladistvě dobrodruž- 



*) Fr. L. Čelakovského : Sebrané listy. 

2* 



20 



ných touhách a při zaměstnání ve škole, v níž mu 
působilo nesnáze panstvo z Badějovic i z Prahy, váha- 
jící mu zaslati potřebná vysvědčení, zůstal čelakovský 
nanejvýš jarého ducha. Silné jeho tělo chovalo stále 
dosti pobudek, že básnický jeho talent, koje a opíraje 
se o poesii národní, často si ulevil zdařilou básničkou, 
z nichž mnohé staly se nehynoucími skvosty české 
poesie. 

Tak roku 1819 složil básníčky „Na vlaštovičky" 
(Tedy z krajů našich zas, potěšlivé štěbetky); „Vzpo- 
mínání" (Natě myslím, děvče ušlechtilé! když mě jitro 
ze sna roztomile v ranní kráse bndívá, v hájek loudívá") 
a nanejvýš dojemnou „Mariačinu žádost*. Roku 1820 
pak sbásDil doposud nejšíře známou „Děvče já ti udě- 
lám" (Bětulinko, boubelatá, darmo se mne vzdaluješ); 
„Na zahradě"; „Označení smrti", „Plavba," „Tri svě- 
týlka" • a „Bělička" a pak „Znělky" (osm počtem), 
z nichž pro tehdejší smýšlení Ceíakovského nejpozoru- 
hodnější jest pátá : 

„Sen jak zemský blaženě prosníti, 
více neznám, leda cesty dvoje; 
buď stoické chopiti se zbroje, 
všem radostem světa odumříti; 

Aneb pěnou nynějška se koje, 
obzor záclonou si obestříti, 
v rozmaru tichotném potopiti 
lásku, touhu, hoře, nepokoje. 

Mně však to i ono přenesnadné — 
k onomuC tu srdce příliš vřeié, 
k tomu krve toky příliš chladné. 



— 21 — 

Tam těm zraje poklad v budoucnosti, 
tu těm přítomnosř květ v dráhu stele, 
Bloud jen já ráj hledám v minulosti.'* 

Z lineckých profesorův nejmilejším byl čelakov- 
skému pozdější státní rada ve Vídni, profesor Weiss, 
čehož doklad nacházíme v jeho dopise ze dne 14. čer- 
vence 1820 Kamarýtovi, jemuž sděluje: 

„Dnes zde y Keomové ulici vznikl oheň a celý 
dům shořel a několik kolem ležících domů napolo po- 
hromu vzalo, kteroužto případnosf to jediné mi důle- 
žitou činí, poněvadž v domu tom ostává náš přemilý 
profesor "Weiss. Jak velmi si tohoto dokonalého a 
učeného muže vážíme, dokázali jsme dnes, anto jeho 
celá mohovitosf nazvíce pomoci studentů zachráněna 
byla, ba i po uhaslém ohni ještě všudy mu přispí- 
valy ruce studujících. 

Jest-li si to za štěstí pokládati mohu, že jsem 
do Lince kdy přišel, tedy z největší části i to k tomu 
náleží, že se mi udalo poznati, co je historická věda 
a její cenu dokonale poznati, jediným přednášením 
Weissovým. Skoda, že jsem neb}l při počátku hned 
jeho žákem. — Jiní profesoři ukazují (Titze, Schopper, 
o jiných nevím) toliko pěnu, bubliny a jiné sem vodou 
zanesené věci, tento ale celým časovým proudem za 
sebou potahuje." 

Jak si Celakovský cenil poesie národní a jejího 
následování, o tom napsal Kamarýtovi téhož dne: „Za- 
trolené písničky ! — Tak já ubohý dodělávám z básni- 
ctví na písničkářatví podobaje se onomu kopci, an 
dokupčiv, v kudličkách kramařiti začal. Nemohu si 
pomoci — aspoň se těším tou myšlénkou, že mi někdy 
selská mládež také ratolesti v cestu klásti bude — " 



— 22 — 

Vzdor tomu, že plnou měron mohl užívati vlíd- 
ného přátelství domu dra. Klicpery, předce stále toužil 
z Lince do Prahy, což projevil těmito vroucími řádky 
(24. června 1820) ku Kamarýtovi : „Aj, Libušino věko- 
vité krásné město! Kdož by po tobě netoužil? Tam 
se zdržují, aspoň větší díl nynějších synů vlasti ; tam 
viděti našeho zlatinkého Jangmanna, tam — tam! — 
Ó celá Linec mi rokem nedá, co mi Praha dnem po- 
skytne. Příteli, kéž, ó kéž nás opět oba v sebe pojme 
— hleď, at se tak stane — třebas i nouze tu at na 
nás časem dolehne — třebat — chudí — co Dioge- 
nové u studny do kornoutu čerpali vody — — my 
budem v Praze!" 

Této své touze po Praze čelakovský vyhověl, 
neboť po odbytí fysiky v Linci odebral se po prázdni- 
nách r. 1820 ukončiti filosofická studia zpět do Prahy, 
kde je byl započal. 

Pobyt na filosofii v Budějovicích a v Linci byly 
pro něho na nejvýš důležitými životními episodami, 
jež rozhodly o jeho budoucnosti, o jeho povolání. Budě- 
jovice odpudily ho od stavu duchovního a Linec při- 
poutal ho k lásce a studiím jazykd slovanských. 

Tím byla dána nová dráha jeho životu. 



/ — e c^-^ ^^ 5 ) — \ 



'V-imicr^^^^^- 



o o o o o 



(První kroky na poli literárním.) 

Po odchoda Čelakovského z Lince a před ná- 
vratem do Prahy nebyla nálada jeho, když doma ve 
Strakonicích na prázdninách prodléval, tou nejblaže- 
nější. Chmury a pochybnosti, kteréž mladistvou, čino- 
rodé síly plnou duši v oněch letech věku často obe- 
stírají, tížily i Celakovského nepřipouštějíce mu, aby 
se lehce přes ně přenášel bez starosti, co přijde dále. 
Ani od Prahy ulevení ve své tísni neočekával. PíšeC 
o tom Kamarýtovi zrovna den před svým odchodem 
do Prahy doe 20. října 1820: „. .. Jak velmi se na 
Prahu 8 jedné strany těším, jak i jinou stranou se 
všeho obávám a strašné jakési předcítění mne docela 
malátného činí. Buď jak hoď! mne mrzí všecko — pro 
mne nejméně radosti vy kvétá, mému duchu se všudy 
odedávna obtížnosti v cestu kladly a dvojnásobně vždy 
86 zmáhají — já začínám nad celým člověčenstvem 
zoufati. Jak bídní! jak bídní jsme my, naši mladistvou 
8VÍŽÍ sílu v hrubých všednostech že promrhati musíme ! 
a jak bídná při tom vlast naše! Donuceni jsouce, jí 



— 24 — 

oběti naše, v mužném veku začínajíce, na oltáře klásti, 
jakých se tu možná plodů nadíti, kde ohně vyhořívají, 
krev chladne a mysl pro krásu nejapnější učiněna. 
Klubkem nespokojenosti jsem celý obtočen: — nebof 
vidím, že má krásná stavení, která jsem pro budouc- 
nost hodlal, teprva načatá již se boří a kácí. Než, 
dosti toho, bych i tebe, sám jsa těžkomysln, ním ne- 
učinil. — — — Rád bych ti ještě více psal — ne- 
mohu ; musím se jít trochu vyrážeř, nevím, co mi 
dnes je." 

V Praze na školách valně platného a vydatného 
rozplašení pro své vážné a těžké rozvahy nenacházel. 
A není divu. Někteří profesoři se sami starali, aby 
byli nemožnými. Tak činil, jak Celakovský Kamarý- 
íovi v listopadu 1820 sděluje, především profesor 
Klár, jehož přednášku, ať si ji správně cituje nebo 
persifloje, charakterisuje následovně: „Meine Herren! 
Cicero hat keine hirschlederne Hosen getragen. — 
Veleslavín hat echt ciceronisch geschrieben und die 
biJhmische Sprache ist die perfectibilste. — leh muss 
Ibnen (con affetto) sagen, dass Sie alle Esel sind — * 
a za chvilku: „Meine Brilder — " 

Než ta již zase vytry skuje bohatý „chladivý" pra- 
men samorostlého vtipu, humoru a satyry, jímž se 
celakovský vedle Havlíčka za celých sto let mezi 
českými literárními výtečníky jedinký honosí. Ovšem, 
že se Havlíček velice mnohému učil od čelakovského, 
tak že celakovský jest skutečně vlastně otcem vzácné 
svéráznosti českého „soudu", když bez ohledu v právo 
nebo v levo o rozmanitých veřejných příhodách a oso- 
bách mluvil. A litovati sluší, že onen řízek, kterýmž 
mistr Celakovský mnohou současnou neřest a plevu 
vtipně na příslušné jí místo zahnal, nebyl po Havlíčkovi 



— 25 — ^ 

nikým více podle jeho přikladu pěstován. NeníC po- 
chybnosti, že by v ducha Čelakovského dále vedeoá 
satyra byla v českých veřejných poměrech nejblahodár- 
nějším lékem, který by byl jistotně mnohému zlo a 
mnohé chorobě osobní i společenské u nás předešel — 

S některými lidmi vážně jednati nelze, ti musí 
být přátelským vtipem z veřejné arény vyhnáni 

Do veřejného života měl čelakovský již v Linci 
dostatek chuti a sám k účastenství v něm přítele Ka- 
marýta vybízel dne 24. června 1820, aby společně 
kvítky svých mus vydali: „Zmíchejme si to navTK 
nEQinavzSiv a dá-li bůh na přes rok pod jménem : 
poetické zábavky to vydejme." 

V Praze čekalo na čelakovského štěstí, jehož si 
vysoce cenil. Hmotné poměry jeho nebyly nejskvělejší. 
Dospívající, na výši doby a intelligence stojící jinoch 
musí míti velice majetné rodiče, aby veškeré s poža- 
davky postavení toho' spojené potřeby mohl příslušně 
ukájeti. Proto poměrně k tomu nezámožnému Čelakov- 
skému přišlo nanejvýš vhod, když bratří Preslové opa- 
třili mu v Praze postavení, jehož si Čelakovský upřímně 
vážil. Píšeť o tom příteli Kamarýtovi : „Já jsem nyní 
tak dalece zaopatřen (péčí pánů Preslů), že samo- 
statně skoro stojím; mám celou stravu a 200 zl. ročně, 
za to mi ale nemálo přirůstá práce : nebof mám pod 
svou správou pět jinochů k pěstování." 

Tehdy bydlil Čelakovský v Praze na Menším Městě 
na Svatojanském vršku č. 312. 

Příkladem a vzorem mužných vlasteneckých snah 
byl mu v době oné Josef Jnngmann a vrcholem blaže- 
nosti Praha: „Jen jedna Praha a v ní jen jeden Jung- 
mannl' 

Vedle Jungmanna vážil si za časů oněch také 



— 26 — 

Vácslava Hanky, jehož současné publikace dosti vysoce 
cenil. Ducha jeho ovládala žíznivá touha po spisováni 
a touhu tu chtěl ukájeti tiše a proto činil Kamarýtovi 
tento návrh: „Všecko nyní hraje na časopisy, hrajme 
my taky. Ale ne pro obecnost. Ne, nikoli. Budeme 
vydávat časopis jenom pro — nás dva. Nu, to bude 
néco pěkného, řekneš. — Ovšem že bude. Začnouce 
se začátkem roku 1821 každý týden ty i já list se- 
psati musíme původoího i přeložení, a to se dá vždy 
za přílohu ku psaní. Považ, do roka 52 listů 1 a za 
týden se přede list našmarykuje. To pěkně zůstane 
ležet, mé práce u tebe, tvoje u mne, a posílaly by se 
pak příležitostně." 

Třebas že tento návrh Čelakovského do slova 
skutkem se nestal, tedy předce tehdejší jeho korrespon- 
denci s Kamarýtem sluší pokládati a ceniti za výborný 
„časopis", za obraz literárních snah, novinek a podrob- 
ností své doby a leží to jenom v daremné povrchnosti 
našich poměrů, že stý den narozenin čelakovského neoí 
oslaven pečlivým vydáním jeho dopisů a dopisů jeho 
přátel k němu — — 

Yedle studia posledního ročníku filosofie začal se 
i^elakovský, maje k tomu příležitost, učiti hráti na 
fortepiano, o čemž přítele Kamarýta zpraviti neopo- 
menul: „Ještě něco ti oznámiti musím; na moje stará 
kolena se začínám učiti na fortepiano, nechtěje příle- 
žitosti, anáž se mi namítá, opomenouti." 

Oasy tehdejší byly nanejvýš blahými pro české 
vlastence objevením vzácných starobylých literárních 
památek rukopisných. Královédvorský a Zelenohorský 
rukopis byly na denním pořádku jako novinky pří- 
tomné doby. 

Rukopis Zelenohorský následkem tajemného svého 



— 27 — 

objevení byl různě podezříván, avšak uchvátil obsahem 
svým každého, koma se v opise do rukou dostal, když 
dlouho tiskem nevycházel. 

Proto čelakovský ihned, jakmile se bo dopídil, 
poslal ho příteli Kamarýtovi s dopisem ze dne 25. 
března 1821: „Tu tedy, můj Vlastimile, máš soud 
Libušin, kterého první čtyry řádečky jsi četl v Sloves- 
nosti, více-li, nevím. Co nyní medle o něm soudíš? 
Ne nemístná tato má otázka, jelikož od mnohých za 
podstrčenou báseň udáván, a P. Dobrovský prý patera 
důkazů P. JuDgmannovi namítl o nepravosti její. Báseň 
tato v Čechách ještě tiskem nevyšla, ale v Polště, ve 
Varšavě v loni v knize „Pravda ruská", dedikované 
Alexandrovi. Poláci jsou chlapíci. Záměr nadjmenovaué 
knihy je slovanská národnost, obsahuje v sobě plán 
k tomu. Sbírání zvyků, obyčejů, mravů, náboženství, 
práva, jazyka atd., tak aby se národ slovanský bu- 
doucně jako jiný od jinších pomatených a popletených 
lišil, a svou dráhou k lepší budoucnosti putoval. Ne- 
jásá ti srdce, můj drahý příteli! To připomenout mu- 
sím, že se tam nalézá posouzení našeho královédvor- 
ského rukopisu. Našeho rukopisu! ! ! — Ten délá u Slo- 
vanů účinek. — Rusové praví, že je starorusky psán, 
Poláci že staropolsky a my Cechové ovsem, že staro- 
česky, z čehož následuje, že staro- a staro- bývalo 
jedno, aspoň si velmi blízko. V polském jazyku již 
vyšel, od koho, posud nevím. Totéž v ruském od 
vice-admirála Šišková v Šočinení v ruské akademii." 

Vydání Čelakovského „Sebraných listi\" r. 1869 
neoí naskrze spolehlivé a proto nepřekvapuje, když 
J. J. Hanuš ve svém životopise čelakovského na str. 15. 
z téhož dopisu cituje v „Sebraných listech" scházející 
v něm místo: „Dobrovský měl se prohlásiti, že prý je 



— 28 — 

tato báseň (Libušin soud) JuDgmannem a Hankou do- 
hromady stlučena ! Já, abych upřímně řekl, sám bych 
ji starověkosf odepřel." „Ačkoliv tato báseň je velmi 
pěkná, tu vážnost a tu divokost do sebe nemá, jako 
R. K." 

K mínění tomu vedly čelakovského především po- 
chybnosti Dobrovského a jak již vícekráte bylo prone- 
seno, „litovati je toliko, že (Jurgmann a Hanka) ta- 
kových básní neskládali více," když je prý skládati 
uměli. 

O této záležitosti píše V. Brandl ve knize: „Život 
Jos. Dobrovského" na str. 200.: 

„, . . věc se měla se Zelenohorským rukopisem. 
Když listopadu měsíce r. 1818 rukopis ten za okol- 
ností vůbec ZDámých nejvyššímu purkrabí a od toho 
hr. Kašparovi Sternbergovi do Radnice zaslán byl, po- 
kusil se tehdejší farář Radnický, Pnchmaier, rukopis 
přečísti, při čemž ač k vůli snadnějšímu čtení fasci- 
miie učinil, předce některá místa vemi chjbně četl a 
a nad to více do smyslu náležitě vuiknouti nemohl, 
jelikož sloupce v pravém pořádku nepoložil. Dobrovský 
v této době meškal mimo Prahu a když slyšel, kterak 
rukopis se objevil, nedůvěřoval věci; psal tedy do 
Prahy, aby se tam s tím neunáblili, že se mu to zdá 
být podezřelé. Když se do Prahy vrátil, poslal mu 
Puchmaier dne 20. prosince 1818 fascimile rukopisu, 
který prý jest prastarý, avšak jen zlomek nesouvislý, 
jelikož prostřední listy scházejí; originálu že poslati 
nemůže, jelikož hr. Kašpar jej u sebe má a tak z něho 
se těší, že se s ním ani rozloučiti nemůže. Dobrovský 
prozkoumav fascimile také do smyslu vniknouti ne- 
mohl, jelikož nedopatření, že listy v pravém pořádku 
položeny nejsou, nespozoroval. Ale čta tam o plucích 



29 



óecha, tedy o Čechovi jako o osobě určité, potvrzeo 
byl v podezření Síém tím více, čím méně se mu gram- 
matické formy podobaly, které všecky za nesprávné a 
chybné měl; teprve 3. Juogmann a Hanka, jak se 
v Kroku I. 3. str. 48 vypravuje, dostávše fascimile do 
rukou, po dlouhém přemítání se dovtípili, že listy 
v pravém pořádku složecy nejsou a tím se tedy správ- 
nějšího smyslu dobrali. I ta okolnost byla Dobrovskému 
nepříjemná a když konečně originál sám po vánocích 
r. 1818 uviděl, neobyčejný iniíoust a písmo spatřil, vy- 
slovil se ihned, že jest to falsifikát, který podle jeho 
soudu jiný udělati nemohl, než ti, kteří rukopis lépe 
četli než on, totiž Juogmann a Hanka." 

Již koncem roku 1820 podal čelakovský s Kama- 
rýtem k vydání smluvenou sbírku svých básní pod 
názvem „Zábavy básnické" censuře ku schválení a 
o osudu jejím zpravoval 9. prosince 1820 Čelakovský 
přítele Kamarýta takto: ^Líbila se mi tvá dobromyslná 
rada, knihu naši na peuíze uvésti; ačkoli jsem toho 
úmyslu nikdy nebyl, a čině vstlijaké pláay dokud písmo 
v censuře leželo, zdarma to komukoli pořádnému tiskaři 
obětovati. Teď se to v censuře vyleželo, dnes právě 
z pazourů jejich jsem to zboží dostal, a hle, mimo 
nadání považ, mimo nadání, ani slovíčka rozmilá cen- 
sura nezměnila — viz, totě pravý důkaz, že na tom 
a v tom a do toho přec něco je, není-li pravda? — 
nklassisch!" ^klassisch!" — jen z ticha! Nyní aie jen, 
jak to dáme tlačit; já bych soudil ve foliu, aby to 
více hluku nďdělalo, a více do očí každému padlo ; 
paní Vetterlová již bere předplacení po 1 zl. 45 kr., 
až to vyjde, bude prý cena zvýšena, až — až, nu, co 
mi po tom. Wůlman je povolný za 50 zl. totéž do 
němčiny přeložiti. — Co tomu zas říkáš? — Také dobře. 



30 



Než hnedle bych byl radostí zapomněl oznámiti, ca 
svatá censora na posledním lístku připojila. 

Aj všecken um pozbírej, a nadivno ti sluchu! 

„Non imprimatur!" Tvrdý. 

O mortalia fatal totě arci smutná novina. Pro 
Bůh! bratře, nepovídej to žádnému, to by bylo smíchu. 
Látro hromů do Němečka uhoď! aby mu roka zdřevě- 
něla ... O bys tu byl, to bys žlučí a smíchy pukl ; 
ale více žlučí, Jak hanebně všudy na porobu českou 
se pracuje, ale co pracuje? — Zdaž otroka možno více 
otrokem učiniti? — Že se nám tudy počet přetrhl, 
z toho si nic nedělám, ba to mne ještě více k práci 
povzbudí — jak já tomu za deset let najdu cestu." 

Tím byly naděje na „Zábavy básnické" zatím, 
zmařeny. 

V Linci zabral se Čelakovský do studií slovan- 
ských jazyků, uče se tam rosky čísti a v Praze ve 
studiích těch pokračoval tak, že r. 1821 již hbitě rusky 
psal. „Co příklad neobyčejných studií ruských stavěl 
se tehdáž v mysli čelakovského mladý Jungmann, žel I 
přebrzo zemřelý." 

Když nyní čelakovský studia svá dokonával, snažil 
se přítel Kamarýt pohnouti ho k tomu, aby si za své 
životní povolání zvolil stav duchovní.*) Než snaha ta 
zůstala marnou, an Čelakovský na svou zlou příhoda 
v Budějovicích nanejvýš trpce vzpomínal a o vstoupení 
do semináře v té době ani slyšeti nechtěl. 

V listě svém ze dne 21. května 1821 otevřel 
však příteli Kamarýtovi v této příčině své srdce do- 
kořán. 



*) J. J. Hanuš str. 16. V „Sebraných spisech" dopis 
podobného oljsahu schází. 



— 31 — 
Dopis ten začal znělkoa Kollárovon : 

„Jak tě vítat, slzoa čili zpěvem? 
Jako matka, či jak macecha? 
Země, plná cizích posměchů, 
plná slávy, bita los5 hněvem. " 

K této znělce Kollároyě pak přičinil znělka vlastní : 

„Vy, jenž trudná ňadra otvíráte 
volněj bratří v chrámě přírody ; 
vy, jenž hoiných zlostí zárody 
ke své škodě v světě potínáte; 
vy, jenž dny a noci povzdýcháte 
želejíce lásky neshody ; 
aneb odkopnavše mrzké návody 
ona velkou ztráta se mnou lkáte : 
čisté doše ! jimžto s nezbednými 
losy v zmatku tuto válčiti, 
k břehu kroky pospěšte rychlými. 
Zde je pevná loď a silné veslo, 
kdož by nechtěl v kraj ten plaviti? 
Ideál a krása — naše heslo!"*) 

A pak pokračoval: 

, Krása a ideál! — ToC heslo i mé! a což nám 
jiného zbývá? — Tolik příprav k tomu bídnému žití, 
tolik lopotování v tomto bídném žití — a skok — 
a po všem veta. Tato pod rouškou tiché noci sedě 



*) V sebraných Celiikovskélio básních r. 1817 zni tento 
konec : 

„Slavie a krása naše heslo." 



— 32 — 

přemýšlím o časech minulých a klopotně a strašně 
myslím na časy budoucí ; nebo, příteli můj, nyní se 
tu i se mnou jedná, k čemu se pro budoncnosC od- 
hodlati mám. Mné jen trojí cesta polouotevřená, ostatní 
všecky nic; a nejlépe by bylo, kdybych doeela na 
žádnou šlápnouti nemusel. Přirozená vrtkavost a ne- 
stálost ve věcech životních a pozemských jest již jednou 
mým podílem, a tímto se nijak poklidné štěstí v mém 

srdci usídliti nemůže Řekl jsem, že mi mezi 

trojím voliti. Já tuto mé myšlení, mé přemítání, můj 
um i srdce před tebou, můj jediný, otevra, žádám, 
jsi-li s to, abys mi na ruka dal, k čemu by nejlépe 
se uchýliti. Již po léta, jak ti známo, je mé předse- 
vzetí profesuře se oddati, ale i to se nyní viklá, nebo 
i nejistý s obtížnostmi sloučený přístup k tomu, i po- 
važování věčného se oddání na prach školní mne od- 
strašuje. Druhá cesta — jak podivno 1 je táž samá, 
kterou jsi ty volil. Sem to mne ač bázlivého táhne — 
nezávislost od všelikých zevnitřních sloučeností, tichost 
života a jakési skromné bádání okamžité, jež si sám 
vyjádřiti nemohu; ale když povážím na mou nechuť, 
kterou ode dávna proti tomuto stavu mám, větším 
dílem pocházející z pozoru, Jak stavu tomu oddaný 
člověk, tak díro, všecko užší spojení k tomuto světu 
postrádati masí, z čehož, nediv se, má zkušenost malá 
mne až dosti o tom přesvědčila, často nadlidskost, 
hrubá zatvrzelost k lidství a odtrhlosť od něho pochá- 
zejí: tut o sáh v předsevzetí pokročiv, o dva sáhy zase 
zpět tažen bývám. — Zde stojí kněz — sám ze sebe 
všelikou útěcha při doléhání naň osudných tížení čer- 
pati musí; on nenalézá hned srdce, do něhož by 
oazkosti své složiti mohl, jenž by mu břímě nésti 
pomáhalo, sám sobě vše, jen ne celý člověk ! Mé srdce 



— 33 — 

mne táhne, táhne a pohádá zvoliti někdy citelné, sou- 
strastné, se mnou spojené srdce v předměta chotě; 
ale ach, kdybych se tato zmýlil, pak, pak, a podobení 
k pravdě vždy větší — jelikož já samou touž mou 
neustalostí a opovrhováním zevnitřního lesku jediaě 
osobu zcela dle mé mysli (a kde ta?) bych oblažiti mohl. 
Považ tedy rozpaky mé a nediv se mé třetí zvolené 
cestě — duch můj strachem i jakousi radostí při tom 
pomyšleni se otřásá, probůh! skryj toto vše, co nej- 
tajnější tajemství v nejhlubší kout ňader svých — nebo 
učiníme- li tak, stane se to rázem buď ze zoufání, nebo 
z přílišného doufání. — 

Já míním utéci — ujiti do Ruska. Tam vidím 
hvězdu mou státi, anaž mne za sebou táhne. Co tam? 
To sám nevím, nebo v této věci jsem ještě v hrozných 
snách, a mé procitnutí jakové by bylo, sám nevím. Já 
jsem odhodlán na všecko. Jest-li by nic jinak tam 
nebylo — tedy je tu — ultimum refugium — vojna. 
Tam bych sloužil svým bratrancům, kdežto zde mým 
bratřím sloužiti nesmím, leč k zahubení jich samých. 
A tuto i tuto doufám, že by hůř býti nemohlo, než je 
nyní. — I tu ale jedna, dvě myšlénky ! Ty sápají mó 
srdce! Takto mne vidíš na rozcestí stojícího, kdežto 
si se toho nejméně nadál. Co o tom myslíš a soudíš, 
to mi ruče oznam, nejhlavnější — beztoho necháme 
náhodě a příhodě." 

Na dopis tento Kamarýt Čelakovskému odpověděl 
a sice zajisté velice přátelsky, nebot Celakovský mu 
za to napotom děkuje: „A nyní já tobě ještě celou 
odpověď na tvoje prvnější pěkné a posilňující dlužím. 
— Velkou útěchu mně spůsobilo, ačkoli mne do 
cela z mých rozpačitostí nevytrhlo; z těch mne ne- 
bude nic moci vyvésti, až hodina na mne osudná 

3 



— 34 — 

2abřmí hlasem ohromným : Vol ! Mé duši pak vše 
jedno, kamkoli se obrátí, Když to tak opřfmně pová- 
žíme, věru nic náš život není, nic naše štěstí a neštěstí 
v něm nežli — hra s vídkami. Pevné jistoty, utvrze- 
ného štěstí zde nadarmo hledati. Odkudž by to medle 
mohlo přicházeti, že by se lidé jednoho a téhož ne- 
drželi, že to, čtího já sobě hnusím, jiného blaží a na- 
opak ; nic než jsem řekl, pouhá hra s vídkami. Štěstí 
po světě hledati, nikoli účel můj — — " 

V dobách těch vedle obíráním se poesií začal se 
Čelakovský vážně oddávati vědeckým studiím, zabíraje 
se do filologie a bledě se co nejdůkladněji seznámiti 
především s jazykem ruským, k čemuž také nutil přítele 
Kamarýta a když to nešlo jinak, tedy tím spůsobem, 
že mu psal své listy azbukou. 

Po ukončení třetího ročníku filosofie, při čemž 
zrovna šťastným nebyl, trávil prázdniny v rozkošné 
krajině na Hrubé Skále u lesmistra Linky, odkudž 
podnikl výlet k Antonínu Markovi do Libuně a pak 
také na Kikonoše. Pobyt na Hrubé Skále a výlety ty 
nebyly mu nijak nepříjemnými, ano donesly mu i řadu 
pro mladistvé srdce sladkých vznětů. Avšak po ná- 
vratu svém do Prahy začaly ho opět pronásledovati 
starosti o budoucnost. Stále se mu při tom zdálo, že 
doma ve vlasti žádného postavení nedojde a proto 
mocně toužil odtud pryč, do Ruska, 

Dne 2. prosince 1821 píše o tom Kamarýtovi 
znovu: „ — — mé předsevzetí, z vlasti odejíti, jest 
nyní nesklonitelné. Tuto zimu zde přetrvám ještě a 
bohdá v měsíci dubnu nastoupím dráhu svou. Cožkoliv 
ale tobě svatého, při našem přátelství tebe prosím a 
gavazujo, o tomto nikde a uikomu zhola nečiniti zmínky; 
nebo má mysl jest již tak pevná a odhodlaná v tomto před- 



— 35 - 

sevzetí, že mne žádué překážení neodvrátí. Nemni, že 
by toto bylo jakési jenom kypění krve, jakási ne- 
moudrosC hodinou pošlá, ne, na tom jsem se konečné 
ustanovil, co mi již po dvě léta na srdci haětlo, co 
mi dnem nocí před očima vězelo. — V zlé hodiny, 
kdy mne osud pronásledoval, bývala to má myšlénka, 
ale tu jsem se vyvedení obával, obávaje se, by snad 
neštěstí mfij rozum nezaslepovalo. Nyní však jsem toho 
docela prost, zevnitřní štěstí dosti mi přeje a ta teprva 
zraje a dozrává vnuknutí to, nepodpíráno žádnými ze- 
vnitřnostmi, ba spíše by se mohlo říci, potlačováno a 
udušováno. 

O, což já jsem tebe již mnohokráte za šťastného 
pokládal, že ti bylo odevzdati se stavu, kde své blaho 
nalézáš, mne to možné není a teprva při zvolení stavu 
tohoto s nepokojností bych se na věky potkával. A 
předce jest to jen ten jediný stav, kde nám ubohým 
Čechům svou hřivnu tak věcně skládati možno. Všude 
jinde musíme býti otroky, nedospělci, dvěma cestami 
kráčejíce. 

Nám zevnitř spomoženo není, leč se to někdy 
zevně stane. Ale vlast! — Nemni, že bych já se této 
kdy nevěren státi mohl, ne nikda! — co mně zde na 
přímé cestě pro ni činiti nedovoleno, to budu hleděti 
na nepřímé sdělati. Kde jaké semínko budu moci za- 
seti, to udělám. Však o budoucnosti, auaž tak nejistě 
posaváde v mém srdci tkví, těžko mluviti. S tímto 
srdcem, které v mých prsou bije, s těmito podrobnými 
vědomostmi, které jsem si posud nashromáždil, doufám, 
že i tam opuštěn nezůstanu, tam mně bude v Slovanská 
volnější okres, a ten, jenž ptactvo sytí a lilie šatí, 
i mne neopustí. Velkou, nezměrnou obét tomuto před- 
sevzetí, nežádaje náhrady, přináším; opouštím vlasC, 

3* 



— 36 — 

opouštím rodiče, opouštím tebe — jiného mne bez toho 
zde nic nevíže." 

Tyto touhy, jež byly v duši čelakovského vlastně 
jako prorockými předtuchami, že ve vlasti štěstí a klid- 
ného postavení nedojde, hleděl přítel Kamarýt rozmani- 
tými předhůzkami a námitkami od něho zaplašit. Než 
namáhal se marné, čelakovský byl odhodlán vlast opustiti 
rozhodně, třebas — útěkem. Tak odpovídá KamarýLovi 
dne 2. ledna 1822.: „ — — není jinak, již mne nic 
od úmyslu mého neodvrátf, leč by se velké věci díti 
musely a zvláštní v tom vůle boží býti, aby pláň má 
zrušena býti mohla. Já ale doufám že ne, útěchy tobé 
ani sobě více dáti nemohu, než jsem dal v posledním 
iistn, ubezpečí se, že ani ty ani vlasf ani rodiěe ani 
já sám sebe ztracena míti nebude ; a zde — zde, ó, ty 
mi nevěříš, jak mi divno, divno okolo srdce bývá, když 
o tomto zde přemýšlím; zde na mne nečeká nic, než 
bídný, bezčinný život a nedej mně toho připomenouti, 
které myšlénky má duše se hrozí — — Buď jist, že 
tam štěstí dojdu, jak dalece mi jen bude možoá pří 
vzdálení (neříkám ztrátě) od vás dosáhnouti. Tvá ná- 
mitka, že mne císař nepustí, mně mnoho starostí ne- 
dělá ; nebo kde všecko učenými lidmi jako v naší mo- 
narchii oplývá, tam tak mnoho o učedlníky se nestarají, 
a konečně já nemám třeba pasu jenom v naších zemích, 
až za hranice přejdu, dám si ho podepsati dál, tak 
jako náš Trnka vloni udělal." 

A dne 20. ledna 1822 Kamarýtovi píše a vy- 
světluje, proč vlast opustiti se odhodlal: „Ty mne 
všelijak strachuješ; ale já se tak zhola na cestu ne- 
vydám. Když budu mít pas, všudy projdu — a jest-li 
mně ho nedají přes hranice, požádám jej toliko na 
některé hraničné město n. př. do Věličky, a tu dle 



— 37 — 

příležitosti snadno se vykradu. Já lEUSím — předně, 
jak jsem ti už několikrát psal, tento stav náš u naší 
obce se mi dokonce nelíbí; za druhé mne samého cosi 
mně samému neznámého k tomu vede, a jak vidno, 
tamto chci býti prospěšnějším své vlasti prostředečně. 

O kdybych se přesvědčiti mohl, že to všecko jen 
sen — za čím se sháním a — byť by i sen byl — 
jen aby věčně trval. A konečně já zde nemám žádné 
naděje k nějakému řádnému stavu se dostati, a tak 
den ke dni na zdařbůh živu býti — to docela nechci. 
Já se mínil oddati profesuře, přišed do Prahy nyní 
z ferií žádal jsem, by mi bylo povoleno opraviti své 
klassy ještě z logiky (nebo to víš, kam mne má lehko- 
vážnost přivedla tohoto roko) — ale žádosť má byla 
odepřena, a s těmito vysvědčeními nesmím k tomuto 
stavu přistoupiti, ač bych dosti, ba nejvíce do=pělosti 
k němu měl. 

Já již i na to byl odhodlán, ačkoli ne tak s celým 
srdcem, přistoupiti k bohosloví, ale i tuto z tétéž pří- 
činy mi cesta zabedněna, a o právích, to nechci do- 
konce ani slyšet. Já dosti byl na všelijakých rozpa- 
cích — a již jsem byl toho úmyslu, do Lince zase se 
odebrati, an prý tam pod mírnějšími závazky přijímají, 
a již jsem se na cestu hotovil — v tom ale jsem 
slyšel o smrti p. KMcpery, jenž mé outočiště byl, a 
dílem tato má nynější myšlénka u mne pořád dozrá- 
vala. — O mých nynějších okoličnostech — tyť jsou 
j30u tak — tak — od kondicí se živím, jiného nevím, 
co bych ti mohl pověděti — — " 

Z těchto uvedených výňatků z dopisů Celakovského 
příteli Kamarýtovi, jemuž srdce své otevírá, viděti 
velikost a tíhu toho boje i jebo příčiny, jejž Celakovský 
na prábu ke svému mužnému živobytí a působeni 



— 38 — 

prozápasiti musil. Štěstí a příznivé náhody uestlaly 
mu v cestu kvítí, ale trní utrpení a nesnází obklopo- 
valo a rvalo ho ze všech stran. 

Podrobnému sledovateli života Čelakovského se 
zdá, že tyto jeho plány a touhy po Rusku svou mírou 
živeny a rozněcovány byly čelakovského styky s mu- 
sejním bibliotekářem Vácslavem Hankou, jehož ideální 
poměr k Rusku a kjeho učené společnosti začínal již 
tehdy mocně pučeti, což na stýkajícího se s ním mla- 
dého a bystrého čelakovského nezůstalo asi bez vlivu. 

Ostatně Hanka o jeho úmyslech a přáních věděl. 
Ano, snad mu byl ve příčině té i dokonce rádcem a 
důvěrníkem, nebot v zá:í r. 1822 odebral se Čela- 
kovský do Vídně, aby se tam osobně o přijetí do 
ruských služeb ucházel a odtud mu dne 18. září psal: 
,0 mých důležitostech: z těch nic; v pondělí jsem 
žádal dodati svou žádost na knížete Volchonskébo — 
ale přišla taková šňůra a ta mi cestu zatarasila. Oustne 
nemůže z našinců žádný a ani s Alexandrem ani 
s Volchonským mluviti, a žádosti musí býti dříve od 
naší strany přehlednuty, já se obrátil na vyslanstvo, 
ale to s těmi věcmi nic nemá. Vem to tedy — atd." 

Tímto nepořízením patrně v okolí samotného cara 
byly asi ruské zámysly čelakovského odbyty a přišly 
z denního pořádku. 

Roku 1822 zabýval se také vydáváním své první 
knížky poesie básní, jež vyšla pod názvem: „Smíšené 
básně" a vedle toho vydal I. díl „Slovanských národ- 
ních písaí", jejž dedikoval Hankovi. Spisy ty dostati 
censurou, nebylo za tehdejší doby věcí zrovna nej- 
snadnější. 

Nanejvýš důležitou i pro názory čelakovského 
charakteristickou jest jeho předmluva k I. dílu ,SIo- 



- 39 — 

vanských písní", kteroužto sbírku sluší pokládati za 
jeden z předních základních kamenů slovanského uvě- 
domění u nás. čelakovský v ní píše : 

„Již před několika lety, přítel můj, Kamarýt, a 
já prostonárodní naše písně shledávati (ačkoli na za- 
čátku jenom k vlastnímu svému potěšení), za úkol jsme 
sobě uložili; a jakkoli předsevzetí toto zprvu nemálo 
nám lahodilo, a my, kde jen jsme se jaké písně do- 
píditi mohli, dohromady sháněli s radostí velikou ; nic- 
méně, dílem — jak se to vůbec v mladosti děje, acaž 
nesoustavnje jedno podnikání vedle drahého, nýbrž 
jedno druhým zahání — dílem pravím, jiná zaneprá- 
zdnění nám toto z hlavy vypudila; dílem také samo- 
chtíce jsme je poodložili, slyšíce, jak toho času sa- 
mými úřady písně národní se sbírají, a jak jiní, spůso- 
bilejší k tomu tu samu práci sobě oblibují. Očekávajíce 
tedy do dneška, ještě toho žádné vyplnění nevidíme, 
aniž kde slyšeti, aby se jaké vydání národních písní chy- 
stalo. — Vzpomenuv tedy opět vydavatel ca ty libé 
sny, v nichž se mu tato milostná, ovšem krásná, beze 
všeho líčení a šňoření ve své prostotě krásná národní 
Masa jevívala; konečné co v přátelibých papírech za- 
znamenáno leželo, tuto vytáhl, a v obecnost uvádí. 
Dobrotivostí p, Hanky sebrání to, podáním jak svých 
nasklízených, tak také z větší sbírky p. Šafaříka vy- 
tažených slovanských písní se rozhojnilo. Snad někdo 
touto sbírkou povzbuzen, úplnější a dokonalejší nás 
brzo obraduje, snad z této bude moci některou píseň 
do svých přehostiti, anebo i já sám, bade-li mně štěstí 
v tom přáti, někdy načatou tuto práci dál povedu, 
naděje se v milovníky národního básnictví, že mi v pod- 
niknutí tomto, kdyby se jim některé z lepších našich 
nebo jinoslovanských písní doslechnouti neb do rukou 



— 40 — 

dostati mělo, nápomocni badou, jejichžto pomoc s vděč- 
ností a poděkováním pHjmu. Totéž platí i se strany 
hudbiček a nápěv, které spolu i s pojednáním o národ- 
ním básnictví přítomně přidati se nemohJy. 

Nebude nikomu protivno, že vydavatel tuto vlastně 
pro naše národtií písně ustanovenou prvotní sbírku ně- 
kolika jinoslovanskými rozmnožil. Ještě jednou tuto 
zvolám, což jsem již mnohdykráte činíval, kochaje se 
v národním básnictví : „Není nad zdařilou národní bá- 
seň!" V této jen vidíme v živém tvaru básnickém 
ducha lidského, v těchto jen zřejmě vytknutý láz ná- 
rodnosti ; a kde národnost k světoobčanství čili světo- 
běžnictví se blíží, tam nelze najíti národní uměny." 

Vedle toho však spatřuje Čelakovský v souborném 
vydání a srovnání národní poesie všech slovanských 
národů důležitou stránku praktickou. Krok zpět ke 

slovanské vzájemnosti : k národnosti slovanské. „ 

kdyžby se nalezly ruce, které by toho užívati uměly 
a z těchto pěsenníkň to nejvýbornější vybraly; která 
nářečí nám zatemělejší, z těch písně přeložily, (však 
s připojením vždy původních; nebo národní básfĎ, 
neřku-li z jiného nářečí, tím méně z jiného jazyka 
věrně vytvořiti se dá; poněvadž každý jazyk a každé 
nářečí svého vlastního idiomu užívá, v kterém velký 
díl i samé básnické krásy spočívá, a který se t m 
samým, i tím nejschopnějším pérem vytknouti nedá); 
kdyby z toho potom nám se úplná kniha podala a jí 
se pilně užívalo : zajisté bychom zase velký krok tam 
učinili, odkudž nás věkové oddalovali: k národnost i, 
tak pěkně nás jindy šlechtívající a jiné některé národy 
posud šlechtící." 

Nesplnění touhy, dostati se do Raška, neodvrátilo 
ČJelakovského od dalších jeho prací v oboru slovanského 



— 41 — 

jazykozpytn, ale spíše otvrdilo ho v pevném a syste- 
maticky QspořádaDém stndin dalším, jež rozšířil i na 
ostatní moderní jazyky a literatury. 

Přes to, že od neanavného studia roznemohl se 
zánětem očí a chorobou žaludku, nepřál si ve svém 
vzdělávání se a pracích žádného delšího oddechu. Obí- 
ral se vedle ruštiny Vlastinou, pokoušeje se o překlá- 
dání Petrarky, zabíral se do čtení Rousseaua a potoiik 
vyhledával iffejlepší skvosty literatury německé, z nichž 
si oblíbil zejména Herdera, jehož „Listy z dávno- 
věkosti" pilně překládal, uveřejňuje z nich r. 1822^ 
ukázku z Zieglerově „Dobroslavu". 

Rok 1822 nebyl pro duchovní uspokojení Čela- 
kovského zrovna nejšíastnějším. Přáním a tužbám jeha 
splnění nepřinášel, avšak i přes to, že pevná jistá 
budoucnost od nikud mu nekynula, pracoval si k ní 
Oelakovský sám. 

Vyživuje se v Praze kondicemi obohacoval ducha 
svého tou měrou, že v čase onom náhle stanul na výši 
literární vyspělosti. Jako výborný básník a jako uznaný 
filolog. Proto Josef Jungmann pokládal ho za too 
měrou dokonalého muže, že poctíval ho svou největší 
důvěrou a když někdo z jinoslovanských předáků do^ 
Prahy k němu zavítal, nikdy neopomenul seznámiti 
s ním také mladistvého ůelakovského, kterýž tímto 
spůsobem vešel v osobní styk s Vukem Štefanovičem^ 
Brodzinským, Kuchařským a jinými. 

Tak náhle stanul na postavení českého spisovatele 
a aby měl o nezbytné potřeby postaráno, přijal v pro- 
sinci r. 1822 místo vychovatele v domě zemského rady 
Ledvinky rytíře z Adlerfelsu, u něhož také v dome 
thunovském na Ovocném trhu č. 578 bydlil a v jehož, 
rodině celých skoro sedm let pobyl. 




r«>:«ig3i»e«ís«iwi!a»] 

ooo ^ (g 00° 



(K prvnim vavřínům.) 

Při postavení svém jako vychovatel v jednom ze 
předních pražských domů doby tehdejší nabyl Čela- 
kovský valně možnosti, že se mohl oddati do zvůle 
nejenom dalšímu vzdělávání vlastních vědomostí, ale 
že mohl též silně a dle vlastní své chuti literárně 
pracovati tak, že si směl umíniti vydati každoročně 
alespoň jednu kniha. 

Fr. Bílý líčí činnost jeho těmito slovy : , — psal 
posudky o nejnovějších zjevech literárních, pracoval 
o překlade srbských písní národních, básnil, zabýval 
se přísnými studiemi, korrigoval pro tiskárny, sbíral 
dále písně a přísloví, vyučoval češtině, chodil do před- 
nášek Jungmannových z oboru filologie, psal množství 
listů četným přátelům — — " 

Než sledujme ho sami. 

Zrcadlem činnosti, citů a snah čelakovského roku 
1823 jest především jeho korrespondence s Kamarý- 
tem a z té se dovídáme, že se Čelakovský zabral do 
překládání Martiala. K satyrické náladě dovedly ho 
-asi tehdejší jeho poměry. Právě život ve vznešeném 



— 43 — 

domě, v němž nabýval také hojně zkušeností, tak že se do- 
posud ideální jinošský jeho názor na svět, jeho běhy 
i lidi V8 světě začal měniti ve střízlivější nazírání. 
Mnohé, co dříve přehlédl a neviděl anebo měl za správné, 
náhle objevilo se mu být zvráceným, komickým, mali- 
cherným. 

Než korrespondence ta není tak hojná, jak by si 
byl čelakovský sám přál. Celkem šťastným a spoko- 
jeným se necítil, čímž se před Kamarýtem netajil, an 
se najednou chtěl hlásiti o přijetí do semináře, což 
mu 29. června 1823 sděluje:*"" 

„Ty mně odpustíš, že ti nyní tak málo psávám 
a na nějaký čas psáti nebudu (za to ty piš možná-li 
častěji, já ti to potom všecko vynahradím) ; nebo nikdy 
jsem ještě nebyl tak pracemi zanesen jako nyní ; ho- 
diny, které dávati musím, mně ještě nejvíce času berou. 
Tak mi ani chvilka denně nezbývá, a i v noční chvíli, 
kdy na lůžku spočívám, bývají věci mé pře mej šlo vány, 
o kterých nyní s tebou porozmlaviti úmysl mám. 

Sím nad sebou jsem zvítězil; cestu do Ruska 
jsem poodložil a volím theologii studovati. Žádost jsem 
zadal na gabernium, bych mohl opraviti své klassy a 
doufám povolení obdržeti, aspoň direktor mi dobrý 
následek slibuje, kterému jsem všecko představil. Tedy. 
že práce nebude zbývat, sám nahlížíš. O, bych jen 
částně vše vyvésti mohl! Ale milý příteli! jinde bych 
theologii studovati nemínil, nežli v Budějovicích, a to 
z té příčiny, abych ji mohl z gruntu studovat. Roz- 
chází se mi tu jenom o to, jestli mně bude možná 
tam se proživiti; nebo od mých rodičů, které jsem 
beztoho na poslední vyssál, nemám ničeho k doufání. 
Tedy tebe žádám, předně, jest-li myslíš, že bych byl 
přijat, a bylo-li by něco výhledného, nějakou kondicí 



— 44 — 

na mne pametlív býti, tož i od těch žádám, kteří mi 
přejí. Bloudil jsem dost dlouho, ztratil jsem mnohá 
ieta, ale nebyla nadarmo ztracena. Ta radost mne pře- 
máhá, že budeme snad zase na blízku spolu živi, a na 
blízka i budoucně spolu účinkovati. Snad to krásné 
slunce, literé tak dlouho pod mrakem bylo, zas jednou 
se zasměje!" 

Než nezastkvělo se, jakkoliv si toho čelakovský 
přál a do Budějovic do theologie se dle vlastních slov 
teši]. Nedošlo k tomu. Čelakovský byl opětně některým 
spůsobem zklamán. Zůstal tam, kde byl 

Rozhlížeje se potom kolem sebe a vida rozmanité 
zvrácenosti 0(^'ehčil velké své mysli satyrou, jaká do 
té doby česky napsána nebyla. Začal totiž roku 1824 
uveřejňovati v „Čechoslavu* břitce psané stati pod ná- 
zvem „Literatura Krkonošská". Ve statích těch „v rouše 
smyšlených a schválně podle obdoby utvořených lite- 
rárcích plodin českých literaturu tehdejší co do formy 
a obsahu satyrickým vtipem nad míru nabírá". Pod 
statě ty rozmarně podepsal se „Marcian Hromotluk 
Kanárovic". 

V potu tváří svých na národa roli dědičné slunící 
se jisté bohorovné panstvo bylo tímto zdravým Oela- 
kovského výpadem ve svém hraní si na literáty a vědce 
velice nepříjemně dotknuto, k čemuž přidali se i ně- 
kteří lidé vážní, kteří pro dobrý vtip neměli smysle. 
Proti Čelakovskému vypraveno celé tažení, kteréž ovšem 
svou zlovůli na něm provedlo, ale jeho při tom nepo- 
razilo. Naopak! Jeho slovo stalo se napotom obáva- 
ným opravdovým sondem. 

Podobný pořádek v literatuře učinil za dvacet let 
potom Karel Havlíček, když si z Tylova „Posledního 
Čecha" stropil smích. Tu jest zajímavo, že všichni 



— 45 — 

literární historikové kladou snahy po zvážnění litera- 
tury k tomu případu Havlíčkovu, ačkoliv mnohem moc- 
něji a silněji v ohledu tom již o dvacet let dříve 
vystoupil Óelakovský svou „Literaturou Krkonošskou", 
což třeba v našich literárních historiích příslušně vy- 
tknouti. Havlíček „Literaturu Krkonošskou" výborné 
znal. — 

Rok 1824 přinesl Čelakovskému velikou žalost. 
Umřel mu totiž dne 3. listopadu dobrý jeho otec. 
čelakovský o tatínkovi, při úmrtí 72 let starém, píše 
8. listopadu Kamarýtovi takto: „Den dnešní jest zna- 
menitý pro můj život, vím tedy již také trpké to po- 
cítění, co to jest, ztratiti otce — otce, kterému za 
poklady co děkovati mám, nad nimiž moc času ne- 
vládne. Mohu-li se honositi čím dobrým buď srdce, 
buď ducha svého, tedy jen jemu zač mám děkovati — 
na jeho tvrdých mozolích lepší částka bytosti mé vznik 
a vzrůst vzala. Cítím, co jest otcovská láska, a pláče 
moje tím jsou bolestnější, že mi osudem popřáno ne- 
bylo v nejmenším se za ni odměniti." 

Čelakovský otci očí nezatlačil. Dostal zprávu o jeho 
smrti již po jeho pohřbu. Ale rozloučit se s ním byl 
krátce před tím. Sám o tom dne H. listopadu píše: 
flByl jsem totiž okolo 26. října v Strakonicích, na 
žádoC milého otce tam se odebrav, který mne ještě 
posledně viděti a se mnou se rozloučiti sobě žádal. 
Pozdržel jsem se doma toliko tři dny." 

Léta 1823. vydal Čelakovský překlad Herdero- 
vých „Listů z dávnověkosti" a v roce následovnín: 
z němčiny překládal Goethovo drama „Die Geschwister", 
při čemž sytý, silný prosaický Goethův sloh velice 
cenil a přes nesnáze, jaké tehdy taková kniha pře^ 



— 46 — 

kladateli do češtiny působila, překlad její dokončil a 
r. 1827 vydal pod názvem „Márinka". 

V době té začal se ob rati také ještě angličinou, 
ačkolivěk nejmilejším a nejpilnějším studiem jeho byl 
jazykozpyt slovanský, jehož neúnavný sled činily z něho 
ve příčině té autoritu a dbalosť na studium tu vyna- 
kládaná střádala mu bohatý materiál. 

Vedle drobnějších příspěvků do různých časopisů 
vydal Čelakovský r. 1825 druhý díl „Slovanských písní", 
jejž věnoval Kazimíru Brodzinskému, profesoru kraso- 
vědy a literatury polské, spolu tajemníku při univer- 
sitě varšavské. Před tím s královéhradeckým profesorem 
Chmelon uspořádal almanach, jenž pod názvem Den* 
nice neb Novoročenka počátkem roku 1825 v Hradci 
nad Labem u Pospíšila vyšel. Filologické bádání vedlo 
ho k tomu, že téhož léta studoval také Ulfia proto, 
„aby přirovnávati mohl téhož gothický překlad nového 
zákona s překlady staroslovanskými". 

A s jakou láskou a horlivostí se Celakovsbý studiu 
slovanských jazyků oddával, tomu nasvědčuje, že po- 
zornosti jeho neušel především jazyk polabských Slo- 
vanů, jemuž nanejvýš diitklivou píli věnoval. Všecky 
zachované slovníky jazyka Slovanů polabských ři Čela- 
kovský pozorně opsal a po opravení spotvořených tvarů 
sestavil a spořádal si je v etymologický slovník jeden, 
kteroužto dlouhou záslužnou práci r. 1827 dokončil 
dav jí titul: „Vocabularia linguae Polabiae quae extant 
omnia collegit Celakovský". 

V lednu r. i 8 28 již r. 1825 započatou tuto práci, 
kdy také jedna polaban.^kou národní slovanskou píseň ve 
své sbírce*) otiskl, poslal do Ruska prose při tom 

*) Slovanské národní písně sebrané Frant Lad. čela- 
kovským, Díl drubý. V Praze 1825. Sír. 217-219. 



— 47 — 

bývalého presidenta roské akademie v Petrohradě Šišková, 
„aby laskavě předmluvu k tomu etymologickému slov- 
níku napsal a některá jeho místa přeložiti dal do ra- 
ského". 

„Téhož r. 1825 popadla ho nemoc ta krutá po- 
nejprv, ježto později několikráte se opakovavší, konečně 
i v temný hrob ho schválila. Tato přetemná nemoc, 
pocházející z přílišného sebe namáhání, byla nemocí 
duševní zároveň jak nervovou, která však podivným 
spůsobem, co unavenosf a bolest v kostích se jevíc 
lékaře sváděla k domnění, jako by byla rheomatickou 
toliko. Poslali ho do Teplic a vzdálenost od prací a 
překrásné okolí teplické podaly mu ovšem ulehčení 
žádaného. Avšak ani po navrácení se svém odtud ne- 
nabyl spokojenosti žádoucí a snad v žádných letech 
nebylo v něm tak náramného kolotání mysli, jako 
tehdáž.* 

V dobách těch mluvil dokonce i o — smrti, muž 
v nejkrásnějším věku. Dne 28. ledna 1826 psal totiž 
Kamarýtovi, který se staral, jest-li nestůně: „Až umru 
i z temného podzemí nebo jasného nadnebí ti psáti 
budu, a nebude-li možná, tedy nejméně jednou za 
měsíc zašlehne to jakoby prutem na tvá okna, abys 
věděl, že jsem ti na blízku k tobě dohlížeje." Než po- 
tom praví: „Však nechme toho, do těch dob ještě 

dlouho Dříve musí býti „Panna jezernl" na 

světle." 

V čase onom byl již Kamarýt knězem, jsa na 
Klokotech u Tábora. Při tom v dopisech svých učiril 
sem tam některou narážku, a k t&mu mu jinak dosti 
svobodomyslný Čelakovský v září 1823 píše: „Tvé 
hospodářství zvláště nyní bych si přál jen na 24 hodin 
spatřiti ; mám divné snění o ledaČems, a časem o tom 



— 48 — 

podle tvých listů myslívám. — V páda však tomto 
radon přispěti nemoha, tys zběhlejší, jednej prozřetelně 
a hlas tvého vlastního svědomí bnď hlasem tvého nej- 
věrnějšího přítele. — Z ohledá svého stavu, můžeš se 
fivým rozumem dobře spraviti, a tu bych ti darmo 
k&zal o věcech, kterým sám lépe rozumíš, to přede 
podotknu, abys se vystříhal podezření, utrhání, zlého 
příkladu; nebo pro tyto věci lid, kterým otočený jsi, 
nemívá toliko dvě oči, ale je stooký, a podle toho 
»em a tam soukáni již zajisté své úsudky tvoří, a vím 
tedy, že bys nechtěl pro menší dobré, větší zlé sobě 
tistrojiti. Důvěra, kterou množství v ná3 skládá, za 
mnoho stojí, a ztracená nenabude se více. Mne to 
iřšak velice těšilo, an z dvojích úst veliké chvály jsem 
•doslechnul, kterou tobě osadníci vzdávají. Učiň se jí 
w každém spůsobu hoden. To jest vše, co nezkušený 
Tvůj přítel v těchto okolnostech pronésti v stavu jest, 
v tom však ti zonplna přisvedčuji z vlastní zkušenosti, 
že nejvíce v pádech takových drahého času a života 
na licho běží; . . . Baď bedliv, těžší boj vede muž 
proti ženě, než žena střehuucí se před mužským." 

Tato slova charakterisují výšku a velikost mrav- 
nosti Čelakovského a vážného jeho pojímání povinností. 
On sám, n dam a ve společnostech krasotinek oblíbený 
mladý hrdina — básník přítele kněze napomíná hlasem 
vlastního jeho svědomí! O sobě potom dodává: „Mne 
chceš v listech mých viděti v mých okolnostech? Inu 
představ sobě člověka v nejvšednějších okolnostech jak 
včera tak dnes, nespokojeného s sebou i s světem — 
^více říci nechci, ačbych mohl bez urážky pravdy) — 
který nejméně dvakrát v témdni do Volšan chodívá 
atd., který vidí patrně ducha i srdce své klesati a 
nemá čáky k dnům lepším." 



_ 49 _ 

Této neblahé cálady a nespokojenosti nezhostil 
se čelakovský dloQho, neboC dne 12. listopadu téhož 
roka Kamarýtovi znova stýská : ,Maě pěkný letošní 
podzimek mrzutě a smutně uplynul, samé nemilé za- 
městnání pro chleb vezdejší — — tak lacino musí 
člověk v těchto okolnostech drahý čas prodávati, a 
ještě má za odplatu nevděk. Smutuý, smutný to stav 
můj, milý příteli! ještě nikdy tolik malomyslnosti ne- 
bylo, jako nyní, a kde tu možná na cos vyššího po- 
mysliti ! Útěchy a naděje k tomu odevšad žádoé, leda 
by člověk tím těšiti se mohl, že ještě hůře bude. ■ — 

Dosti té jeremiády Práce, milý dráhu můj, jest 

pevná hradba, které se každý buď lahodný buď zpurný 

nepřítel štítí a v útoku ustává I mně práce 

nade všecko a dokud dech ve mně, neustanu býti 
vroucím ctitelem této nejsličnější bohjně," 

A také i v této nelozné duchovní náladě co nej- 
horlivěji studoval a pracoval. Rok 1826 uplynul mu 
hlavně studiemi angličiny, vedle čehož obíral se také 
mimo proud jiných obvyklých svých prací stadiem 
jazyka litevského, z něhož do češtiny překládal „Li- 
tevské národní písně" ze sebrání dra. L. J. Rhesy, 
Překlad ten pak r. 1827 tiskem vydal. 

Následkem svých hlubokých studií vědeckých od- 
chyloval se zvolna zcela pochopitelně od literatury 
krásné, již začal méně pěstovati, hledaje při ní jenom 
„oddech", tak že o tom 3. ledna 1827 příteli Plán- 
koví přímo psal: ,Ode mne se letos mnohého nena- 
dějte, nebo jsem až po krk v pracích, které moje 
budoucí povolání vyhledává, tak že chvilkami oddechu 
při básnictví nalézám." 

Vědecké práce a styky Čelakovského s represen- 
tanty cizích literatur postavily ho v popředí tehdejsítio 

4 



— 50 — 

národního a vlasleneckého ruchu českého jako činitele 
uad jiné důležitého, platného a vážného, jemuž hravá 
literární samolibost a dětinské, malicherné pachtění se 
po oblibě a popularitě byly hříchem před Hospodinem. 
Proto také panstvo podobným chorobám hovící sil- 
r.ým svým vtipem a říznou jeho formou na všech stra- 
nách neohroženě plašil a vážného ducha v českou 
společnost hleděl zaváděli. 

Každá poloviěatosť nebo dvojakosť byly mu přímo 
odpornými. 

Když se r. 1826 dověděl, že Museum bude vydá- 
vati český a německý časopis, tu neváhal na to přímo 

řehrati. Psalf 4. března t. r. Kamarýtovi : „ naše 

museum hade vydávati časopis měsíční český, a aby 
řádné dokonalosti nezbývalo, i německý. Za spořa- 
datele a jakoby vůdce ustanoven Palacký. Tu se mnoho 
nevyvede, pamatnj na mne! Kdož bude psáti? — — 
Při posledním sezení musejním hyloo to jednáno. Jednatel 
Millauer ještě s jedním neduživcem (arciotcem Slávu! ! !*) 
radil, aby vycházel toliko německy, ano prý nemá se 
psáti pro Čechy, nýbrž pro svět — — Tomu se ale 
valná částka protivila, že by tudy národ, jenž z toho 
oumyslu k založení museum přispíval a posud přispívá, 
aby jeho jazyk spolu se vzdělával, oklamán a od dal- 
šího placení zrazen a zdržován byl. Usnesli se konečně 
tedy, aby dva časopisy vycházely. Skutek tedy uvi- 
díme, jak vyzraje časem." 

Že Čelakovský duchu své doby výborně rozuměl, 
nisvědčují tato jeho slova. Německý musejní časopis 
brzy skutečně zahynul jako zbytečnost. 

Že by se však proti snahám musejním a proti 



M/něn snad Dobrovský. 



— 51 — 

osobě Palackého ze zásady, nehledě ua věc, o kteronž 
šlo, čelakovský stavěl, to se vůbec mysliti nedá. On 
sám vlastně to v soukromém důvěrném svém do- 
pise vyvrací. Dne 12. listopadu 1826 psal v záleži- 
tosti této Kamarýtovi : „. . . Za to tě Palacký po- 
zdravuje a mimo to uctivé žádá, aby(s) též něčím do 
časopisu přispěl — — Tedy se vem za lýru, a pěj a 
zvuč a hromuj, a hleď mimo to, ab}(s) i mne v témž 
časopisu zastoupil : pochybujíc, aby moje jméno tam 
vklouzlo. Mám hojcýcij příčin toho se tvarovati a 
první prozatím jest nejdůležitější, že mi nit vyšla a 
Musy vystydly. Čeho se tu nejvíce bude nadíti, jsou 
historické kusy — o jiné bude trochu nouze, ačkoli 
pan vydavatel již o několik tóoů popustil, a sumuje 
a nabízí, kde může. Ctižádostivý vlastenský spisovatel 
každý tu najde příhodné rejdistě, ano lze se domní- 
vati, že hojně do rukou čtenářstva přijde, ale také 
nikde se nevystaví tak na obecní sudbu jako tuto." 

čelakovský dokonce pro musejní časopis i agito- 
val, ovšem že jen pro český a proti německému. Psal 
totiž Kamarýtovi před tím v říjnu: „Prosím tě, pobízej 
ještě některých známých k odebírání, aby více bylo na 
český než na německý. Činíme to ze vzdoru. Považj 
již bylo na tom, že toliko německý časopis měl vy- 
cházeti, sám pan president hrabě Sternberg na to na- 
léhal, ano prý české publikum nemiluje literaturu a 
že by se tím náklad darmo vedl; at tedy jest ten 
dobrý pán přesvědčen, že i my trochu k čemus lepšímu 
se znáti chceme. Tento hlas Sternbergův může míti^ 
buda dobře roztrouben, dobré následky — — " 

Zajímavý tento rys na Čelakovského vlastenecké 
i osobní povaze, o němž tuto uvedené doklady svědčí^ 
nemohli jsme ponechati bez ocenění a zaznamenání. 

4* 



— 52 — 

Vedle výše zmíněného již vydání „Márinky" a 
„Litevských písní", vydal Čelakovský r. 18^7 třetí díl 
^Slovanských písní", jejž obětoval „Příteli svému vá- 
ženému a milému Vukovi Štefanoviči Karadžiči, filo- 
sofie doktoru, členu mnohých učených společností." 

Sbírání a vydávání národních písní nezbytně vedlo 
Ceiakovského ke sbírání a shromáždění národních slo- 
vanských přísloví, jako druhého oddílu „nepsané lite- 
ratury národní". V záležitosti té psal v květnu 1827*) 
Kamarýtovi : „Chci na spůsob slovanských národních 
písní vydati sbírku nejvýbornějších všeslovanských pří- 
sloví v původním jazyku s českým všude vysvětlením. 
Mnoho již k tomu mám sebráno, vytaženo, rozměřeno. 
Myslím, ač to nemalé práce státi bude, je dle obsahu 
rozpoložiti, tak aby ne jako stádo běžíce, ca své ceně 
tratily, nýbrž teprve ve spojení k jistému celku, čtou- 
címu dokonalé podnětí o filosofii, mravnosti, vtipu atd. 
našeho lidu dodalv." 

O úmyslech Cdlakovského ve příčině přísloví vy- 
kládá jeho přítel J. J. Hannš: „Byl však v zevrub- 
nosti účel Ceiakovského při vydávání přísloví dvojí, 
Z jedné totiž stránky hodlal sestaviti jakou takou antho- 
logii přísloví, bera „od každého kmene slovanského as 
€00 — 800 toliko přísloví nejvýtečnějších, tak že by 
celek měl na 2000 — 3000 přísloví v sobě uzavírati." 
Sbíral pak pilně a sestavoval a poněvadž přísloví ná- 
rodních netoliko nesčísloá jest hojnost, nýbrž i neoče- 
kávaná výtečnosC, zrostla mu malá na začátku sbírka 
chtě nechtě u veliký vrch. Zdá se, že mu jaksi ne- 
bylo možná, přijíti s touto prací ku konci žádanému 



*) J. J. Hanuš Život a působeni F. L. Ceiakovského 
str 24. 



— 53 — 

nebof teprva r. 1837 vydal v Masejnika nkázkn své 
ábírky i s theorií přísloví, celou sbírku ale teprva 
r. 1852 rozmnoženou asi na 15.000 přísloví, Z druhé 
pak stránky měla dle účelu Čelakovského vyjíti i zvláštní 
sbírka českých přísloví, avšak utonula, ač dílem 
vlastní péčí Čelakovského, dílem přičiněním jiných nž 
dosti silnou b)la, ve vetší práci všeslovanských oněch 
přísloví. Jen Bo-wringovi*^ poslal zvláštní pojednání 
o českých příslovích. Nemyslím, že by je byl Bowring 
v Anglicku dal do tisku a poněvadž jsem v pozůsta- 
losti literární čelakovského německý koncept k to- 
muto důležitému pojedcání byl našel, dal jsem je vy- 
tisknouti ve své literatuře slovanských a německých 
přísloví (v Praze 1853) na str. 38—44. Částku j-ak 
českých přísloví samých přeložil přičiněním p. Vinaři- 
ckého Jan de Carro ve svém Almanachu de Carlsbad 
na r. 1841." 

V roce 1827 zabýval se čelakovský také pilně 
angličinou, oblíbiv si z anglické literatury Waltera 
Scotta, jehož „Pannu jezerni"* do češtiny přeložil a 
počátkem r, 1828 tiskem vydal. Výtisk překladu toho 
poslal samotnému Scottovi, kterýž mu zaů z Londýna 
„vlastnoručně a přívětivě děkoval" přípisem ze due 
19. dubna 1828. Než tento siyk Čelakovského s Anglií 
nebyl prvním, auobrž mu předcházela známost mnohem 
zajímavější. 

„J. Bowring. znamenitý to žák Benthama filosofa 
v oboru národní či státní ekonomie, napotom anglický 
konsul u Čiua&ův v Kantoně, jenž dříve již cestovável 
v záležitostech anglické vlády po celém téměř světě, 
zalíbil si národní poesii a to zvláště slovanskou. Boku 



*) Viz o téže osobnosti níže. 



— 54 — 

1827 dával se do překladu královédvorského rukopisu 
a nalézaje v něm nemálo obtížností, počal dopisovati 
k ulehčení svému různým slovanským učencům ve Vídnš 
a v Praze. Dne 2. dubna 1827 psal z Londýna také 
ÍJelakovskému. V dotčeném psaní praví, že dříve byl 
psal i Dobrovskému, že pak nebyl uspokojen zprávami 
od téhož mu ze strany královédvorského rukopisu a 
Libušina soudu podanými, poněvadž prý v Dobrovském 
v té případnosti více seznal suchoparného učeného filo- 
loga, než-li důvtipného aestetického kritika. K Ůela- 
kovskému měl Bowring větší v tom ohledu důvěru, 
poněvadž ho, jak sám píše, za jemně cítícího básníka 
a aestetika ze dvou jeho svazkův národních slovanských 
písní byl poznal. Prosí ho však, aby mu ve dvou vě- 
cech byl na pomoci za jedno, aby usnadnil nesnáze 
v pochopení a překládání královédvorského rukopisu, 
za druhé, aby mu sestavil literární zprávy o plodech 
a pěstovatelích moderní české poesie. Podstoupil óela- 
kovský tuto novou práci, poněvadž z různých anglických 
novin byl poznal, že Bowrirg známosť a chválu slo- 
vanské poesie rozšiřuje po celém Anglicku, ba i ve 
vzdálené Americe. Po mnohem dopisování sestavil 
Bowring konečně svou ,Cheskian anthology" a podal 
tu práci, která tedy na pólo je práce čelakovského 
a j. jednomu knikhupci londýnskému do tisku, kde 
však nešťastně na ieta uvázla, poněvadž ne dlouho po- 
tom na jmění téhož kupce konkurs byl vypsán. Teprva 
roku 1831 vyprostil ji Bowring z massy konkursní a 
vydal r, 1832 na vlastuí útraty v Londýně. Zvláště 
pak jsou to v této „Chcskian anthology- životopisné 
zprávy o Kolárovi, Šnaidrovi. Jungnaannu, Šafarikovi, Han- 
kovi, Chmelenském, Polákovi, Pnchmsjerovi, Langerovi, 
Turinském a Kamarýtovi, ježto podal Čelakovský Bowrin- 



__ 55 — 

govi, ač nebyl po vyjití jejím s důkladností sestavení 
téchto zpráv dokoná spokojen, poněvadž praví, že tak 
trocha víchovatě a neúplně dopadla. Vděčný Bowring 
složil nž r. 1827 zvláštní báseři anglickou na Čelakov- 
ského, jižto i umístil ve spisa právě dotčeuém a GAa- 
kovskému věnovaném. Die listů Bowringových lze však 
souditi, že čelakovský i jiné ješté práce zasýlal do 
Londýna. Jednu z nich jmenuje Bowring „Auglico 
Slavonian Researches". Z listův pak některých Cela- 
kovského vysvitá jasně, že „Reseaches" tyto musely 
býti sbukou značného množství přirovDaných k sobě 
slov anglických i slovanských, ježto se čelakovskémn 
buď stejnými neb aspoň podobnými zdála." 

Dle těchto vážných styků a starostí viděti, jak 
€elakovský vynikal mezi svými literárními současníky- 
selankáři, z nichž ho někteří valně „nemilovali", do- 
konce ho nenávidíce a přímo na něho slovem i tiskeo.. 
žehrajíce, což ostatně není divu. Autor „Literatury 
Krkonošské" všeobecné oblíben býti nemohl, z čehož 
si čelakovský také valně žalostí nepřipouštěl. 

„Mnozí kladli Čelakovského na vysoký stupeň, 
mnozí jako ku př. Macháček, J. Král a Šcěpcička vrhli 
Čelakovského do třídy prostředních toliko básníků. 
Zajímati bude snad i mínění Čelakovského slyšeti o té 
záležitosti, ač v ní byi vlastním svým soudcem, V do- 
pise Kamarýtovi praví: „Cítíme sice dobře svou cenu, 
že nám u přirovnání Kollára, Šafaříka, Poláka a ještě 
třech nebo čtyřech jiných tato třída dobře vymezena, 
ale proti Macháčkovi a jeho konsortům ještě hlavou 
trochu pohoditi mažeme". Úsudek to zajisté dosti 
střízlivý rozhněvaného tehdáž kritikami trpkými nad 
míru čelakovského. Že však Šafařík a JuDgmann chvali- 
tebně se byli zmínili o básnictví čelakovského, pohnulo 



— 56 — 

ho ke slovům : ,,Úsudek takových mnžů desatero po~ 
pochval od podobenců Štěpničkových převyšuje." 

Zejména přátelství Jungmannova si vážil a vysoce 
je cenilj jak sám 20. ledna 1825 doznává: „Dnes jsem 
byl zas jak náleží potěšen a trochu se mi zde vy- 
jiskřílo z ocí. Byl jsem u bátušky*) pod večír a tu 
jsme si zas o naší Siavěnce pohovořili, v horlení jeho 
nalézám jakousi zvláštcí důraznosť a povahy jeho jemné 
nejsouť k vypsání. Zvláště mně lahodí jeho přízeň ke 
mne, neboť pozoruji, že mne velmi rád vídává a kde 
možná, svou náklonnost ke mně na jevo dává. Tof 
jest také má hlavní a jedinká potěcha a posila ve 
světě, že mně několik šlechetných a vznešenějších duší, 
jímž se zachovati a líbiti mé jediné snažení, přeje: 
krom tohoto kvítku byla by zahrada života mého tuze 
pusta " 

čelakovsibý při své básnické i vědecké činnosti 
zůstal stále na výši své doby neváhaje ani jako básDík, 
ani jako filolog obírati se studiem a obsahem dokonce 
i knih právnických, politických a státovědeckých, tak že 
byl v každém směru a v každém oboru vědění nále- 
žitě poučen. Honosil se vědomostmi jako málokterý 
literát, staral se o vše, co se kolem něho děje a do- 
dati sluší, že také dle svých prostředků užíval i své 
mladosti. 

Popřál si posezení ve veselé společnosti při kapce 
dobrého nápoje, rád si zakouřil a dle tehdejší mody 
i dokonce šňopati si zvykal, čehož však zanechal. A jsa 
sličný, pěkně urostlý a všemi dary přírody i rozumu 
nadaný, obratný mladý muž, měl také u dívek štěstí. 



*) Josef Jungmann. 



— 57 — 

Za to některé krasotinky odměĎoval vzpomínkami ?e 
svých básních. 

Tak spatřujeme čelakovsbého z mladého pána 
zcela přirozeně zráti ve vážného maže. jak byly čas, 
příležitost a poměry zrovna přály. Vedle horlivé práce 
neodepřel si libého potěšení a milé zábavy ať si ta 
bylo korrespondováním se přátely, nebo prodlením 
v milé družině, či sladkým vzrušením mužných tužeb. 
Zejména dobrého vínečka nebýval žádným nepřítelem, 
ale spíše ctitelem. Věnoval mu několik stejně krásných 
jako stále pravdivých písní, zejména „Květ života", 
v němž básník dovozuje: 

„Protož vždy povídám, v celém, šírém světě 
toliko při víně květ života květe." 

V dialogické písni muže se ženou „Jak víno, jak 
voda* mezi jiným muž žene praví: 

„Aj, Petrolíno, tobět líčko vadne, 
pojďme na víno, věru ti omládne ; 
voda bledá krásu dusí, 
víno — zase barvit musí." 

Ve písni „Co nepomíjí" pěje slova: 

„Blaze, bratří, nad vínem 
čas že nepanuje, 
víno sladké, víno jen 
věčně mládencuje. 

Víno, bratří, víno jen 
věčně podněcuje, 
víno moci časové 
slavně odorpuje. 



— 68 - 

Víno, bratří, víno jen 
barvu nezměňoje, 
dnes jak včera v lahvici 
stejně granátkaje. 

Slavme, bratří, vínečko 
spojenými hlasy : 
vínko dobré vítězí 
nade všemi časy. 

Zajímavou pak jest pijácká píseň „Pochvala Ví- 
tova". 

Při tom pak byl vzorným synem, oddaným pří- 
telem a vždy ušlechtilým člověkem, který však ne- 
pravdy, licomérnostj, přetvářky a titěrnosti nenáviděl 
a bez milosrdenství stihal. 

Sledování mladosti Čelakovského jest nanejvýš za- 
jímavým a poutavým. Baví, těší, rozněcuje, učí a po- 
silňuje. 



€4. 



f^^ 



>C^?^^D4Z. 



'J^ <9><^<^.^<^<^<$><$><e> ^^ 



""^^^^lí^^^^ 



(Rňzné práce a snahy. — Naděje přijíti do línska. 
Opatření ve vlasti. — Sňatek.) 



Ěada let, jež byl Čelakovský v domě rady Ledvinky 
strávil, zajisté svědčí, že postavení jeho tam bylo po- 
měrně snesitelným, třebas že za ně rodina Ledvinková 
od něho velice mnoho důležitých služeb požadovala. 
Čelakovský byl konečně takorka za člena rodiny po- 
važován. Odrůstajícím synům z učitele stával se více 
přítelem a starý pan rada učinil jej svým důvěrníkem, 
svěřiv mu při sobě jaksi úřad tajemníka. 

Že však veškerá tato břemena Čelakovského ne- 
poutala v těsnou kazajku duchovního nevolníka, patrným 
jest z toho, že v době pobytu v domě páně Ledvinkově 
mohl soukromě literárně a vědecky pracovati tak široce, 
hluboce i svobodně, jai pracovati byl by mu za oněch 
casň snad ani žádný pohodlný veřejný úřad nedovolil. 

Ač odvislý, byl předce dostatečně neodvislým. 
Jisté závazky a ohledy poutaly ho ovšem mnohdy tak, že 
nemohl se s celou siiou duše i vůle své oddati oblíbe- 
ným svým pracím a studiím. Na to si také v máji 



60 



1828 naříkal: „To pěstounství proklaté mne již tak 
omrzelo, že kolikráte celé dny v samé zlosti, nevrlosti 
a zbytečném mrhání času protráviti mnsím. Hodlám 
se vydržovati dáváním hodiu v jazyku českém a pol- 
ském, a již jsem asi ze dvou ueb tří míst k tomu 
dožádán b)l. Podařili se mi, bych mohl denně na dvě 
hodiny to přivésti, pak jsem potřebami ohrazen, a svo- 
bodnéji i pro literaturu prospěšněji živ." 

Proto mu přišlo nanejvýš vhod, když pražská 
duchovní konsistoř, „dobře znajíc zběhlost Čelakov- 
ského a důkladnost v českém slohu, vyvolila jej již 
r. 1827 za korrektora a podredaktora nového svého 
od r. 1828 v Praze vycházejícího „časopisu pro kato- 
lické duchovenstvo", ba odevzdala mu skutečným de- 
kretem i překlad velikého spisu sv, Augustina: „De 
civitate Dei" (O městě božím), jenž měl co příloha 
takořka částečné přidán býti k onomu časopisu. Od- 
měna za tyto práce nebyla skvostná, než jen taká, že 
čelakovský asi v máji 1829 poděkovati se mohl ze 
svého úřadu vychovatelského, ve kterém téměř sedm 
úplných let byl setrval. Zdálo se mu, že při novém 
svém zaměstnání více volného času mu zbude, než při 
vyučování patero jinochův." 

Že Čelakovský téměř sedm let v jednom dome 
jako vychovatel vydržel, to mlu\í, že se mus.il honositi 
vlastnostmi, jichž si dům, k němuž po dobu tu náležely 
vysoce uznale cenil, což také k pochopení povahy, 
spůsobů a vlastností čelakovského třeba připomenouti. 

Ač byl u Ledvínkňv oblíben, proto předce musil 
se konečně, ano mu také věku přibývalo, ohlíželi po 
pevnějším a trvalejším postavení pro další budoucnosC. 
Z té příčiny podrobil se také 1. února 1827 po tehdej- 
ším spůsobu konkursu o jakousi profesura. Ale při 



— 61 — 

nepřízni, jaká ho ze strany školských představených 
přímo pronásledovala, opét marně. Tehdy mluvilo se 
také o jeho povolání za profesora na Ras. 

V dobách oněch opětně se častěji vracel k poesii 
a z r. 1828 vyniká zejména velkolepá jeho modlitba 
,Boď vůle tvá", kteráž by v žádné české modlitební 
knize nynější doby scházeti neměla. Báseň tato také 
charakterisDJe smýšlení čelakovského, čtenáře místy 
přímo uchvacuje, zejména ve sloze třetí a páté po- 
slední. Čelakovský se tam modlí tímto velkolepým 
spůsobem : 

„Buď vůle tvá! kdy záře tvých milostí 
a tvých darů život náš ostkvívá, 
v našem kdy srdci ples a mír se hostí 
a blaženostmi duše oplývá: 
Však i kdy bouře nad námi se sbíhá, 
bolest a nouze nám dni podkalí, 
kdy zlý nepřítel cesty naše stíhá, 
a v truchlosf mysl naši zahalí, 
buď věčné vůle tvá! 

Buď vůle tvá! a zákonů tvých símě 
v srdcích našich se stále rozmáhej ! 
Buď od tebe nám milé každé břímě, 
je néáti tvá milost nám pomáhej ; 
slabit jsme: ty rač dáti setrvání, 
ty v pádu kroky naše podchycuj, 
a tak v životu, tak i ve skonání 
děj, slitovnice nás, se rozkaz tvůj, 
buď věčně vůle tvá!" 

Poesie Čelakovského byla v tomto čase neoby- 
čejně šCastnon Zněla tak, že se rozechvěla luznými 



— 62 — 

svými zpěvy po celém Slovanstvu. Věhlas Čelakovského 
byl rázem nepopíratelDým, když r. 1829 vydal svůj 
„Ohlas písDí rnských", o němž vždy na chvála opatrný 
Fr. Palacký v Časopise musejním na r. 1830 pravil: 

„Pan Čelakovský, jakož vůbec známo Jest, cf» 
r. 1822—1827 vydal ve třech dílech důležitou sbírku 
slovanských národních písní, ze všech nářečí, s českým 
přeložením cizojazyčných. Potom r. 1827 zase svazek 
litevských národních písní, z původního jich jazyka pře- 
ložených, nám od něho podán byl. Když to samo již 
na důkaz sloužiti může, jak on velice sobě národní 
písně obíibnje, zase pilnější podrobné uvažování těchto 
sbírek zřetelně by dokázalo, jak jemný a čilý smysl 
poetický jím při vybírání těch na oko často nepatr- 
ných zpěvů vládl. Týž poetický duch jeho vnukl jemu 
myšlénku, aby síly své v prostonárodních slovanských 
písních a především v ruských, sám pokusil. Tak po 
vstal drahocenoý ten dárek, o kterémž tuto řeč jest, 
a kterým on krajany své minulého léta těšil. 

Jest to již zastaralá vina učeného vychování na- 
šeho, že jsme až příliš navykli, cenu poetickou básní 
a zpěvů právě v tom sobě zakládati, v čem ona nikoli 
nezáleží, a že tudy často i jemnost chuti pro vyšší a 
spanilejší pův&by poesie tratíme. Vzorové námi vládnou 
a formy mrtvé ; domcíváme se, že básniti nám nelze, 
nehodí-li se verše naše pod rubriku ódy, neb zpěvu, 
ballady, elegie, idylly. a co těch jmen více. Ale živý 
obor poetických forem jest tak nesmírně rozmanitý, 
jaková jest rozmanitosť květin v přírodě ; a duch poe- 
tický podobá se tvorné síle organické, která všecky sady 
a květnice samovolně v nestihlé rozmanitosti ušlechti- 
leji zdobí, než-li jakékoli naše umění a namáhání 
učiniti může. Tato tvorná božská síla, založená na čita 



- 63 — 

čistě člověckém a na spojené s ním jemnosti mocř 
obrazotvorné, jevívá se i v písních obecného lidn často 
tím spanileji a živěji, čím méuě se umění do výtvorů 
jejich vtírá; protože lidu obecnému ani jemnost citů 
ani život fantasie neschází. Mnobé písně národní jsou 
'krásnější, než-li všecky ódy a hymny nebo elegie, co 
jich která literatura dohromady počítá. Jevit se v nich 
Bpanilost mysli lidské v nekonečné živosti a rozmani- 
tosti; a to tím mileji, čím méně hledána jest, čím 
méně z úmysla pochází. Ale tím nesnadnější jest také 
jejich nápodobení (imitací), leč kdo tou mocí docha 
vládne, kterou bůh „ku podobenství svému" člověctvu 
udělil. 

O takové ducha moci nepochybně svědčí také písně 
Čelakovského „Ohlas písní ruských"; aspoň já tak sou- 
dím, že vedle Slávy Dcery ušlechtilejšího plodu básni- 
ckého nad Ohlas tento v novější literatuře naší ne- 
m^áme." 

Celakovský věnoval „Ohlas písní ruských" příteli 
Karlu Vinařickému a jako předmluvu k němu viděla 
se mu položiti tento výňatek z dopisu k témuž : 

„V duchu našem vystupují často myšlénky, ka 
kterým z počátku pro nesnadnost jich vyvedení, neboli 
z nedůvěry ne hned srdce přiložiti hotovi býváme; 
dodánim však sobě mysli brzo o možnosti v skutek 
jich uvedení sebe přesvědčujeme. Odvaha a rozvlažená- 
chuC tu více působí než-li dlouzí rozmyslové. — Po- 
dobná mimoletná myšlénka byla mi pohnutkou, abych 
síly své v prostonárodních slovanských písních, a přede- 
vším v ruských, pokusil; z nichž některé k Tvému 
laskavému nahlédnutí tuto odesílám. Zaámyt jsou Tobě^ 
příteli, půvaby a krásy zpěvné naší Slovanky za naších 
dnů nejen ve vlasti lůně, nýbrž i po vzdálenějších 



— 64 — 

krajinách rozhlášené a slavené; i nebudeš se tedy 
diviti, že mně náklonnost právě k této práci vedla, 
spíše se mnou divuo musí Tobě býti, že posud žádný 
z našich spůsobilejšich básníků k tomuto prameni se 
neodebral a z něho nečerpal. Mám naději, že zalíbeni 
ve zpěvu národaím básníky naše od oné nadutosti, 
oněch par a dýmu uchrání, jenž nyní některé cizo- 
krajné literatuře, a poněkud i naší, více jsou na škodu, 
než k užitku; pokud pravda jest, že pestrá latanina 
fllov nikdy myšlénky samé nenahradí, která čím vzneše- 
nější a pěknější, tím spíše takřka v tenké roucho slov 
«e odívá, aby více viděna a pozorována byla. 

Samo pak vymyšlení následujících písní v kroji 
ruském, jakož snadno sám zpozoru,ješ, odnikud vzato 
není, vyjmeš-li užití rozměru, některých tak nazvaných 
stálých básnických forem, po mnohých písních roz- 
prostřených a stále se opětujících, užití též několika 
gpammatických zvláštností a jiných některých drobností, 
což všfi k lepšímu vytknutí národní známky přičiniti 
se musilo. Ostatně, naděj e-li neklame, že by tento druh 
básní Tvou a jiných přízeň získal, brzo k některým 
slovanským národům podívati se, ano i počet ruských 
písní rozmnožiti hodláme — " 

Zde Jest vyloženo, jak Čelakovský při skládání 
.Ohlasu písQÍ ruských" smýšlel a co v ohledu tom 
dále ještě zamýšlel. 

Vedle „Olilasu písní ruských" sestavoval Čela- 
kovský r. 1829 „Ohlas písní českých", kterýž však 
dočkal se dokončení svého až teprve značně později. 
Uvedeaím některých od Čelakovského vydaných knih a 
spisů samostatných není ovšem vyčerpáno vypsání jeho 
literární činnosti, kteráž také silně byla zastoupena ve 
přispíváni do různých tehdejších časopisů, což vy- 



— 65 — 

líčiti a ukázati náleží ve knize podrobnější, nežli 
jest tato. 

Připomenouti však třeba, že r. 1830 byl již hor- 
livým spolupracovníkem Časopisu musejního, v němž 
nejenom ukázky svého básnění otiskoval, ale v němž 
také uveřejnil satyrický román „Patrní dopisové ne- 
patrných ošob", sebraní a vydávaní někdejším spisova- 
telem „Krkonošské literatury". Prací tonto jest čtvrtý 
ročník (1830) Musejníka docela zahájen, což nasvěd- 
čuje tomu, jaké oblibě a popularitě těšila se tehdy 
, Krkonošská literatura" a v jaké vážnosti byl její ně- 
kdejší spisovatel. 

Roku 1830 byl však Celakovský z obvyklých svých 
prací a snah značně vzrušen. Jednalo se totiž o to, 
že měl býti povolán do Ruska. 

Věc ta měla se takto : Ruský dvorský rada Keppen 
již koncem r. 1826 sděloval svým slovanským přá- 
telům plány o založení profesur veškeré slovanské lite- 
ratury na ruských universitách a v listopadu t. r. tázal 
se Hanky, nechtělli by takovou kathedru přijmouti on 
a Šafiřík. V únoru r. 1827 Keppen oznamoval Šiškovu 
(ministru vyučování), že Hanka jest hotov přesídliti se 
na Rus, rovněž i Šafařík a Celakovský. Ale to byly 
jen návrhy, nemající pevného základu. Keppen sám 
téhož roku se přistěhoval na Krym. Když se na pod- 
zim r. 18 29 vrátil ze Sitnferopole do Petrohradu, 
znova mlavil o tomto plánu s Šiškovém a s jeho ná- 
stupcem v ministerstvu vyučování, knížetem Kailem 
Andr. Lievenem. Šiškov vrátil se ku plánu, který byl 
vstavil r. 1818 do nového státu statutu císařské aka- 
demie, totiž aby akademie založila knihovnu všech 
slovanských jazyků. Měla nyní povolati Hanku. Šafaříka 
a Čelakovského za bibliotekáře toho ústavu. Akademie 

5 



— 66 — 

návrh přijala. Dne 23. dubna 1829 se usnesla věno- 
vati 30 — 40 000 rublů na založení takové knihovny 
a 2 — 3000 rublů ročně na její doplňování; za biblio- 
tekáře měli býti pozváni Hanka a Šafařík s hodností 
(čin sedmého stupně) rovnou řádným universitním pro- 
fesorům a 3 platem 4000 rublů, čelakovský s hod- 
ností mimořádného profesora a s platem 3000 rublů. 
Tito tři učenci měli zároveň vypraviti veliký slovník 
všech řečí slovanských. Počátkem ledna 1830 projekt 
schválen od komitétu ministrův i od cara Mikuláše. 
Na cestovní útraty poukázáno každému z tří učencův 
po stu dukátů. Formální pozvání odeslal jim Keppen 
8 listy z 29. ledna (10. února) 1830. Šafaříkovi a 
Hankovi psal, aby se jeden z nich eventuelně připravil 
i k nové slovanské kathedře, která se měla založiti na 
Petrohradské universitě.*) 

„Jmenováni učenci původně všichni do Ruska obrátiti 
se zamýšleli. Brzy však chuť k tomu ztratil Šafařík, 
tehdy ještě v Novém Sadě dllcí a potom od úmyslu 
toho upustil i Hanka, hlavně pro nechuť své choti vy- 
dati se z Prahy a snad také proto, že se k úloze tak 
veliké necítil býti dosti sposobilým. Hlavně však ne- 
došlo k tomn také asi následkem jednání nebo ne- 
jednání raské císařské akademie petrohradské **) 

„Celá záležitost takovým hlukem započatá, ntuchla 



*) Dr Konsťai)tiu Jireček: P. S. Šafařík mezi Jiho- 
slovany. Str 118 atd 

**) O záležit09'i této obšírně psal proslulý a v Cechách 
všeobecně zuáraý a vysoce vážený prof. oděsské imivej 
šity Kočubinský ve svém vysoce důležitém díle o počátcích 
slavistiky ca liusi. Jmenovaný slovanský učenec jest nad 
jiné podrobně, a namnoze z vlastního n:ízoru o českj^ch 
poměrech a záležitostech informován. Listy Keppenovy 
uveřejnil prof. Jagič. 



67 



poznenáhla, snad pro povstání v Polšte nebo snad jen 
proto, že rnská akademie po odstoupení Safaříka a 
Hank; (?) Celakovskému samémn účel tak těžký k nskn- 
tečnění svěřiti nemohla, avšak nevyjasněno s určitostí 
až podnes, proč ho žádná odpověď více nedošla z Petro- 
hradu.*) Že však cestu do Ras nebude moci ihned 
nastoupiti, to dobře věděl Celakovský a že nejméně 
celý rok uplyne, než-li konečná doba se přiblíží, to 
psal i přátelům všem a připravoval se i s celou svou 
silou k budoucímu svému povolání. „Práce moje," píše 
4. března 1830, „všecky zastaveny; a k jinému nyní 
třeba zřetel obraceti t. po bibliothekách slíditi a kde 
co důležitého pro ruskou budoucnost zaznamenati, vy- 
tahovati atd., což by vše potom tíže bylo k nabytí, 
tak že se věru již jako cestující skrze Prahu po- 
važuji." 

Když mu nyní naděje na Rus se dostati kynula, 
tu předce se v srdci jeho ozývala větší láska k do- 
movu & vlasti. Psal totiž Kamarýiovi: „Hanka jest 
hotov a volen to přijíti a mně podobně nic nezbývá, 
než-li tétéž příležitosti se uchopiti. Kdybych však byl 
na Hankově místě, totiž měl příjmy jako on, neučinil 
bych toho předce. Leč takto, co mi zde zbývá, než-li 
trpká budoucnost, a těžké se obhánění a zápasení s nej- 
většími potřebami. Při tom mi nejvíce líto, že z básni- 
ckého okresu potřeba bude na vždy vystoupiti, kdežto 
myslím, že bych byl s to býval něco dovésti. Však 
než přijde k tomD, může ještě dobrý rok uplynouti." 
A 11. března 1830 opět mu psal: „Nedávno přisla- 
ným listem p. Keppena známost se nám dává, že po- 



*) J. J. Hanuš: Život a působení F L. Čelakovského 
str. 31. 

5* 



- 68 — 

navržení akademie J. M. císařská v kabinetě potvrditi 
ráčila a bndoocího měsíce že úřední dopisy od samé 
akademie obdržíme. Mně při tom přisouzeno, dříve 
než Petrov (Petrohrad) dosáhnn, malou Cfstu vykonati 
a sice z příčiny rusínského neboli rusňáckého nářečí. 
Bude tedy projíti horní Uhry, naše Polsko, Krakov a 
potom na Varšavo. Nepochybně před zimou věci tyto 
v pořádek přijdou a od dneška za rok mne více 
v Čechách nebude." 

První tato naděje ovšem že pochopitelně odvra- 
cela Čelakovského od jeho dosavadních prací a vedla 
ho na pole jiná. Proto přestal pracovati na rozbásně- 
ném tehdy svém „Ohlasu písní českých" a ve spěchu 
uspořádal r. 1830 druhé vydání svých „Smíšených 
básní". 

„Z vědeckých svých prací hodlám ještě před od- 
jezdem do Rus," jak sám dí, „vypracovati svou vše- 
slovanskou chrestomathii, aspoň z hroba — bude jak 
pozoruji, vynášeti 60 — 70 archů." Patrno, že to už 
tjímě bylo pozdějšího „všeslovanského čtení", jehožto 
však dokončiti mu nebylo více popřáno." 

V době této zdá se, jako by se štěstí na Čelakov- 
ského nejplnější vlídnou svou tváří začalo usmívati. 
Ještě dokonce také i Mílek mu obzvláště štědře přál! 

Přítel jeho J. J. Hanuš vypravuje o tom takto : 
„Umořen téměř pracemi tak různého druhu spěchal 
v prázdninách r. 1830 k ustálení zdraví svého do 
rozmilých mu Strakonic, netuše, že tam mu bíti měla 
štastná a nová hodina budoucího jeho živobytí. 

Míval v obyčeji na prázdninách takových z rána 
již se procházeti s přítelem svým Plánkem v rozkošuém 
údolí Vatavském a přišel tedy i jednoho dne r. 1830 
k němu z rána, aby s ním vyšel v okolí lahodné. 



— 69 — 

Než-li se však dostrojil Plánek, hleděl Óelakovský 
z okna, kdež se mn zračila spanilá divka vyšších nž 
stavův v čistém a jednodochém oděvu, ježto nicméně 
mezi obyčejnými děvečkami k mlíkařce kráčela. On, 
tázaje se Plánka, kdo by byla, dozvěděl se, že je to 
Marie, d.era kupce a měštana strakonického Veuty, 
která zvláštní láskou k otci svému puzena co den mu 
sama pro snídaní dochází Čelakovského mysl byla slíč- 
ností děvy té spanilé úplně a tak dojata, že nepopřála 
mu pokoje vnitřního, až byl přítelem Plánkem v dům 
otce jejího uveden. Avšak tam čekalo nové na něho 
překvapení. Vkročiv totiž pone.;prv do pokojíka jejího, 
viděl i sl>šel ji zpívající hrát na fortepianě. Tu jako 
rázem vila prostosrdečnost vzdělanost, krasocit a spa- 
nilost tělesQou v nejjemnějším celku, spatřil v ní bu- 
doucí již svou choť 6, šťastnějším ještě se stal, jak se 
? krátký čas dozvěděl, že ho Marie též ráda má. 
Z toho nového a v té důkladnosti nepocíteného ještě 
štěstí vyšel v brzku ohlas básnický, jsont to „Poměnky 
vatavské", složené ze 13 lyrických sonetův. V čele jich 
stál sonet: 

„Původe té sladké tísně, 

ty bud předmětem mé písně : 

ty buď, sličná Marie, 

Mosa má a Grácie.* 

Jak luzvý zjev spanilé Marie mužnou mysl čela- 
kovského rozjařil, svědčí slova jeho dopisu, jejž po 
flvém návratu ze Strakonic pres Klokoty do Prahy pří- 
teli Plánkoví 15. října 1830 poslal. Óelakovský mt» 
psal: „ — ještě jsem se v našem sídelním městě ne- 
ohlídnui, ještě ani 24 hodin mého zde pobytu neuply- 
nulo a již k vám řádky své obracuji. Považte si, jak 



— 70 — 

horlivého máte dopisovatele ! — Možná, že řeknete : 
vím já vím, co tnto horlivosC rozněcuje — i já vím, 
že 8 pravdou se nechybujete. Oh, Strakonice! ty město 
moje otcovské, jak drahé jsi se mi stalo, jaký to 
něžný, krásný kvitek na tvém lůně se rozvinul! — 
Cesta podzimní tato z mnohých ohledů a z jednoho 
nejvíce velice mi památná a lituji, že pozdržení moje 
u vás tak rychle mi odběhlo, tak že mi právě jako 
sen přichází. 

A nyní povězte, co dělá anděl ten milovaný, jenž 
byl celou cestu naší rozprávkou a jedinou přeutěšenon 
myšlénkou? Vyřídil jste všecky mé poklony uctivosti 
a pozdravení nejvroucnější? Doufám, že mé důvěry 
hodným se učiníte. O kolik vzdechnutí toužebně s hory 
klokotské s námi putovalo za vámi do Strakonic ve 
spůsobu přenábožných poutníčků k této ušlechtilé a 
spanilé Marii, jakou rozkoší oplývalo srdce po celé 
ostatní cestě při každém na ni vzpomenutí ! 

Nemyslete, příteli milý, že svědectví vaše o krá- 
sných vlastnostech této přelíbezné krajanky pozornost 
mou k ní obrátilo, ó již od prvního hned spatření více 
sobě srdce mé přálo než jsem vám chtěl vyjeviti, a 
bylo by divnější věcí, kdybych při pohledění v její 
nevinnou, sličnou ano andělskou tvář beze všeho citu 
a chladným mohl zůstati, a každé okamžení v přítom- 
nosti její dva následující dny strávené, každé to bla- 
žené pro mne okamžení mne přesvědčilo, že tato ze- 
vnitřní pěknost o mnoho vzácnější krásou ducha a 
jemností srdce jest podporována a povýšena. Pamatuji 
vás tedy na váš přátelský slib, učiněoý mi na rozchodu, 
že jménem mojím to milostné dítě o dovolení požádáte, 
bych sám co nejdříve lístkem k ní samé psaným mohl 
se obrátiti. Přivolí-li k této mé prosbě, tedy nedlete 



__ 71 — 

ihned a co možná jejími slovy mne o tom zprávu dáti. 
Zatím sám rozmilé Márince ode mne vše co nejkrásněj- 
šího víte oznamte, mé nejšetrnější poklony jí objevte 
a v sladké její upamatování mne uvádějte. Podobně 
i její jemnost paní mateři s ruky líbáním mne uctivě 
mějte poroučena." 

Spanilá Marie žádost Čelakovského neoslyšela a 
srdce své mu zadala. Mladý, nadějí plný mnž, byl na 
vrcholi svého štěstí. Avšak ne na dlouho — 

„Po přesladkých těchto prázdninách nastoupil ale 
trpký Čelakovskému podzim a to hned jak mile se byl 
ze Strakonic do Prahy navrátil. V Strakonicích byl se 
mu vzor živobytí zjevil, jak by mohlo býti žití lidské 
uspořádané ve fantasii : v Praze pak seznal skutečnou 
svou nynější dobu, t. naději holou, ježto však k tomu 
co den více ukazovala se zklamanou. Netoliko že 
tehdáž strašná cholera zuřila v Rusku a Polsku, nýbrž 
jak už dotčeno i povstání Polákův proti Rusům nebylo 
příznivo cestě, čekané do Rus a po Ruších." 

Naděje Čelakovského v určitou budoucnost začaly 
opět mizeti. Cítil to, ač se mu ještě úplně nerozprchly, 
když koncem r. 1830 psal Kamarýtovi : „Jsem vskutku 
nešťastný, nespokojený, stísněný, jak jsem jaktěživ ne- 
byl. Bídný tento život — co život — ? možná- liž toto 
trapné den ke dni se motání životem nazvati." Tuto 
svou náladu pak po novém roce 1831 vysvětluje Kama- 
rýtovi takto :„Jedvaf tomu tři nebo čtyry dny, co poněkud 
opět v duchu mém uspokojení se rozhoštnje; tak velice 
jsem byl více jak po dva měsíce sklíčen a téměř zničen, 
že jsem k ničemu se neschopna viděl a mohu směle tento 
čas jako nulu v živobytí svém považovati. Při tom 
všem přátelé a známí moji jedva pozorovati mohli, co 
vnitř se mnou se děje. 



72 



Ještě to dobře, když člověku tolik síly zbývá, že 
ao netřeba na žel a smotek svoj přizívati cizího po- 
díla. Odkud však tato zasmošilosC, toto ubolevání, tato 
zmrtvělosť ducha při mně se vzala, sám zcela a veskrze 
pochopiti v stavu nejsem, bylot jednak více příčin pů- 
sobících k tomu. Ach ! přede vším pohled na můj osud, 
padni již jak padni, není veselý; k tomu všemu ne- 
jistota, anoť od půlnoci po dlouhý Čas žádné zprávy 
nás nedocházejí; co z touho souditi, nevím. Toť po- 
někud zahořčnje i chuf ke vší práci, aaoC sám člověk 
neví, které by se měl, jako potřebnější, dříve uchopiti. 

Jaký konec toho bude, jsem žádcstiv. Pro tuto 
stránku však by se ještě dalo upokojení najíti, at 
přijde, co přijde. Možná též, příteli můj ! že má ra- 
mena příliš slabá byla pro blaženost, která se z jiné 
strany ke mně přiblížila a že snad bázeň ztráty tohoto 
blaha příliš na srdce doléhala. NemohnC tajiti a po- 
mlčeti o změně, která se mnou se dala od seznámení 
se s Marií. Nyní teprve zcela a ouplně okouším a po- 
znávám, co jest pravdivá láska, co toto milostné dítě 
mému srdci drahé se stalo. PůsobíC mi veliké slasti, 
ale též velké zármutky. Ani jsem sám z počátku ne- 
myslil, jaký vplyv na můj celý život má letošní pod- 
zimní cesta projevila. Mělo -li by se státi, že bych vý- 
host musil dáti tomuto něžnému, spanilémr. tvoru, na 
vždy veta by bylo po mém poklidu, nic by mne více 
se životem smířiti nemohlo. I ona mne miluje — tohot 
jsou mi svatým a světlým důkazem slova v každém 
jejím listu. Píšeš k milované Antonii*'): „přál bych 
mu, aby ta milenka byla jehou pravou spokojeností, 
aby se nepřekvapil, nebo mladost a láska tato klame 



*) Alžbětiaka Marie Antonie Pedálová, 



— 73 — 

někdy svou zevnitřností, a třeba opatrně k tomu se 
míti." Jest- li bych tuto mohl na oklamání pomysliti 
— ne, nikdy, nikoli ! Mohlf bych skoro říci, že jsem 
se více v Marii zamiloval u^ima, než-li očima, ač i po- 
hledem v každém okamžení její vnitřní i zevniířní 
sllčnosť dává se postihcouti. Obrátím -li mysl k celémn 
tomu ději, připodobňovati se věru mohu k bojovníku, 
jenž v zápalu bitvy necítí, jaká rána tkví v těle jeho, 
a všecku svou sílu podržuje — tak mi bylo první čag 
jak u tebe, tak ještě v Praze — až potom zimoičná 
palčivost jej porážeti počíná a na lože uvrhnje." 

To jest vlastní rukou líčený a nakreslený obrAz 
duševních stavů Čelakovského v této dobé, když se 
sa Rus chystal a při tom dal si srdce něžně spoutati. 

A při této sladkobolné náladě, jež ještě nejluznější 
svity blahých nadějí na nastávající štěstí ozařovati ne- 
přestaly, mihl se Ůelakovskému v cestu chladný anděl 
smrti, který od té chvíle neúprosnou rukou stále před 
ním nové hroby pro ty jeho nejdražší hlavy ote- 
víral 

Dne 4. března 1831 mimo všechno očekávání 
umřela Čelakovskému již od r. 1825 oddaná ctitelka 
a, mateřsky něžná přítelkyně, jeptišfea Marie Antonie 
Pedálová, člen kláštera řádu sv. Alžběty na Slupl 
v Praze.*) 



*) „Marie Antonie, vlastně Josefa Pedálová, narodila se 
dne 18 února 1780 na Vjšehradé. Její otec, ryzí Ceeb, byl 
mistr hrnčířský. Zrušením některých klášterů rozptýlila se 
též řehole sv. Kláry, k mž náležela teta Jotefinina, Anežka Pe- 
dálová. Tato usídlivši se na Vyšehradě u bratrance stala le 
první vychovatelkou a učitelkou Pedálový dcerušky. Ač AneSkt 
po dvou letech již umřela, předce vVpravkami svými o životě 
klášterním položila símě do mladistvého ardee, jež později se 



— 74 — 

Zasvětivší život svůj slnžbám trpícímu lidstva^ 
plála horoncí láskoa k mateřskému svému českému 
jazyku a jsouc literárně činnou oblíbila si mladistvého 
Čelakovského, tsk že s ním a se přítelem jeho Kama- 
rýtem tvořila nadšený vlastenecky přátelský trojlístek 
jehož radostí a potěchou byly pokroky českých národ- 
ních snah a tužeb. 

Jak se smrt ušlechtilé této vlastenky Čelakovského 
dotkla, ukazuje list jeho Kamarýtovi ze dne 5. března 
1831 : „Přicházím tenkráte, můj drahý Vlastimile, tímto 
listem jako donášitel a zvěstovatel smntku a pro nás 
i pro milou naši vlast ztráty veliké. Není zde více 
anděla našeho Marie Antonie ; Pánu se líbilo tuto svatou 
duši povolati k sobě. Zármutku mého nejsem v stavu 
ti vypodobniti, ty sám jej nejlépe cíliti budeš. Dnes 
ráno mi tuto truchlivou zprávu přinesla služka z klá- 
štera a právě sám z toho zarmouceného místa přichá- 



vyvinulo. Josefa pak navštěvovala školu vyšehradskou. Vy- 
znamenávajíc se schopnostmi přednášívala české prosiovy na 
veřejných zkouškách s nápadným nadšením. Není dosti vy- 
světleno, jaké obzvláštní poměry osobni staly se hlavní po- 
hnutkou, že myšlénka v ní dozrála odříci se světa. Úmrtím 
jedné hrabenkv, jeptišky, se jí umožnilo na uprazdněné místo 
bez složení věna vstoupiti do řádu sv. Alžběty, což učinila 
21. listipadu 1803. Dne 9. září 1805 složila řeholní slib, pří- 
jmoue jméao Marie Antonie. Povinnosti své konala s velikou 
horlivostí, zbývajícího času k vyššímu se vzdělávání používajíc, 
ke čtení knih a ke cvičení se ve spisování. Během času se- 
psala něco básní a některé povídky. Pod jménem Dobrovlastka 
psala též do^čethoslava" a do „Poutníka Slovanského" (181^6, 
za redaktora Fr. Tomsy). Celkem o sobě vydala „Život sv. 
Alžběty" (1816) ; „Chlebové posvátní" (modlící kniha pro 
ženské (1820), „Serafka", dárek dcerám městským (1826) 
„Myrtový věneček" (1828); „Keř rozmarinový ' (1830). Odpo- 
čívá na druhém Volěauském hřbitově na levé straně u zdi. 



— 75 — 

zim, kde všade okolo mne se rozléhal pláč a kvílení. 
Tento týden se byla vydala Antonie na obyčejné postní 
sonkromni pobožnosti nebo tak zvané exercicie ; přede- 
včírem t. ve čtvrtek pocítila v sobě náramné třesení 
srdce, což však i jindy se jí přiházívalo, při tom 
ale přec neulehla, ale zůstávala v mírné veselosti mezi 
sestrami. V pátek opět v rozjímáních dopoledne strá- 
vila, byvši u sv. přijímání, ano ještě v poledne v re- 
fektáři se ukázala i něco pokrmu požívala, po poledni 
se jí však přitížilo a po čtvrté hodině v rukou takořka 
svým sestrám u ní přítomným skonala. Svatý a nábožný 
byl její život, tak blažené, tiché a svaté i její skonání í 
Od velebné matky až do nejnižší sestry v klášteře 
vůbec byla milována a krom těchto zdí mnohé srdce 
popláče pro ni. 

JáC pak jsem měl nejvíce příležitosti tuto šlechet- 
nou, spanilou a bohumilou duši poznati ; nebot ač mnoho 
jiných v lásce a přízni v jejím srdci spočívalo (ach, 
jak blažené bylo od ní milována býti!) předce zvlášt- 
ním ke mně soucitem a dobrodiním toto srdce, jedva 
v světě nalézajíc sobě rovného, bylo nakloněno. V zítra 
v neděli tělo její bude odpoledne ve Volšanech po- 
chováno, sám pan biskup bude míti průvod." 

Dne 19. března pak Čelakovský dále pokračuje: 
„Vím, že má v posledním listu ti daná zpráva o smrti 
drahé Antonie nemálo tě zarmoutila; i mně posaváde 
nelze se po ní z tesknosti vybrati, a zdá se mi, jakoby 
vše pouhý, děsný sen bylo. Tak beze všeho nadání 
z trojlístku toho, o němž ona tak ráda a často roz- 
mlouvala, tento milý kvítek nejdříve opršel. Dne 7. 
března — smutná památka v den mého narození — 
jsme ji do hroba dali. Povětrnosť toho dne byla tak 
zlá, že větší částka ze známých a ctitelů jejich službu 



- 76 - 

až na poslední místečko jí prokázati nemohla. Polo- 
žena jest na Volšanech na třetím hřbitově, kde růvek 
je'í, dá bůh, ještě spolu někdy navštívíme. Nyní svnj 
úmysl ti projeviti musím. Svatá přátelská láska k této 
drahé zvěčnělé mne k tomu pohádá a víže, abych jí 
nějakou památku postavil a sice především tím způ- 
sobem, která by i kámen i železo přetrvati mohla. 
Míním tedy takto přikročiti k tomu : a) Sepsání jejího 
života a co k tomu přináleží, b) Výbor nejpěknějších 
míst a průpovídek z jejích spisů (an dle mého sondu 
tyto mnohem větší jsou'^ ceny, než-li pásmo příběhů) 
k tomu též, bude-li co z jejich listů atd. c) Kvítí 
z přátelských rukou na hrob její, Chmelenský, Vina- 
řický a j. mně k tomu přispěli se uvolili, že i mého 
Vlastimila tu zbývati nebude, jist jsem. Žádaným tedy 
od tebe zpěvem vděk nám učiníš, an dle svého času 
a pohodlí, a kdy srdce nabídne, jej skládati můžeš; 
nemáC spěchu — aspoň ne velikého. Toto myslím, aby 
vše asi 4 archy tištěné vynášelo. Dá-li se další záměr 
našich přátel v skutek uvésti, uvidí se. Hodlá se totiž, 
pak-li by z toho něco čistého užitku vyplynulo, na 
nějaký památníček na hrob její vynaložiti. O tom však 
ještě porozmluvíme." 

K vydání spisku, jehož návrh čelakovský Kama- 
rýtovi podává, nedošlo. Avšak tělesné památce zbožné 
duiinky Marie Antonie památníčku na Volšanech se 
dostalo a nápis naň skládal čelakovský. 

Naděje pak, jež čelakovský ve své opatření na 
Rasi skládal, nedocházely svého splnění, tak že musil 
se ohlížeti po nějakém pevnějším postavení ve vlasti, 
zejména nyní, když se odhodlal založiti si vlastní svou 
domácnost se spanilou svou krajankou, Marií Ventovou, 
již si byl trvale oblíbil a o její ruku se ucházel. 



77 



Konkursy, jimiž se o některá místa profesorská 
Hcházel, podstupoval marné, tak že se začal obírati 
myšlénkou, odebrati se do Ruska na své vlastní útraty. 
A tu bjio některými vlastenci zakročeno, aby byl 
z těchto rozpaků vyveden. „Přiblížili se knížeti Rudol- 
fovi Kinskému, tehdáž presidentu České Matice v Praze 
a líčili jsou jemu i smutné položení i zásluhy Čela- 
kovského, načež on, aby jej zachoval vlasti, roční pensi 
mu vykázal. Jak tato dobrosrdečnosť působila na Čela- 
kovského, patrno ze čtvero zpěvů složených ke zvele- 
bení rodiny Kinských a radostný čelakovský vida, že 
nějakou alespoň pevnou půdu nalezl ve vlasti své, 
první myšlénkou upamatovav se staré matky, vzal ji 
už v srpnu r. 1831 k sobě do Prahy, aby jí alespoň 
v posledních letech živobytí poněkud byl na pomcci 
a na potěchu. Pensí, vysazená knížetem Kinským, zdála 
se mu i dostatečnou, aby svrhl ze sebe podredaktor- 
ství a korrekturu theologického časopisu r. 1828 už 
převzatou, poněvadž se mu zdálo, že přepříliý vzdá- 
lena je tato práce od pravých úloh jeho života. Dne 
12. září 1832 píše takto Kamarýtovi : „Já jsem se 
i časopisu i z dalšího překládáuí sv. Augustina podě- 
koval. Od nového roku převezme redakci nový pan 
kanovník Pěšina. Tento třetí svazek již bez mého 
přehlížení rukopisu se tiskne." Avšak se strany pře- 
kládání sv. Augustina změnil rozumně úmysl svůj a 
dokončil r. 1833 toto veliké dílo, setkav se s nema- 
lým za to uznáním jak u přátel tak i u cizích. Ale 
i na redigování časopisu theologického podržel až do 
r. 1842 jakéhož takéhož podílu, čehož však zevrub- 
něji udati nelze, poněvadž to z listův přátelských, 
hlavního to pramene tohoto životopisu, jasně neuplyne." 

V době této opět pilněji básnil, jsa zejména hle- 



— 78 — 

daným básníkem příležitostným, dále zejména přeložil 
do češtiny několik latinských básní Alžběty Johanny 
Yestonie (* v Londýně 1582, f v Praze 1612) uve- 
řejniv je r. 1832 v časopise musejním se příslušným 
úvodem. Potom rozmnožil „Ohlas písní českých" a vy- 
dal v časopise musejním čásf „Z anthologie ruské". 
Vedle toho psal posudky, ale hlavně obíral se studiemi 
filologickými. ^ 

„Sama pak studia filologická Čelakovského měřila 
na začátku, jak měl ještě naději do Raška přijíti, 
k tomuto domnělému povolání, jakmile však čáka kle- 
sati počínala, počaly se i studie čelakovského vše- 
stranněji rozšiřovati a ruská bádání ustoupila všeslo- 
vanským studiím. 

Na tpůsob, kterým si druhdy byl založil etymo- 
logický svůj slovníček polabského nářečí, začal nyní 
zakládati si podobný slovník kořenův slovních všech 
slovanských nářečí, v nějž s bedlivostí jen Čelakovskému 
možnou po celý čas živobytí svého zanášel a zapisoval 
nově se mu naskytlé kořeny. Zachoval se ten slovník 
cednlkový ve své značné rozšířenosti v jeho pozůsta- 
lostech literárních a vzbuzuje obdivování se jemu u všech 
ho vidoucích. V letech 1831 a 1832 pracoval hlavně 
y nářečích lužických." 

V časech těchto, kdy mračna nejistoty a nesnází 
začala se nad čelakovským trhati, navštíven byl hlu- 
bokým žalem, smrt odňala mu nejlepšího přítele Kama- 
rýta. — 

Kamarýt Josef Vlastimil, básník a spisovatel český, 
narozen 20. ledna 1797 ve Velešíně v Budějovická, 
zemřel 19. března 1833 v Klokotech u Tábora, se- 
známil se jako student v Budějovicích s Čelakovským 
a Chmelenským, s nimiž vešel v důvěrné přátelství. 



79 



Věnovav se stavu duchovnímu vysvěcen jest 1824 na 
kněžství, načež se dostal za kaplana do Tábora, odkud 
po nedlouhém čase přeložen co exposita do blízkého 
poutnického místa Klokot. Přilnuv záhy k snahám 
vlasteneckým oblíbil si především básnictví české a 
ještě co bohoslovcc vydal „Smíšené básně" (v Praze 
1822). V Klokotech pracoval Kamarýt s neúnavnou 
horlivostí na vinici Páně, zároveň pak pečoval o vše- 
možné vzdělání svých osadníků a probuzení v nich 
ducha Lábožného, jmenovitě půjčováním jim vzděla- 
vatelných českých spisů. Vedle toho nepřestal býti 
literárně činným, přispívaje do tehdejších časopisů 
básněmi dílem původními, dílem přeloženými, mezi 
kterýmižto posledními byla též pověstná Deržavinova 
óda Bůh. Mimo to vydal o sobě „České národní du- 
chovní písně" v Praze 1831 — 31, dva díly a „Po- 
mněnky aneb rýmované průpovědi nábožnosti, mrav- 
nosti a moudrosti", v Praze a Hradci Králové (1834) 
(poprvé). Kamarýt byl nejenom horlivý vlastenec, nýbrž 
i co člověk muž šlechetný ducha nad jiné spanilého, 
jehož smrt osadníci jeho upřímně oplakávali, chovajíce 
jej po dlouhý čas n vděčné paměti. 

S Kamarýtem se v posledních letech několikráte 
i nepohodl, což líčí tento list Celakovského ze dne 
15. října 1830 Plánkoví: 

„S Vlastimilem jsme se jednoho dne na krev po- 
hádali, tak že bych mu byl hnedle na to okamžení 
z Klokot utekl — ještě ten starý svárlivec — za to 
si ale počká, než ode mne jakého hlasu obdrží. Po- 
važte — není-li to rozum pod opatek dávati, začal 
mi ledacos o strašidlech tvrditi, až i konečně dovozo- 
vati, že tam kdesi v okolí nějaký člověk živé, který 
při měsíci žádného stínu nemá. Načež já mu chladným 



— 80 — 

smíchem, že nepochybně on sám tam to přivede, že 
o jasném poledni nic z něho, než samý stín nezůstane, 
a tu jsme byli v sobě jako dva Abderiti, kteří se o stín 
oslův pohádali. Přál bych mo fara v Neustapově, je-li 
tam jaká." 

Zajímavo jest, ze Čelakovského neminula povin- 
nost, kteráž skoro všem předuím a vynikajícím mužům 
našeho národního obrození uložila, že se činně účastnili 
sdělávání novin. 

„Cekala však v běhu osndův Čelakovského na něho 
nová ještě práce, na kteroužto on jako v tušení se 
byl druhdy již připravoval svými juridickými a politi- 
ckými studiemi : redakcí totiž českých politických 
uoviu Pražských. Bylyť tyto noviny za předešlých let 
schřadly v poubý takořka stín a vláda nyní, rovněž 
jak vydavatelově jejich chtěli je opět k čilejšímu živo- 
bytí vzkřísiti. Tu důkladnost prací Čelakovského zna- 
jíce a zběhlost jeho v dobrém slohu českém, vyvolili 
ho za redaktora a on, jenž ve vzdálených Strakonicích 
milou svou zaslíbenou chot choval, u které útěchy a 
blaha živobytí požíti očekával, převzal redakci tu, jež 
jemu dostatečné výživy poskytovala. Noviny pozdvihly 
se i skutečně k slávě a rozšířenosti neočekávané, zvlášt 
i za tou příčinou, že Celakovský dobře se znaje v angli- 
čině a francouzštině z novin anglických a francouzských 
zprávy podával takovou rychlostí, že mnohdy ty samé 
zprávy přes Vídeň teprva za 10 — 14 dní v německých 
novinách do Prahy zavítaly. Honorárem za redakci 
pojištěným chtěl Čeiakoveký, jak jsme se právě toho 
doikli, domácnost blahou si založiti a psal tedy 4. pro- 
since r. 1833 v stáří let 34 k budoucímu svému tchánu 
p. Josefu Ventovi do Strakonic takto : „Moje poměry 
a okolnosti nabyly za poslední doby lepší povahy, a já 



nacházím i zde v Praze svou potěšitelnoa existenci, 
at si nyní mé ruské záležitosti, kteréž ještě doposud 
nejsou rozhodnuty, dopadnou jak chtějí. Roční mé 
příjmy obnášejí nyní mezi 600 — 700 zl. k. m. a tak 
budeme s mou nejdražší Marií před nouzí a nedo- 
statkem postařitelné chráněni. Proto jsem se rozhodl, 
dne 2. února (1834) náš sňatek slaviti." 

Rozhodnutí toto stalo se také skolkem. Na Hro- 
mnice r. 1834 oddal ho tehdejší zámecký kaplan 
březDický Frant. Jaroslav Vacek-KamoLický, napotom 
děkan ve Blovicícb, s drahou jeho Marií, při čemž 
svatebními svědky byli mu přátelé Jan Plánek a Jos. 
Krasoslav Chmelenský. 

Poměry a postavení Čelakovského byly nyní na- 
nejvýš uspokojivé. Doma šťasten a veřejně dle boha- 
tých svých nadání a dovedností příjemně zaměstnán, 
jal se všestranně opravně pracovati o skutečnou zvelebu 
českého života a o zdokonalení a upevnění národního 
ducha českého. Celakovský i bez pobízení rád zaváděl 
opravy a obětavě hleděl vše polepšiti. „Bylo s „Novi- 
nami Pražskými", jejichžto redakci od r. 1834 řídil, 
spojeno i vydávání časopisu jiného, zábavného i po- 
učného zároveĎ, jenž pod jménem „Rozličnosti" vy- 
cházel, celakovský změnil i s jménem, nazývaje ho 
„Včelou českou", směr jeho příliš těkavý a neurčitý, 
a povýšil „českou Včelu" i obsahem jadrným i formou 
výtečnou na stupeň nejlepších tehdy časopisův. Tuším," 
praví J. J. Hanuš, „že to budou všechny větší a dů- 
ležitější práce čelakovského v „české Včele", ač na 
mnoze nutno bylo, souditi jen ze slohu o jich původě. 
Všechny jsou výborné, některé nad míru půvabné, jako 
ku př. ,Agay-Chan". Myslí se obyčejně, že r. 1834 
započal výkvět nejnovější literatury české, mně však 

6 



82 



se zdá, „že to nebyl již poahý květ, nýbrž jako kn 
př. „Včela česká" zralé ovoce, aspoň zralejší toho, 
jakého jame se v pozdějších dobách někde zažívati 
musili. „Česká Včela" pak sama, ve které si Čelakovský 
ovšem někdy co samovládce zvláště nad mladšími spi- 
sovateli vedl, vešla v tuhý boj kritický s různými 
stranami a kdybychom i připustili trpkou a neladnou 
stránku těchto potýkání, nemohli bychom přece nepři- 
znati se, že boje tyto jako povětří vzduch literární 
čistily a chuť čtenářstva ke čtení velmi vzbuzovaly." 
čelakovský mocaě dotíral na malicherně si vedoucí 
domýšlivé panstvo hlavně palčivostí své satyry a vtipu 
a tito dobří lidé zcela vážně se mu bránili, ovšem že 
pravdě od něho hájené se neubránili. Nádedkem toho 
nastala v tehdejší české veřejnosti hotová bouře. „Ze 
všech stran doléhali přátelé na čelakovského, aby ustal 
od takových bojů v, rušících poklid a jednota mezi 
spisovatelstvem českým, tehdáž ještě větším dílem bra- 
trsky spojeným, avšak on takořka jen stereotypně od- 
povídal všem : ^My musíme míti buď něco dokona- 
lého bud nic." 

Míněním tímto Čelakovský jakoby do vosího hnízda 
bodal. Ač měl od první do poslední slabiky svatou 
pravdu, ač nepravil nic jiného, nežli co sto jiných 
součastníků mělo ha špičce jazyka, přece se vyskytli 
lidé, kteří mu zazlívali. 

Toho však Čelakovský nedbal a když musejní 
bibliotekář, té doby nanejvýš populární, proslulý a 
věhlasný muž a dokonce i čelakovského přítel vydal 
po svém spůsobu překlad „Krakoviaků", Čelakovský ee 
neohlížel ani v zad, ani v před, ani v právo, ani v levo 
a milého přítele Hanku sebral r. 1834 v časopise 
musejním článkem „Nový spis v novém jazyku", ža 



— 83 — 

to spňsobilo všeobecné vzrušení. — Hanka mn ovšem 
odpovídal, avšak na místě, aby hájil s v o a knihn, tnpil 
starší knihy Čelakovského a pak se se svými polemi- 
kami proti Čelakovskému vystěhoval do „Květů", kde 
mu v odporu tom pomáhal Jos. Kaj. Tyl. To všecko 
bylo však marnou prací, neboť pravda stála na straně 
čelakovského, třeba že mu bylo proto velice mnoho 
trpkostí snésti. 

Než ty mu tehdy valně nesnází nepůsobily. Čela- 
kovský nacházel plno vznětů, osvěžení a lahody u do- 
mácího krbu, tak že útoky proti sobě podnikané měl 
spíše za zábavu a také je hravě odmítal. Domácnost 
jeho poskytovala mu náhradu za všechna protivenství, 
jenž masil v zájmu veřejného pokroku ve spisovatel- 
ském svém povolání porážeti a překonávati a když mu 
drahá choť Marie dne 29. listopadu 1834 povila sy- 
náčka, jemuž dáno jméno Ladislav,*} dostoupila blaže- 
nost jeho vrchole, tak že vážné, upřímné a vroucí 
jeho vlastenecké smýšlení vítalo prvorozence těmito 
radostnými a spolu nadšenými nadějnými slovy : 

„Ten půl nežil, kdo z kvítkového 

slasť nepil dítek úsměchu ! 

kdy mním, že nad naše stkvělejší 

dny někdy pozdravíš, 

kdy mním, i ty snad v nejsvětější 

že boj se dostavíš, 

mou lásku, víru, mé doufání, 

že přijmeš ty co vlastenec: — 

Ten luzný cit, v prsou to vláni 

sobecký nezná bezženec." 



*) Dr. Ladislav Čelakovský, nynější slovutný učenec 
a profesor botaniky při české universitě v Praze. 

6* 



— 84 — 

Důvěra k jeho vzorné znalosti dncha českého 
jazyka a spůsobu vyjadřování se v něm bylo tehdy 
tak značné, že mu byl svěřea překlad „Trestního zá- 
kona o přestoupeních oupadkových" a překlad „Éádn 
celního a státního monopolu ", kteréžto od něho pře- 
ložené do češtiny zákonníky r. 1835 vyšly tiskem. 

Rok 1835 byl pro život Čelakovského nanejvýš 
důležitým také tím, že mn svěřena stolice jazyka če- 
ského při universitě pražské. Dosavadní representant 
její, Jan Nejedlý, rozstonal se r. 1834 tak, že nemohl 
již ani v říjnu roku toho čtení své universitní počíti. 
Pročež povolán byl, jak se podobá k návrhu samého 
Nejedlého, tehdejším řiditelem studií filosofických, Janem 
KOhlerem, velmistrem řádu křížovnického, Norbert Va- 
něk, skriptor při c. kr. knihovně universitní a guber- 
niální translator český, aby místo profesora řeči a písem- 
nictví českého při universitě pražské zatím zastával. Ale 
neuplynul ani zcela rok a Vaněk nemohl místo to za- 
stávati pro chorobu prsní. Již v červnu r. 1835 konal 
zkoušky s posluchači svými patrně se přemáhaje, a 
brzy po té choroba jeho zhoršila se tak, že mu bylo 
ulehnouti. 

Protože pak na počátku nového školního roka 
nebylo naděje, že Vaněk se pozdraví, povolal řiditel 
studií filosofických v říjnu r. 1835 na stolici řeči a 
písemnictví české při universitě pražské Františka 
Ladislava čelakovského, který tehda k úřadu tomu byl 
nejspůsobilejší ze všech, kdo v té příčině s ním kon- 
kurovati mohli. I byla radosí všeobecná, že právě 
Čelakovskému úřad ten byl svěřen. 

Čelakovský začal přednášeti uprostřed měsíce října 
r. 1835 a přednášel čtyřikráte za týden, a to v pon- 
dělí a v pátek posluchačům řeči české málo ještě 



— 85 — 

znalým, ve středa a v sobotu pak těm, kdo již znali 
se v mlnvnici české a chtěli se toliko ještě v dí zdo- 
konaliti jakož i seznámiti se důkladněji a písemnictvím 
českým. Posluchačů měl počet veliký; zejména do 
přednášek středečních a sobotních chodili nejen po- 
sluchači universitní, ale také četní starší vlastenci a 
spisovatelé čeští. Přednáškám svým uměl dodávati la- 
hody a pontavosti vůbec a zvláště živým přednesem 
jakož i důvtipnými a zhusta také humoristickými vý- 
klady, takže posluchači jeho velice těšívali se na ně. 

Bohužel přednášky Čelakovského netrvaly dlouho. 
Předchůdce jeho Vaněk zemřel na souchotiny 29. pro- 
since téhož ještě roku 1835; a zároveň s jeho smrtí 
byl osudnou náhodou profesury zbaven i Čelakovský, 
nezastávav jí tndíž ani čtvrt roka." 

Příčina toho byla tato. „R. 1831 vzbouřivší se 
proti Rusům Polsko krvavě bylo potlačeno ar. 1835 
cár Mikuláš I. projížděl zemí, při čemž někteří z Po- 
láků podali mu ve Varšavě adresa poddanosti a věr- 
nosti. Cár nedůvěřuje tomu oslovil Poláky delší řečí, 
o čemž podána ve „Pražských novinách" ze dne 26. listo- 
padu 1835 mezi jiným tato zpráva: „Císař ruský po 
tu dobu projíždí u veliké rychlosti dolní krajiny své 
říše . . ., ničeho po té vší ces^^ě s takovou bedlivostí 
si nevšímaje jako vojska a opět vojska. Klademe tuto 
řeč matnou, o níž jsme se již v předešlém čísle zmínili, 
kterouž měl cár k deputovaným varšavským, okřiknuv 
je hned na začátku, když oni k němu mluviti chtěli: 
„Pánové moji I vím, že máte úmysl ke muě mluviti, 
a obsah řeči té vaší již rai jest povědom ; nechci ale, 
abyste ji ke mně měli proto, aby nepravda nešla z úst 
vašich, anoC dobře vím, že smýšlení vaše jinačí jest 
toho, kteréž slovy projeviti hodláte. I jakž bych mohl 



86 



věřiti slovům vaším, ježto nakrátce před revolucí těmi 
a podobnými že slovy klamali jste mne svou odda- 
ností? Nejste-liž vy ti sami, kteří jste před pěti, před 
osmi lety mluvili ke mně o věrnosti a poddanosti, dá- 
vajíce mi přepěkná ujišťování, a přec v několika dnech 
na to zrušili jste přísahy své a zrady i zločinství jste 
se dopustili. Císař Alexander — jenž více vám hověl, 
než ruskému cáru náleželo, jenž obsypal vás dobrodi- 
ními, jenž více k vám lnul, než-li ke svému vlastnímu 
národu, a vaše plémě kvetoucím a šíastným učinil — 
císař Alexander za to vysloužil sobě od vás ošemetnou 
nevděčnost. Dobré bydlo vás od jakživa píchalo a sami 
jste se vydali za kaziče blahého stavu svého. Pravím 
vám, jak myslím, všecku pravdu bez obalu, abyste vě- 
děli, jak to s námi stojí a čeho se nadíti můžete, 
neboC od času oné revoluce dnes vás vidím ponejprv 
a mluvím k vám ponejprv. Pánové mojil věztež, že 
na skutky hledím a ne na slova. Lítost musí ze srdce 
přicházeti. Mluvím k vám beze všeho hněvu a snadno 
pozorovati můžete, že není ve mně žádné kyselosti. 
Nejsem pojat žádným zanevřením, a vám na vzdor 
upřímně s vámi smýšlím. Maršálek, stojící zde před 
vámi, vyplní mé úmysly, podporovati bude mne ve vašem 
snažení a bdíti bude nade štěstím vaším. (Tu deputace 
se uctivě maršálkovi poklonila.) První povinnost jest 
plniti své závazky a chovati se, jak sluší na poctivé 
muže. Z dvojího jedno sobě voliti můžete, pánové, ji- 
néhoC nezbývá: buďto setrvati v marném snářství svém 
o samostatném království anebo pokojně žíti pod mým 
žezlem jakožto věrní poddaní. Zůstanete-li při těchto 
snech o stávající pro sebe národnosti, o samostatnosti 
Polska a všech podobných pošetilých zámyslech, tím 
větší neštěstí uvalíte na sebe. Já kázal tuto citadelu 



— 87 — 

zříditi a ohlašuji vám, že při nejmenším bouření nad 
hlavami vašimi dám město rozbořiti, že za čas života 
svého z rumu nepovstane. Nemilo mi, že takto k vám 
mluviti jsem přinucen ; nemůžeC mocnáře těšiti, musí-li 
takto jednati se svými poddanými, avšak pro vaše dobro 
tak činím. Na vás jest, pánové, chcete-ii toho docíliti, 
by předešlé věci přišly v zapomenutí, a toho nejjistěji 
dosáhnete poslušenstvím ke trůnu mému. Známo mi 
jest, že posud jste v dopisování s cizozemskem a že 
zponro hlásající spisy u vás se rozšiřují. Sebe lepší 
policie nemůže na hranicích, jakové jsoo vaše, toho 
překaziti, by tajného dopisování nestávalo, záhubné 
knihy se nedovážely. Jest tedy tím více povinností vaší 
býti ostražitými, aby se zlému přítrž stala. Tím jenom 
nastoupíte pravou cestu, když dítky své řádně vycho- 
vávati budete, vštěpujíce jim do srdcí náboženství a 
věrnost k panovníku. Viztež sami, že Rusy uprostřed 
bouří všech, jimiž se Evropa zmítá, uprostřed bludného 
učení, jimiž viklají se společnosti lidské, zůstaly silný 
a bez pošinutí. Věřte mi, pánové moji, že štěstím jest 
náležeti k této říši a ochrany její požívati. Buďte pa- 
mětlivi toho, co vám nyní bylo řečeno" ... K této 
řeči čárově přičiněna byla poznámka: „Máme za to, 
že bez výkladu řeči této rozuměti se může, náležejíc 
ao oné spisovny, kde se chovají řeči, mívané před 
čtyřmi sty léty od tatarských chánů k ruským kní- 
žatům." 

Rakouská censura poznámku tuto bez závady propu- 
stila. „Ale ruské vyslanectvo ve Vídni, jež odebíralo , Praž- 
ské noviny" — velvyslanec kníže Tafišev sám uměl dobře 
česky — vidělo v těchto slovech uiážku cárá a žádalo 
za zadosti učinění. Z Vídně bez prodlení zakročeno 
o vyšetřování celé věci, a výsledek bjl, že Celakovský 



sesazen ihned z redaktorství a že mu zároveň odňata 
také saplentura při universitě a tím i naděje, že by 
se mu dostalo kathedry profesorské. Průkaz, že Čela- 
kovský nešťastné oné zprávy sám ani nepsal, nepomohl 
mu nic. Již na Čísle ze dne 20. prosince Čelakovský 
není jakožto redaktor uveden." 

Neblahá tato příhoda ovšem že se nanejvýš citelně 
dotkla hmotných poměrfi čelakovského a pomařila jeho 
krásné naděje, jimiž se byl před jejím vypuknutím 
kojil. Těšil se, že se mu jisté trvale dostane zastávané 
profesury na universitě a krátce před tím psal do 
Strakonic příteli Plánkoví: „Věci mé stranu profesury 
v nejlepším jsou stavu, neboC prošedše všecka místa, 
nyní již v kabinetu nalézají se k podpisu a za několik 
neděl nepochybně mi dekret bude dán."*) 

Sesazení Čelakovského z redaktorství a z profesury 
celou tehdejší českou veřejnost nanejvýš hořce dojalo 
a bylo toho bolestně želeno. Tak ku př. Karel Vina- 
řický ve příčině té dne 23. prosince 1835 z Kovaně 
píše: „Bolestně se dotkla doše mé zpráva o nehodě 
vaší. Pěvce velké panichidy na cara Alexandra, čeho 
jsi se dočkal na slově bratra jeho? I nepochopuji, jaké 
viny dočiaiti se může spisovatel v té zemi, kde censury 
stává? čili jsi šlechetný muži, na sebe vzal odpovídání 
za jiného? Obět náramná! Než jak mohlo nedopatření 
novinářovo škoditi také kathedře vaší? Doufám, že 
snad jen na čas se to stalo, na čas totiž vyšetřování. 
Milý, drahý příteli! Cítím vaši starost v plué míře. 
Vy ji cítíte čtvernásobně. Než právě proto mužně nes 
osud svůj, syne, choti, otče! Netrať mysli, netrat srdce f 
Nejsou tobě ztraceni přátelé. Doufej 1 těš manželku 



*) J. J. Hanuš, Život a působení Čelakovského str. 38 



— 89 — 

i matka svou, jichž spoln žádám, aby se nepoddalj 
malomyslnosti. Snesitelným bohdá bude nčiněn osnd 
váš, nyní na počátku těžký a trpký. Nyní vás žádám, 
abyste mi co nejdřív, jak věci vaše stojí, upřímně řekl 
a oznámil. Učiním, seč bndo. Zatím to v krátkosti." 

Kterak pak vypadala nálada a jaké bylo smýšlejí 
čelakovského v těžkých těchto chvílích ztráty hmotné 
i zmaru nadějí jeho do krásnější budoucnosti, vystihuje 
jeho vlastní list a odpověď Vinařickénru ze dne 31. pro- 
since t. r. čelakovský mužně vypráví: „Bouře, která 
se nad mou hlavou sehnala. Bohu díky již přešla, a 
nebe se opět trochu vyjasňovati počíná. O této, v ži- 
votě mém velmi památné události ovšem jste již úplně 
oabyl zprávy od našeho milého, drahého Chmelenského, 
i snad odjinud, pročež o tom vzpomínati již nebudu, 
jakož sám se domyslíte, že mi též bolestno býti musí, 
zmiňovati se o tom. Bůh sám naprav zlého nepřítele mého, 
a nedej, by on někdy těch strastných dnů zakusiti 
měl, které jsou mně přikvačily. 

Za váš útěšný lístek vám upřímně děkuji; bylC 
též rosou pro mé vyprahlé srdce, jakož i neštěstí to- 
hoto na mne seslaného proto velice si vážím, že skrze 
ně objevila se mi láska mých přátel a náchylnost obe- 
censtva tak světle a skvěle, že k slzám pohnut jsem, 
kdykoliv na to pomyslím. 

O věci této bylo by mnoho psáti, mnoho mluviti; 
vše to z dobrých příčin ponechávám k našemu aC 
brzkému nebo pozdějšímu uvidění se. To však připo- 
menouti musím, že mi sám můj anděl strážce dal to 
vnuknutí, že jsem při zavádění protokolu, pokud jer 
kolik se ctí se srovnati dalo, vinu na svá ramena 
převzal: tím jsem aspoň se zachoval nejv. purkrabímu, 
který mi toho jistě pamětliv jest a i bude. Což by mi bylo 



— 90 — 

prospělo, bych se byl dočista omyl, jakož jsem mohl, 
když by skvrna na presidium zůstala? Také právě 
slyším, že soukromně obdržel již nejvyšší purkrabí 
navésti z Vídně, že tato věc beze všech dalších ná- 
sledků tam se vyrovnala, a nyní očekáváme, až úřední 
cestou o tom zprávy přijdou. 

Že jsem o redakci přišel, toho věru neželímj 
nebot při tom skromném platu bylo to náramné lopo- 
tování, času mrhání a — práce Danaid. 

By však příhoda tato měla též zlý účinek míti na 
učitelskou stolici, to bych přetěžce nesl; ne z ohledu osob- 
ního zisku, jako spíše proto, že jsem se přesvědčil, co 
dobrého bych odtud působiti mohl. S trnutím a strachem 
vstupoval jsem první měsíc pokaždé na kathedru, ale 
vida později neobyčejnou pozornost mých posluchačů, 
a čítaje jim v tváři sladkou tu příchylnost ke mně, 
tím většího podnětu k zachování se jim jsem nabýval 
a na každou hodinu poslední ten čas dětinsky jsem 
se těšil. 

Od presidium poslána mi byla tyto dni práce kn 
překládání 40 archů tištěných (Trestní zákon o pře- 
stupcích oupadkových,*) s kterou do hromnic hotovu 
býti mi uloženo, nelze mi tedy šíře psáti. Nevím, má-li 
práce tato býti v náhradu neb pokutu." 

Než tato jedna veliká nehoda, která byla Cela- 
kovského potkala, nezůstala samotnou. Když ztratil 
redakci „Pražských novin" a spojené s ní příjmy a 
když naděje jeho na dosažení stolice při universitě 
pražské stala se nanejvýš nejistou, tu k tomu přistou- 
pilo také ještě úmrtí knížete Rudolfa Kinského, od 
něhož Čelakovský užíval ročního jistého platu. Plat 

*) Viz 8tr. 84. 



— 91 — 

ten octl se nyní také v nejistotě, jest-li oň Celakovský 
nepřijde. Než ?e příčině této byl šťastným. Po smrti 
knížete Rudolfa Kinského byla později r. 1838 „pro- 
střednictvím hraběte Schonborna záležitost ta tak uspo- 
řádána, že se mu bibliotekářství knížecí knihovny s roč- 
ním platem 400 zl. stříbra dostalo. - 

Nadějí pak na zachování stolice profesorské při 
universitě kojil se Celakovský stále, jak o tom 13. máje 
1836 píše příteli Chmelenskému : „Pan hr. — b. již se 

vrátil s potěšitelnými zprávami. v mi prý již před 

tím dobře nakloněn, a k přímluvě jeho tím ochot- 
nějším se býti ukázal, tak že referentovi H. poručil, 
až ta věc přijde, by ho pozorná učinil. Tolikéž týž 
dobrý pán mluvil i s referentem, který mne se ujíti 
slíbil, a pak odjížděje mezi napsanými punkty ad memo- 
riam ministrovi, také ještě o záležitosti naší zvláště se 
zmínil. Teď již dechu volněji popadám, ježto naděje 
T jasnější obraz se podává." 

Na ten čas poměry Čelakovského zrovna blahými 
nebyly. K uhájení a opatření svých potřeb byl nucen 
dávati „hodiny", aby si pro rodinu nezbytných pro- 
středků zjednal, zejména když 22. prosince 1836 do- 
mácnost jeho rozmnožena byla dceruškou Ludmilou. 

Ve zlých těchto dobách však četní přátelé na něho 
pamatovali a mezi těmi vynikal zejména dr. Jos. K. 
Chmeleuský, po smrti Kamarýtově nejdůvěrnější jeho 
přítel, kterýž byl též kmotrem dítkám Čelakovského 
a možno říci, že s ním srdce dělil. 

Prese všechny bědy a trampoty a přes všechna 
zklamání, jichž se byl Celakovský dožil, předce ani 
mysli, ani srdce neztratil, ale s pevnou mužnou sílou 
dále pracoval na přípravách k budcncím službám ná- 
rodu českému. Obíraje se pilně studiemi filologickými, 



— 92 — 

při čemž zejména Jungmannfiv „Slovník" si etymo- 
logicky na cedulky rozepisoval, odlehčoval stísněnému 
srdci svému básněním, doufaje, že příští časy si ho 
ještě přízní svou vyhledají. 

V nesnázích těchto vsak neměl pouze dobré a 
šlechetné přátele, ale poznal také ničemné nepřátele, 
jimž r. 1837 věnoval ,Dva přípitky", jež tehdejší jeho 
poměry a náladu zobrazují. 

Celakovský mocně si zapěl; 

„Vrahy mám! i nic jejich zloba mne neleká: 

duše jsou to tmám propadlé, 

mysli v sobectví ochladlé, 

jed jim srdce obtéká! — 

Je že mám, tu číši hrdě 

piji sobě na zdraví. 

Druhy mám ! ó j a k jejich mně láska lahodí, 

duše jsou to přímé, milé 

mysli jasné, k skutku čilé 

srdce jejich blahost plodí! 

Váš že mám, tu číši slavné 

piji všech něm na zdraví!" 

V časích těchto Celakovský horlivě přispíval do 
všech tehdejších vážných časopisů a mínění jeho o te- 
hdejším stavu literatury české zůstalo skálopevným bez 
ohledu, zdaž se to komu líbí nebo nelíbí a zdaž to 
jemu prospívá či škodí. Píšef o tom due 31, července 
1837 Chmelenskému : „Ale to mi jde na mysl, jest-li 
že ani vy jste svou hedbávnou kritickou rukou té luze 
vyhověti neuměl, kdož by se chtěl o to pokusiti. Od 
některého času stala se v tomto ohledu veliká změna 



— 93 — 

v mém smýšlení, a ne tak snadno mne co budoncně 
Dohne ke psaní článků? kritických, leda hy nevyhnu- 
telně potřeba kázala. Můj sond o té věci jest asi 
tento v několika slovech : Nač mám já (a tak rovněž 
i vy), jsa čehos lepšího schopen, sloužiti oslům za 
hřebelec? a možné-liž i drsnatou srst jejich vyhladiti T 
Pravda, můž se namítnouti, že ačby i dotýkaný o nic 
se nezlepšil, předce jiuí váží z toho užitek. Prozatím 
ale může se ten a takový užitek i jinými cestami do- 
cíliti. A zde poněkud proti vašemu článku o kritice 
tak soudím, že dokud u nás dospělých a řádných 
v každém ohledu kritikův společnost ve způsobe ne- 
viditelné francmagonské lože se nezřídíj nemůže pravdivý 
soud o věcech míti volného průchodu při našem vášni- 
vém a neostřileném spisovatelstvu. Jest to arci bohužel 
znamení ještě nízké vzdělanosti, a komu ještě jaká- 
koliv pochvala líbezně voní, tomu, a byC sebe spravedli- 
vější bylo, každé pohanění velice smrděti musí. Kdo 
při chvále nemůž chladným zůstati, ten tím méně při 
haně. A chladnosť tato literácká nepochází ze žádné 
otrlosti, ale jest poněkud přesvědčením o své pravé 
ceně, jest nejjistější znak vzdělanosti. Avšak bez toho 
každý moudrý ví, že literární snažení se točí a má 
točiti okolo čehosi lepšího a vyššího, než jsou tyto 
obě marné a pomíjející věci. Že vy se ostatně s tako- 
výmito nedouky v žádné spory nepustíte, vím bez toho 
a pročež o tom dosti." 

Při tom pak Čelakovský velice důkladně všeli- 
jakým svým nepřátelům dovedl zatápěti. Mezi své nej- 
lepší přátele čítal nejlepší muže své doby, jejichž 
přízní a důvěře se těšil, tak že mu roku 1837 svě- 
řili k uspořádání „Časopis českého Musea". A tu Čela- 
kovský aísi již s jejich tichým souhlasem nebo bez 



— 94 — 

jejich vědomí zařadil do drahého svazu jmenovaného 
časopisu půl sta nových epigramů, jež nazval „Pade- 
sátka z mé tobolky". Účel této „Padesátky" vysloven 
byl hned v epigramu prvním a zní: 

„Co kdo mi půjčil, tuto jemu vracím, 

a věřitelům s ourokem 
zde touto bankovkou své dluhy splácím." 

K tomuto epigramu přidal ještě: „Etymologické 
poznamenání. Někteří myslí, že slovo bankovka 
od cizího bancOj bank pochází. Já však, aspoň v ně- 
kterých případnostech, raději od našeho bančiti 
slovo to bych odvozoval." 

Tato Čelakovského „Padesátka" spůsobila ihned 
v tiskárně takový poplach, že se zpráva o ní dostala 
^do některých z tehdejších kruhů literárních a roz- 
metání sazby a potlačení vytištěných již epigramů za 
následek měla." Avšak vytištěný první arch drahého 
svazku musejníka na r. 1837 dostal se do veřejnosti 
také a velice blahodárně zde působil na celou řadu 
let, až když Celakovský vlasť opustil a jistým pánům 
bylo volno tropiti svou zvůli, chopil se spůsobu čela- 
kovského Karel Havlíček. 

Nyní jsou všechny epigramy z oné „Padesátky* 
v rukou českého čtenářstva a ostatně r. 1837 ani 
c. kr. censura proti nim ničeho neměla, nebof je všechny 
bez závady propustila. Nevyjítí jejich z musejníku do- 
cílilo jenom „vlastenectví" jistých osob. 

celakovský měl však napotom pokoj. Alespoň ve- 
řejně se na něho více nikdo neopovážil a kde kdo, 
iaždý se dlouho v literárních nesmyslech mírnil. Mezi 
epigramy těmi nebyly všechny metlou, ale celá řada 



— 95 — 

byla jich pochvalným, upřímným nznáním platné a vážné 
literární a veřejné práce. 

Při pracích, jež hojně oveřej Doval a při studiích, 
jimiž se stále horlivě zabýval, očekával čelakovský 
stále, že se mu náhle ztracené profesury na universitě 
předce dostane. Opatřování životních potřeb kondicemi 
a objednanými překlady nanejvýš ho soužilo, tak že 
S8 ucházel o dosažení kustodství při pražské universitní 
knihovně, leč marně. Proto konečně zůstala profesura 
jedinou jeho nadějí v lepší a pravou bndoucnos€. 

A při tom byli mu i přátelé nápomocnými. Píšet 

o tom sám Chmelenskému dne 1. září 1837: „ 

donesena mi novina, nevím sám již ani, mámli říci 
smutná; takť vše na mně a při mně v suky přešlo, 
že tni kamkoliv, i sekera by odskočila, Z krátká: přišlo, 
prý, tyto dni k řízení zemskému, aby konkurs pro 
stolici českou zuovu byl vypsán a držán. Ze směsice 
myšlének, kterou tato zpráva v mé hlavě zplodila, ani 
se vymotati nemohu, srdce pak jest při tom tvrdo a 
němo, jakoby se mne to ani netýkalo. Jak se při tom 
jednati bude, sám ještě nevím ; ale to aspoň doufám, 
že se to se mnou přede někam hnoati musí. Co se 
mne týče. přál bych sobě nejvíce ono v knížecím domě*) 
— též pro bndoucnosC z ohledu mých dítek. Ježto 
nyní konec položen bode, ujíti se toho, jak jen možná, 
neopominu. 

Palacký má alespoň tu zásluhu, že byv ve Vídni, 
ačkoliv mi neprospěl, aspoň hotovou mísu onomu trou- 
povi S8 stolu shodil, tak že nyní jest naděje, ze mu 
se toho nedostane. Vůbec jest to tedy znamení, že 



*) U Kinských, čehož se mu dostalo. 



— 96 — 

nižádný z konknrentův za schopného nznán nebyl. Můj 
bože! jakýž to konečný přede konec vezme!" 

Než zrušení prvního konkursu čelakovskému také 
neprospělo, neboť při druhém byli jeho konkurenty 
1'řítel Vinařický a Jan Pravoslav Koubek, jemuž se 
čelakovským tak želané stolice universitní napotom 
r. 1840 dostalo. 

Tímto opatřením byly dosavadní naděje Čelakov- 
ského na profesura pochovány — — 

Vedle drobných prací básnických, jež porůzno 
tehdy uveřejňoval, — což podrobně vypočítávati byla 
by nanejvýš obšírným — otiskl tehdy na ukázku velké 
své sbírky přísloví slovanských výbor jich i s theorií, 
kterouž potom Jungmann přijal do své „Slovesnosti". 

Stále pak pracoval na rozpisování Jungmannova 
slovníku, z čehož vznikly napotom r. 1851 od óela- 
kovského vydané k němu dodatky. 

Rok 1838 přinesl mu veledůležitou rodinnou 
událost, rozmnoživ dne 25. listopadu rodinu jeho dce- 
ruškou Ludvikou, 

Za to pak následovní rok 1839 ihned ve svém 
počátku nanejvýš ho zarmoutil. Čelakovský ztratil dra- 
hého svého důvěrného přítele a sice Chmelenského.*) 



*) Chmelenský Josef Krasoslav narozen 7. srpna 1800 
T Bavorově, zemřel 2. ledna 1839 v Praze. R 18'i8 stal se 
doktorem práv, r. 1831 vstoupil do státní služby při fis- 
kálním úřadě v Praze a 1835 jmenován raístosudím dvor- 
ským a úředníkem králové. R. 1837 — 38 trávil v létě na 
Moravě, zaměstnán inventurou statků uprázdněného arci- 
biskupství olomouckého, též však lenních statků liechtenštein- 
ských, při kterýchžto pracích a častých jízdách na komise vy- 
finul se v něm plícní neduh, který se stal příčinou jeho před- 
éasnésmrti. Literární práce Chmelenského jsou mnohočetné a 
Tyšly dilem o sobě, dílem v rozličných časopisech a sbírkách. 



97 



Po několik let byl bez důvěrného druha, před nímž 
by tajnosti nemel, až později počátkem let čtyřicátých 
místo to zaujal dr. Václav Staněk, o čemž na příslušném 
místě více. 

Protloukaje své živobytí jak se nejlépe dalo, zusta! 
ÍJelakovský při všech nesnázích a trampotách, jež hc 
mnohdy zle sužovaly, stále pevným mužem, tak že rok 
1840 vykazuje přímo heroismus jeho literárních snah 
Ovoce jeho přičinění, odměna za utrpení začala mu 
zráti ve sladkém, oblažujícím ovoci. 

„Manželství, u jiných neznajících pravé jeho pod- 
staty pouhý pohřeb lásky, převedlo u Čelakovskéhc 
klí lásky v pravý květ. Důkazem toho jsou jeho „Po- 
měnky Vatavské" výše již dotčené, ježto teprve v man- 
želství samém v bohatou „Růži stolistou" se proměnily, 
která r. 1840 vyšla dodávajíc oslavě básnické Čelakov- 
ského nových opět věncův. Různí se tato milostná 
„Růže" celým nebem od jiných písní milostných, opě- 
vujících jen vnější hračky a kochání se v pominutelné 
spanilosti ženské; neboř druhý oddíl „Růže" je téměř 
souborem pohledání Čelakovského na svět a člověčenstvo 
ze stanoviště uspokojeného manžela a mnohý lístek 



Mimo mnohé básně příležitostné vydal již r. 1823 svazek 
básní, sepsal tři původní texty k operána a po více let za- 
stával místo referenta o českém divadle, hlavně v České 
Včele. Po tři léta (1836—38) vydával almanach Kytku, 
sbírku to zdařilých pisní rozličných básníků a po dvě léta 
(1835—36) redigoval Věnec ze zpévů vlasteneckých. Veliká 
byla činnosf Chmelenského v překládáni textů k oblíbeným 
nápěvům a zpěvohrám, v čemž dosáhl značné dokonalosti. 
€o spisovatel vědecky vystoupil s pojednáními z oboru 
českého práva lenniljo, umístěnými v Mnsejníkn a chystal 
obšírnou knihu manského práva českého, jejíž dokonání 
«iu zabránila smrt. 



— 98 — 

této rdže zanechává i to stanoviště milostné na zdání 
úplně." 

Leč Čelakovstý sám pokládal „Růži stolistou", 
jež r, 1840 poprvé vyšla, za svůj poslední projev 
básnický. „Jakoby předtucboa byl pnzen, že zane- 
prázdnění mn v příštích letech málo popřeje dob a 
básnění, loučí se Čelakovsbý v lístku posledním i s růží 
samou : 

„Snů mých vděčná strojce — nuže! 

Éku i tobě: s Bohem, růže! — 

Touha vede do jiných 

záhonův mne květinných." 

Ve smyslu tom psal také dne 1. července 1840 
příteli Plánkoví : „Jsou to asi nepochybně poslední mé 
básnické plody, aspoň tak nyní umné uloženo, anebo 
nic více nezpívati, aneb k tomu okamžení poshověti, 
dočkám-li se toho kdy? až bych i něco buď ještě 
lepšího neb tomu rovného vyvésti mohl." 

„A tak tomu i bylo; mimo některé epigramy a 
satyry a několik botanických básní, pod jménem „Kvítí" 
známých, málo se po r. 1840 Celakovský do básnění 
dával, zajat téměř úplně vědeckými a to hlavně filo- 
logickými pracemi." 

Vedle „Růže stolisté" vydal r. 1840 také dávno již 
připravovaný „Ohlas písní českých", z nichž některé ve 
pravém toho slova smyslu znárodněly. Nad Čelakovského 
není českého básníka, jehož činnosti a jehož básní by 
si ostatní slovanští národové se skutečnou pietou více 
všímali a jehož plody by byly do tolika slovanských j«.- 
zyků přeloženy a jehož zpěvy by se staly v samotném 
českém národě v nejvyšším stupni populárními, majetkem 
nejširších vrstev. 



— 99 — 

Kdo u nás nezná báseň „Toman a lesní panna?" 
„Dobré naučení" Celakovského stalo se takořka 

písní národní a zřídka kdo ví, že je to píseň jebo» 

když si pěje : 

„Květe růže květe, 

ale jednon v létě: 

milujaie se, má Haničko, 

dokud i nám květe. 

Na podzim v ořeší 

víc láska netěší : 

kdo se z rána nemel k světu, 

večír to pohřeší.* 

Stejně znárodnělými jsou „Radost a žalost", „Ciká- 
nova píšíalka", „Dívčina jako dobrá hodina" a kdo 
u nás neumí nebo neslyšel zpívati Celakovského : 

pKdyž jsem šel přes lávky, 

našel jsem korálky 

na pěti šňfirečkách navlečené: 

dal-li je děvčátku 

milý na památku, 

bude mít srdéčko zarmoucené. 

Každý to dobře ví, 

že i ten nejmenší 

dáreček z lásky je nejmilejší: 

Přijde-li k ztracení, 

nikdy potom není 

stříbrem ani zlatem k nahrazení." 

Jako tento „Dárek z lásky", tak stejně populární 
je i „Pocestný" : 

7* 



~ 100 -" 

gJe to chůze po tom světě — 
liam se noha šine; 
sotva přejdeš jedny hory, 
hned se najdou jiné. 

Je to život na tom světě — 
že by člověk útek: 
Ještě nezažil jsi jedenj 
máš tu druhý smutek. 

€ož je pánům ! ti na voze 
sedí pěkně v suše, 
ale chadý, ten za nimi 
v dešti, blátě kluše. 

Ej, co já dbám na té cestě 
na psoty a sloty, 
jen když já mám zdravé nohyj 
k tomu dobré boty. 

Však na pány v krytém voze 
také někdy trhne : 
jednou se jim kolo zláme, 
jindy vůz se zvrhne. 

A krom toho — až své pouti 
přejedem a přejd^m, 
v jedné hospodě na nocleh 
Pán nepán se sejdem." 

A jak mnohého rozveselila Čelakovského čtverácká : 
„A co dál — to nepovím?" „Český sedlák" pak nalezl 
•v něm výborného líčitele v písni : 



101 — 



„Ty český sedlačko, 
vychytralý ptáčku* 



Z jeho „Popěvků" nejvřelejším jest poslední, kte- 
rýmž svůj , Ohlas písní českých" končil a jejž nazval 
„Kratičká modlitba" : 

„Pane Bože, zachovej 

naše oseničko; 

ke žni hojné požehnej 

zlaté obiličko ! 

Před zlobou nám ostříhej 

i před ohněm střechy : 

k dlouhým věkům dochovej 

všecky věrné Ůechyl" 

Citujeme zde samé známé věci a snad předce 
neznámé, že pocházejí z péra Celakovského, kterýž 
vydání těchto lehounkých zpěvů, jež se staly majetkem 
národa a po šedesáte již let letí od úst generace jedné 
k ústům generace drahé, předeslal přímo klasickoa 
předmluvu, z níž vyjínáme: 

„ jest především žádosť vydavatele „Ohlasu 

písní českých", by nikterak přilicován a přirovnáván 
nebyl k „Ohlasu písní ruských", již před desíti lety 
vydanému; nýbrž libo-li komu, srovnávejž Ohlas tento 
8 hlasem jeho, totiž se samými písněmi českými. Jiné 
vzory měl básník před očima tuto, a docela jiné tam; 
s jiným zde, a b jiným tam zápasil živlem, tak sice, 
že zpěv ruský a český téměř za dvě stěžejní strany 
neb protivy národní poesie slovanské vůbec považovati 
se může, což hlavně v tom svůj základ má, že onen 



102 



Jest nejvíc epické, náš ale lyrické povahy, onen jest 
více rozjímavý, budě cit pomocí obrazů a dějů, a v širší 
i vyšší zasáhaje prostranství, tento zas je prchavější, 
hravější, cit prostě pronášející, předmětů, a to nejbliž- 
ších, jen lehce se dotýkající, a tudy v mezech 
mnohem užších se pohybující. — čtení písní ruských 
(tak mně aspoň vždy se vidí), podobá se procházce 
hlubokými hvozdy, mezi hustým, vysokým stromovím, 
vedle potvorně rozmetaných skalin, hučících řek a 
jezer; bavení se zas písněmi čeakými procházce ší- 
rým polem a lukami, kde oko toliko s nízkým křo- 
vím neb utěšenými háj mi se potkává, a sluch chřestem 
potůčkův aneb skřivánčím švitořením bývá zaměst- 
náván." 

V „Ohlasu" snažil se básník roztříditi napodobení 
•českých písní dle formy, v jaké se objevují a sice na- 
podobil básně rozpravné, písně elegické, písně naivní, 
žertovné a satyrické, písně v nejužším toho slova smyslu 
a popěvky. 

Roku 1840 dne 28. června zvolen byl Čelakovský 
král. českou společností nauk v uznání jeho zásluh 
o literaturu slovanskou za mimořádného Člena a jako 
takový napotom v sezení její četl „o některých knihách 
starých obsahu nábožeaskébo", zejména „O sedmi vstup- 
ních Tomáše ze Štítného", kteréžto pojednání dala 
Společnost nank r. 1842 otisknouti v „Rozboru lite- 
ratury české". 

Mimo to r. 1840 vydal „Krátkou mluvnici ně- 
meckého jazyka" a „Českou dobropísemnost", kterážto 
posledně jmenovaná knížka vyšla r. 1842 v druhém 
vydání. 

Než vedle mnohých utěšení donesl mu r. 1840 
také neskonalou žalost. Dne 26. srpna umřela mu 



— 103 — 

v Praze, kde ji u sebe choval, vroucně milovaná dobrá 
jeho matička v 70. roce svého věku, tak že byl stále 
novými těžkými ztrátami drahých mu hlav pronásle- 
dován. 

Roku pak 1841 dne 6. února narodila se čela- 
kovskému dceruška Marie a sice v době pro něho 
velmi trapné. Celakovský totiž tehdy churavěl. Avšak 
v časích těchto otevíral se mu již nový život, otevíralo 
86 mu nové pole působnosti. 






(Ve Vratislavi.) 

Zkušenosti a plynoucí z nich zájmy vynutily v době 
tehdejší, že „povstala zvláště v Prusku, kde Boppem, 
otcem to filologie novější, mluvozpyt valně byl pěsto- 
ván, potřeba vědecká, novon založiti v Berlíně a ve 
Vratislavi stolici slavistickou. Triumvirát někdejší ruský 
vŠafařík, Celakovský, Hanka) proměnil ee ale nyní 
d duumvirat toliko pruský a povolán byl jen Šafařík 
co Berlína a Celakovský do Vratislavi. Šafařík vykonav 
(estu do Berlína a ohlížeje se na své rodinné poměry 
odepřel vládě pruské, přijma cis. rak. kustodství v biblio- 
téce universitní v Praze. Teď došlo i Celakovského 
povolání do Berlína, avšak i on zamítnuv Berlín vyvolil 
si Vratislav, „mladou to Prahu", jak ji byl Karel IV. 
jmenovával. Byla mu ale, jak psal dne 5. října 1841 
Plánkoví, „vlast tuze k srdci přirostla", aby to nové 
kráčení po svém povolání za něco jiného měl, lež „vždy 
jako dobrovolné vyhnanství." — Za tím, co jedni, jako 
opět Pnrkyně se mrzeli, „že nevzal místo v Berlíněj 
kde mohl míti slavnější koUegium, poněvadž tam nej- 



— 105 — 

bohatší Poláci z velkokDížetstva se odebírají, rovněž- 
jako i značný počet Rusův, ano i Slovanův z Uher" 
a drazí, jako ka př. Yinařický, naopak, že odchází 
z Prahy, zdálo se, že i v Prasku celá tato záležitost^ 
jako druhdy v Rusku uvázne." 

Než nestalo se tak, věc ta dospěla ke svému vy- 
řízení a čelakovský byl rozkazem krále pruského ze 
dne 16. března 1841 jmenován profesorem slavistiky 
ve Vratislavi, kamž v květnu t. r. s celou rodinou se 
odstěhoval. 

„Než-li pak z Prahy odjel, dali si vlastenci podo- 
biznu jeho panem Bekelem zhotoviti a posýJá Čela- 
kovský 5. října 1841 Plánkoví tento svůj obrazec 
slovy: „Posýlám vám stín mého stínu. — Jest to za- 
čátek sbírky podobizen, kterouž někteří naší vlastenci 
vydávati zamýšlejí a na mne jsou první kámen hodili." 

„Před odjezdem samým poctili ho Pražané ještě 
slavnou besedou a on, pln nadšení odejel, připraven 
jsa důstojně k novému svému úřadování do „mladé 
Prahy". 

Na cesta z Prahy vydal se v prvních dnech mě- 
síce května 1842 a o pouti té a po prvních svých do- 
jmech ve Vratislavi píše dne 15. t m. příteli dru. 
Václavu Staňkovi do Prahy tyto podrobnosti: „Dnes 
týden jsem jel ještě po české půdě a večer jsme do- 
razili do Náchoda k samým hranicům. Ráno přejel jsem 
obě čáry, jako bych desíti pasy byl opatřen, ač jsem 
neměl za pasem nic leč trochu strachu a chlum eckéha 
prachu k výmluvám, čehož však dokonce potřebí ne- 
bylo. V outerý odpolední dobou byli jsme ve Vratislavi 
při dobrém zdraví i povětří. Vratislav se mi na první 
pohled lépe než Berlín líbila, město dosti rozsáhlé, 
starobylé a lidnatější v průměru než naše Praha, nebot 



— 106 — 

fle k 90 tisícSm lidstva zde počítá. Pobyv čtyři dni 
na hospodě a obdržev své věci včera ráno, již dnes 
sedím ve svém bytu a u svého psacího stela. Jak mi 
to volno proti předešlým dnům, kde se mi zdálo, že 
ani svůj nejsem. Z mých budoucích pánův kollegův 
teprv jen asi šestero mi tváří známo, nyní hodlám 
k ostatním pomalu docházeti. Příští sobotu budu fa- 
áíultě představen a snad v pondělí na to začnu čísti." 

Jak Čelakovský sám příteli J. J. Hanušovi vypra- 
voval, měl „v Praze již vypracovanou dlouhou řeč 
o důležitosti filologie a řečí slovanských vůbec a o dů- 
ležitosti jich ve Vratislavi, ve slovanské to druhdy 
půdě zvlášť: avšak vida ve své posluchárně na začátku 
čtvero či patero toliko posluchačů, nevytasil se ani 
s ní, počínaje, po krátkém pozdravení, ihned čísti." 
Žeč ta nalezena později v jeho literární pozůstalosti. 
Jak na Vratislav, kamž z Prahy patrně s nejhoroucněj- 
sími nadějemi odjížděl, tehdy pohlížel, sděluje dru. 
Staňkovi pořátkem června t. r. těmito slovy: „Teskno 
mi, velice teskao po Praze a kam hledím, všude ji 
pohřešuji. Aniž je naděje, by se to zlé zléčiti dalo, 
zvláště při těch okolnostech, jak se tu nalézají. Zde 
vše jest prohráno a pro slovanské věci nejhorší půda 
•která za práci žádných plodův nepřipovídá. Mnoho' 
jsem sobě ovšem nikdy nesliboval, ale že by věci tak 
spatně stály — toC nade vše pomyšlení. Sem vybídli 
mě z hnízdečka mého, do něhož více návratu není." 

Kterak se o své posluchače a jejich pokrok staral,- 
ío dokazuje dopis jeho ze dne 27. července 1847 
témuž výše již uvedenému příteli: „Jeden z mých po- 
sluchačův, rodilý Čech, jenž ale jsa 8 let stár s rodiči 
svými do horního Slezska se přesídlil a tudy posud 
jakous českopolskon ač dosti plynou míšeninu mluví, 



— 107 — 

ukaznje zvláštní chat k slovanštině a vůbec k jazyko- 
sloví a tudy jak může nějaký groš sehnati, na knihy 
vynakládá. Ten tyto dny ke mné přišel a pronesl se, 
jak by si velice přál míti Jangmannův slovník, avšak 
že tolik peněz na ten čas nemá, by mohl celý zaplatiti. 
Prosil tedy, zdali bych chtěl za něho ručiti. Nechal 
u mne deset tolarův a já tuto ještě deset k tomu 
prik ádám žádaje Vás, byste k drahému p. JuDgman- 
novi došel a s vyřízením mé srdečné úcty jeden výtisk 
Slovníka u něho vyzdvihl. Myslím, že bude tak dobrotiv 
a přepustí ho se srážkou čtvrtiny, jakouž nepochybně 
knihkupcům dává, zvláště v případu tomto, an víte, 
jak těžko studujícím o peníze bývá, Přijde-li však co 
doplatiti, oznamte mi a já potřebnou samu přislati 
neobmeškám." 

V Německu byly „slavistické studie tehdáž ve 
vyšších vrstvách vlády a učenectva v nutnosti své uznané, 
nepoznané však v nižších kruzích posluchačstva, ježto 
více praktickou znalost zvláště nářečí polského hledalo, 
nežli vělecké seznání osnovy řeči slovanské. Překonal 
pak čelakovský tyto nesnáze učitelství brzo a Palacký 
píše mu již 12. srpna 1842: „Dovídám se, že duch 
Váš již se lépe utužil a více pokoje nabyl v těch 
okolnostech, které, byvše neočekávané z počátku jej 
svíraly. Vy arci těžkou vzal jste na sebu úlohu, na 
poli ještě neznámém a v okolnostech nesnadných pro- 
klestiti dráhu novou." 

Ve Vratislavi nabyl Čelakovský záhy neobyčejné 
úcty a všeobecné vážnosti. „Povahou svou upřímnou, 
ježto křivdy neznala, stal se, ač raději se dával v) 
hledavati, než-li séim se přib ižoval lidem, všem učencům 
vratislavským milým a i studentstvo, čím praktičnéji 
8vá čtení uspořádal (a v praktické znalosti řečí slo- 



— 108 — 

vanských ležela právě síla jeho filologická), přibližovalo 
íe k němu tím větším počtem i ve větší důvěře. Vláda 
pruská učinila ho členem zkušebné komise pro řeč 
polskou, profesor von Henning, co sekretář společnosti 
berlínské k ustálení vědecké kritiky pozval ho, vstou- 
piti co spolupracovník v oboru slovanské literatury do 
této společnosti, což Celakovský i učinil (29. června 
1842) referuje o slovanské ethnografii Šafaří ka, o „For- 
melbíicher" Palackého a pod. Nová redakce jecaiského 
^Literar-ZeitUDgu" pospíšila si též jej získati „co za- 
stupitele slovanské literatury" (16. října 1842) a učenci 
všeho druhu dopisovali mu přinášejíce v listech velmi 
zajímavé literární zprávy. Jmenuji z nich tu Dobrov- 
ského z Varšavy, Šimanovského, M. Přibila z Berlína, 
též prof. Cybulského, jenž právě po odepření Šafaříka 
a čelakovského do Berlína byl co profesor slavistiky 
dosazen a j. v. V psaních jejich, v pozůstalosti Čela- 
kovského zachovaných, leží valný zdroj k literatuře 
slovanské časův tehdejších." 

Avšak při slušném hmotném postavení ve Vrati- 
slavi začal míti Celakovský jiný těžký kříž. Necítil se 
zde zdravým tak, jak by si přál. Ano musil ihned 
r. 1842 hledati osvěžení a léčení mimo domov. Píše 
o tom v prosinci t. r. příteli Staňkovi: , Poslední list 
jsem Vám psal blízko hranic českých pod Krkonoši, 
pobyv tam asi tři neděle v Teplici Slezské anebo v tak 
zvaném Warmbrunu. — Z užívání lázně pozoruji, že 
mi předce dobře poslouženo bylo, jen škoda, že jsem 
jich na 5 — 6 neděl, jak mi tamnější lékař radil, ne- 
potřeboval. Ale byla to více zkouška a na příští léto 
nepochybně zas tam se k opětování koupání odeberu, 
jinak-li se ještě nerozmyslím a do naší české Teplice 
nezajedu." 



— 109 — 

Pražští přátelé na Celakovského často a rádi vzpo- 
mínali sledajíce, jak se mu ve Vratislavi daří a vede 
a přejíce mn, že koneěně domohl se postavení, na 
kteréž dávno náležel. V ohledá tom důležitým jest list 
JangmannSv ze dne 5. ledoa 1843, v němž mu tento 
dávný přítel a příznivec jeho mezi jiným píše: „Ne- 
mohl jsem od prvního Vás poznání víru, naději a 
láskn do Vás nemit pro neobyčejné ducha Vašeho dary. 
přičinlivost a utěšené jich plody. Pochopíte z toho 
nadno, že kolotání osudu Vašeho, nepřízeň, závist a 
msta nehodných sokův Vašich mne hluboko rmoutily 
tím více, že sám podobnými střelami nejednou raněn 
jsem byl. Ale slouží to ku potěše každému, nevinné 
pronásledovanému, že jest-li ne fysického, zajisté mrav- 
ného vítězství konečně jemu se dostane." 

Čelakovský pak celým svým duchem dlel více 
v Praze, než-li ve Vratislavi, pilné sleduje vše, co se 
důležitého ve vlasti dělo. Horlivě četl noviny z Cech 
a byl podrobné zpravován dopisy z domova o veškerých 
událostech, jež ho mohly zajímati. Mnohých všeobecně 
vážných záležitostí se i nepřímo pronášením mínění 
svého účas'nil, jak ku př. viděti z jeho dopisu do 
Prahy psaného dne 23. března 1843, v němž praví: 
„S tím naším pravopisem a obnovami jest věc věru 
přehnusná. Ti zahálčiví spekulanti zase s tím, co se 
stalo, nezdaií se býti spokojeni a znovu jej zkrojnjí. 
To tě pravý Babylon I Kam to vede ? Již mi skoro 
chnC zase na starou cestu se navrátiti. Anebo rychle 
nějakou stálou obnovou proraziti ař se hledí, anebo 
všeho tak nechati. Ói snad na to nepomyslí, jak to 
zvláště mládež másti musí?" 

Dne 30 března t. r. narodila se Celakovském ve 
Vratislavi dceruška Hedvika, o jejíž narozeni psal dne 



— 110 — 

15. dabna příteli Staňkovi: „vězte, že v tomto 

na děvčátka požehnaBém roku i má rodina v poetu 
a sice VratislavankoQ rozmnožena jest. Že bych byl 
zas jednou radši hocha viděl, rozumí se, musíme však 
býti i tomu povdéčni, co přijde. Jenom že, dá-li bůh, 
jakž uapotom ? Kdež se dobereme ženichův? Inu pán 
Bůh se také o ně nějak postará. To též patří ku po- 
znání zdejších obyčejův, že dítky, jsou-li zdravy, teprv 
ve třech neb 4 nedělích po porodu se křtívají, tak že 
v jednom křest i úvod se v kostele odbývá; v domech, 
jako to u nás, dítky se nekřti, leč v těžkých přípa- 
dech a 8 dosvědčením lékařovým. Tedy máme posud 
v domě, ač již přes dvě nedfle starou, pohanku a teprv 
nyní po svátcích v církev ji uvedeme." 

„Avšak záduch čtrnáctidenní děcko chytil a za 
osm dní 19. dubna i uchvátil. Na témže záduchu trpěly 
i všechny ostatní Ceiakovských děti, ježto ve Vratislavi 
též jinými nemocemi téměř neustále byly trápeny." 

Ve výše uvedeném dopise ze dne 15. dubna 1843 
dru Staňkovi sdéloje dále : „Tyto dni mi bylo sděleno, 
že mi z Vídně od Jmti císaře a krále dovolení dáno 
ve zdejší službě trvati, vyzdvihováním však sobě pasu 
vždy od tří let ke třem letím. Ale bohužel, že této 
milosti, o kterou jsem byl sám žádal, používati nemohu, 
neboť zároveň nyní a z též příčiny od zdejší vlády 
doléhá se na mne a ukládá se mi, abych ve zdejší 
občanství úplně přestoupil a tudy o výhost z rakouské 
říše žádal. Vidím, že není zbytí a budu se museti této 
žádosti podrobiti, jakkoliv to proti mému úmyslu čelí. 
Můj osud však bez toho již ten jest, že v cizině dni 
své dokonati mám Líto mi však předce mých dítek, 
že je vlasti odciziti mnsím.' 

Z toho dýše jeho vroucí láska k domovině, kde 



— 111 — 

vlastně při odchoda do Vratislavi své celé srdce 
zanechal. Stále o vlasti a záležitostech slovanských 
horoval a o nejlepší budoucnost národa svého se staral, 
dle hojných svých zkušeností uvažuje, co by pro do- 
sažení jeho lepších poměrů bylo nejlepším. V ohledu 
tom jako důkaz jeho politického přemítání vysoce jsou 
důležitá slova z jeho dopisu, jejž byl dne 25. května 
1843 do Prahy napsal. Čelakovský v něm praví: 

„O tom, „panslavismus" nazvaném strašidle již. 
po Němcích i Francouzi a Angličané hulákati začínají: 
což jest to hlupství nakažlivé ! Kdož u nás věří a myslí 
opravdu na to? Naše politika není a nemůž jiná býti, 
leč 8 celým srdcem při rakouské říši státi a třeba 
posud všecky naše žádosti ještě vyplněny nejsou, té 
zbraně se držme, kterou jsme posud bojovali, totiž 
věrnosti a vytrvalosti a zákonní cesty a není pochyby^ 
že se k nám svou dobou vítězství skloní. Jiné všecky 
chiméry, zvláště našim mladším lidem, ukáží- li se jaké^ 
co možná vy vracujte a z hlavy vypuzujte." 

Ačkolivěk ze všech stran ve Vratislavi a v Ně- 
mecku vůbec uznání a vážnosti se mu dostávalo, prota 
předce zachoval čelakovský bystrý a jemný cit ku 
každé pokloně a tu zejména ochlazovalo ho chování 
se Polákův k Cechům, s čímž se netajil a dle vlastních 
zkušeností psal dru. Staňkovi dne 29. května 184S 
jako Čech o Polácích tento svůj upřímný soud: 

gCož může Komeaiušům od Polákův dobrého při- 
jíti! S tím lidem zacházejte jako s uhlím, to jest, 
hezky daleko od rukou; nebot nespálíte-li se, jistě se 
učerníte. Poznalf jsem já nyní Poláky lépe než kdo 
jiný, a dá se o nich zpívati slovy: „Polacy, Polacy>^ 
vszycsy sa jednacy" — totiž ne stavěti, opravovali, 
času hověli a k vyšším záměrům zřetel míti jest heslo 



— 112 — 

Jejich, nýbrž rositi, čelem do zdi rážeti a o sobě to- 
liko chtíti věděti, jest snaha jejich. Jest to vlček na 
štěpu slovanském, jemuž není pomoci, leč ještě většími 
těžkostmi a souženími, jako my, nějak oštěpován bude." 

Snad se během od té doby uplynuvšího více než-li 
celého půlstoletí velmi mnoho ke vzájemnému lepšímu 
změnilo. 

Poesie Ůelakovského ve Vratislavi skoro dokoná opu- 
stila. Alespoň on jí nevyhledával, což se dá vysvětliti jeho 
svědomitostí, s jakouž se jako profesor oddal přísné 
vědě. „Ve Vratislavi dal se opět do slovníka etymo- 
logického nářečí polabského, neuváděje v něm slova 
polabská jen na jich kořeny, nýbrž přirovnávaje ie i ku 
kořenům staroslovanským. Mimo ten slovník etymo- 
logický založil si i abecední slovník polabsko-německý: 
avšak nezdá se, že by b}l tu práci dokonal. Abecedu" 
slovník v pozůstalosti jeho zachovaný, patrný ráz ne- 
ukončenosti do sebe má, etymologický pak podle vnější 
podoby dokončený, předce jen asi polovici uchovaných 
slov polabských obsahuje. Mimo to mu b^lo nutno, se- 
stavovati si spisy poučující ku přednáškám v jazyku 
německém, čítával totiž ve Vratislavi několikrát o staro- 
žitnostech slovanských, a to podle Šafaříka, o literatuře 
všeslovanské, o králodvorském rukopisu, který probíral 
filosoficky i aesteticky, a zvláště v poslednějších letech, 
vida toho potřeba pilnou ve Vratislavi, vynakládal 
velkou píli na sestavení polské grammatičky, a to vše 
ku prospěchu přednášek svých v jazyku německém. 
Ze všeho toho nalézají se v pozůstalosti jeho literární 
dílem dokonalejší, dílem nedokončenější jen části." 

Než Vratislav mnoho utěšení a mnoho radostí če- 
lakovskému nedonesla. Snad tam zažil poměrně více 
ialostí než-li radostí. Rodině jeho ani jemu nesvědčící 



— 113 - 

povaha tamního podnebí stále zlou svoo rakou sáhala 
v jeho domácnost, pretvarnjfc ji v hotovou nemocnici. 
Tyto nesnáze ovsem že také nijak blaze a povznášlivě 
na jeho duchovní snahy nepůsobily, ano přímo mu 
život otravovaly. 

, Jedinou a velkou útěchou mu tam byly „besedy* 
s přítelem Purkyní*) vždy v nedělích prožité, ku kterým 
rádi zvali oba vše, co buď ve Vratislavi Slovanům bylo 
příznivé, jako ku př dra. Čermáka se ?ycem jeho, 
nebo co cestovalo z blízka a daieka Vratislaví. Purkyně, 
ač i vřelým srdcem lpěl na vlasti své české, byl však 
už vědou svou odkázán k světu dalšímu a spokojenější 
tedy v tom ohledu ve Vratislavi nad Čelakovského." 

čelakovského pak čekala tam hrozoé ráaa. Jako 
předzvěstí její jest jeho dopis ze dne 28. března 1844 
dru. Staňkovi: 

, Jaké péče a zármutky a trampoty ale jsem tento 
a minulý měsíc přestál, vypsati nemohu. Naše jedovitá 
Vratislav mi tentokráte horkou spravila lázeň. Tak zle, 
ač i loni i předloni jsme prosti nebyli, ještě nikdy 
nemoc nezuřila v mé rodině, jako letošního roku. Ze 
všech zůstal já jediný na nohou a můžete si to hospo- 
dářství pomysliti, ano za některý čas všecky dítky 
s mou manželkou na lože poraženy byly. To byl ouplný 
lazaret a trvá z části posaváde, cebof u mé ženy teprv 
od pěti dní nastoupila štastná krisis v té strašlivé cho- 
robě, kterouž vy lékařové febris nervosa abdominalÍ3 
nazýváte. Byl čas mezi 17 a 23 dnem té nemoci, 
že jsem již všecku naději pustil. Bohu díky, že mě 
tento zármutek minul, ačkoliv, jak vidím a lékařové 



*) Dr. Jan Purkyně byl tehdy profesorem lékařství 
ve Vratislavi. 

8 



— 114 — 

sami Bondí, do měsíce máje o povstání nelze pomysliti." 
— Avšak naděje nstaraného manžela se nesplnily^ 
anobrž dne 27. dubna 1844 stál n smrtelného lože 
vroucně milované své choti Marie, která jeho i drobnou 
rodinu po delší nemoci ve 34 roce věku svého na 
vždy opustila. 

Při tomto těžkém navštívení, jež Čelakovského 
potkalo, dostalo se mu ze všech stran a nejvíce ovšem 
že z Prahy a z Čech projevů soustrastí, z nichž zejména 
jeden ho nanejvýš dojal : 

Byla to ve „Květech" dne 14. května t. r. uveřej- 
něná báseň: 

PAMÁTCE MARIE CELAKOVSKÉ. 

Ach tam v kraji cizím, v lůžko chladné 

sklesla růže naší dědiny; 

ozdob a to naší krajiny 

záhy odkvetla co kvítko vnadné. 

Erutě uchvátila půda cizí 
drahou dceru matky čechie! 
Plačte pro ni, dcery Slavie! 
svému Slavíku, ach, Růže mizí ! 

JevilyC se nám v ní svaté ctnosti, 
krása božská v rouše zemšťaoů, 
již bůh seslal v luhy Slovanů, 
by nám odestřel obraz spanilosti. 

Jenom pro vlast naši měla žíti 
cizí vítr zlomil květinku ; 
dítkám vyrval z loktů matinku, 
mající jim svatým strážcem býti ! 



— 116 — 

Nyní bytnje zas v první vlasti, 
tan, kde věčná Vesna panuje, 
kde bůh v záři věčné trůnuje — 
tam již nencltí žal ni strasti ! 

My vsak horem k rovu vzdálenému^ 
v nějžto sklesla schránka duše Tvé, 
vřelé posýláme slzy své, 
nkanulé citu upřímnéron. 

Až z těch slzí zkveton nezabudky, 
budon svědčit krajům vzdáleným, 
že je svatá dcerám Sláviným 
npomínka na vše krásné skutky ! 

.... slav a. 
čelakovskémn slova ta spůsobila nemalé potěšení 
v zármutku jeho, jejž líčil příteli Staňkovi počátkem 
června 1844 těmito slovy: 

„Bylo by marné a od místa, bych Vám chtěl ža- 
lostný stav ten, v jakém jsem se v první čas po skonání 
mé drahé choti nalézal, zde vypisovali, i ačkoliv ještě 
nyní tak divno mi na mysli bývá, že nevím, zdali 
nynější stav svůj anebo minulá léta za sen mám po- 
važovati, předce již valnou úlevu v tom nalézám, že 
zase aspoň k některým zaměstnáním jsem schopen, a 
tak pomalu bolest onu v sobě prací — tím předrahým 
aebes klenotem — udušovati a zahlnšovati počínám " 
Potom pak táže se po něžné, pozorné pěvkyni 
básně, věnované nezapomenutelné jeho zesnulé: 

„Báseň, která památce mé předobré choti od 
.... slávy byla věnována, jsem s pohnutým a velice 
potěšeným srdcem četl a četl. Ušlechtilá tato šetrnost 
mě velmi překvapila a zaradovala. Verše ty jsou mi 

&* 



— 116 — 

však i proto vzácné, že tak jsou uspořádány, jak by mi 
z duše vyčítány byly. Vyřiďte s úctou mou i mé vroucné 
díky šlechetné vlastence a pěvkyni naší za ten dar, 
jímž jsem byl překvapen, než sám budu moci jí své 
poděkování učiniti. Přál bych si ještě tu samu báseň 
její vlastní rukou a s podpisem jména jejího na zvlášt- 
ním listu míti napsanou, bych ji do své sbírky auto- 
grafické vtěliti mohl. I to pro mne zatím obstarejte 
a k mému příchodu přichystejte." 

Péjkyní tou byla Antonie Rajská (Reisova), pro- 
slulá vychovatelkyně dívek v Praze a švakrová dra. 
V. Stanka a dra. Jos. Frice, s níž se Celakovský 
zavítav v nejbližších prázdninách se synem Ladislavem 
do Prahy, blíže seznámil. „Doufaje v ní nabýti vý- 
bornou opět chot — vychovatelkyni výtečnou osiřelých 
svých čtyř dítek ucházel se odhodlaně o její ruku." 

Spanilá kráska, ušlechtilá slečna Bohuslava byla 
všeobecně zbožňována majíc celou řadu veřejných i taj- 
ných ctitelů a proto volba její nebyla nijak snadnou. 
Sama o tom, jak se pro Čelakovského rozhodla, vy- 
pravuje takto : (Tehdy poutaly ji hlubší city ke Slováku 
B.) „Přátelé a příbuzní moji, kteří dříve příznivě po- 
hlíželi na poměr náš, pojednou počali brojiti proti 
němu, nebot on (B.) horlivě se zastával odtržení se Slo- 
vákův od písemné české řeči a v proudu řeči mnohá slova 
hanlivá na Cechy pronášel. Rozpor v mých citech stále 
rostl a toho času „ústav, ústav můj!* bylo mým jedi- 
ným heslem, mou nadějí, mým vším." 

„Tu přijel prof. Celakovský z Vratislavi do Prahy 
a žádal mé přátely, by mu upřímně řekli, v jakých 
poměrech stojím a zdaliž by mne o mou ruku požádati 
mohl. Éekli mu upřímně, jaké bouře jsem přestála a 
co přetrpěla. i byli mnozí, kteří hned z počátku mně 



117 



radili, bych jeho požadování vyhověla. Před očima 
mýma počalo se jiskřiti. — V Bohdanově srdci zdálo 
se mi, že slova moje nevolky zapadlé naděje proba- 
dila — měla jsem poznova zraniti to ryzí srdce? 
Rozum můj ovšem dokazoval mi, že nalezna to, po 
čem toužím, jedině na drohé straně, tam jen že najdu 
tichosti, míru a spokojenosti spcjeué s prací a účinko- 
váním v domácím okresu, kdež opuštěné dítky žádaly 
na mně materské srdce. Naděje v Bohdana kladené 
objevily se mi v mnohém co klamné a poznávala jsem, 
že spojení s ním znamenalo by pro mne vnitřní i ze- 
vnitřní boje. Vedle toho v novějších časech roztržka 
mezi Čechy a Slováky stává se vždy větší, počínají 
na Slovensku nepřátelsky se k nám chovati — snesla 
bych to, když by se ze všech stran lálo na cechy? 
A konečně dívčí ústav svůj, kterýž jsem po tolikém 
lopo3ení byla zřídila — měla jsem jej opustit? — 
Kdož 8 pravou vroucností a vlasteneckou horlivostí 
ujmul by se mého díla? 

Rozervána ve vnitřku svém šla jsem na Panenskou 
vinici chtějíc se ptáti sester svých na radu. Ustavičným 
bojem dostala jsem silnou křeč do prsou i nebyla 
jsem v stavu jim vysvětliti, co bouřilo v mém srdci. 
Odpůldne přijda čelakovský žádal mne, bych mu upří- 
mně řekla, zdali mu dokonce žádnou naději podati 
nemoha. 

Upřímně a bez obalu sdělila jsem mu vše, doložíc, 
že po svém konečném rozhodnutí danou naději nikdy 
více nesklamu. On odejel do Strakonic a já měla čas 
k přemýšlení. Poznovu ptala jsem se Bohdana, jakým 
spůsobem myslí asi působiti k dosažení svých cílův. 
Po dlouhém zdráhání pravil mi, že se v Mikuláši snad 
gymnasium založí a on se snad na něm professorem 



— 118 — 

stane ; já pak po případe mohla bych větší dívky vy- 
učovati. 

„A nebylo by to," tážu se, „žádnou překážkou 
na Slovensku, že jsem Češkou? Praví se, že v Nitře 
Slováci po Češích blátem házeli." 

Usmál se a pravil: „Snad nebude — však zajisté 
bude jim na překážku vaše náboženství, než tomu by 
bylo pomoci." 

Tato řeč mně objasnila situaci lépe, nežii sobě 
mysliti mohl, neboC zavířilo to v mém srdci bolestně, 
když jsem slyšela, jaký dík by mne očekával za mou 
vlasteneckou snahu, za mou ochotu a práci, i cítila 
jsem se uraženou ve své národní cti. 

Čelakovský se navrátil i mluvil se mnou jako pravý 
přítel. Soadím-li, že s Bohdanem šťastna budu, tedy 
že mi nikterakž v cestě státi nechce ; avšak abych krok 
tak důležitý dobře a jen po svém citu rozvážila, že 
nežádá žádného kvapného rozhodnutí. Přitom opětně 
žádal, bych při rozvažování svém ohled k jeho osiřelým 
dítkám vzala, že jim šlechetnější matku, sobe lepší 
ženu najíti nemůže. Éeč a jednání jeho mne velice za- 
ujaly; tato tichost, tato poklidoost a určitost v jednání 
a pronášení náhleduv — jak velmi rozdílnou a vzdá- 
lenou zdála se mi býti od jednání našich mladíků bez 
rozdílu. 

Sedmého srpna šli jsme spolu na procházku ke 
Krčskému lesa a dalším rozmlouváním bylo mi možno 
ještě hlouběji v šlechetnou mysl jeho nahlédnouti. Po 
návratu svém do Prahy sej douč se s Bohdanem, ne- 
tajila jsem mu již úzkost svou, že jeho žádostem vy- 
hověti mi možno nebude. Byl připraven na vše. 

Druhý den přišla k nám paní Němcová se roz- 
loučit a mně bylo, jak by anděl míru byl vstoupil do 



- 119 — 

rozbouřeného mého srdce. Řekla jsem, jak velice litajn, 
že nyní odjeti mnsí, kdež by mi upřímnou přátelskou 
radou největší službu prokázati mohla. K jejímu do- 
tazování svěřila jsem se jí 3 trapným svým postavením. 
Těšíc mne a litujíc odešla a já opět stála s buráce- 
jícím srdcem svým bez pomoci a útěchy. 

Odpůldne šla jsem na vinici, kamž i čelakovský 
přisel. A když jsme u večeře seděli, přinesla mi služka 
lístek od paní Němcové. Netušila jsem obsah a vymluvíc 
se na svoji umdlenost, odešla jsem do ložnice a počala 
jsem čísti obdržené psaní. 

Probděla jsem skoro celou noc a čtla jsem list 
tento opět a opět. Bylf on pro mne, na poušti blou- 
dící, hlasem božím. Do rána byla jsem ustanovena a 
rozhodnuta. Veselé dobré jitro zvěstovalo Celakov- 
skému více, nežli by to cokoliv jiného bylo mohlo 
učiniti. Radost jeho byla nesmírná, tak že ani nevěděl 
jak se vyjádřiti a pohnutím plakal. Já nabyla tím oka- 
mžikem dávného poklidu, naděje v sebe a život svůj. 
Rozhodnutí mé kolísalo se tuto noc jediné mezi ústavem 
mým a Čelakovským a já cítím nyní, že jsem volila 
dobře. Několik dní jen se Čelakovský ještě v Praze 
zdržel a 12. srpna odejel. Při rozloučení pravil mi, 
že myslí býti nejlepším, by o velikonocích budoucích 
do Prahy přijel a zasnoubení se mnou slavil. Prosila 
jsem jej, aby to nechal na písemní rozmluvu, a při 
tom ostalo. 

Na večer jsem mluvila s Bohdanem i sdělila jsem 
mu vše. On byl zasmušilý, ale pokojný, jedině mne 
o podobiznu mou žádal. 

Den na to navštívil mne Franta Šumavský a věda 
již o rozhodnutí mém, připomínal mi, abych na ústav 
svůj nezapomněla. Když jsem mu sdělila, že některá 



— 120 — 

z přítelkyň mých ihned žádost ke guberniam podá a já 
dříve se neprovdám, dokud ústav spolehlivým rakoam 
nesvěřím, byl upokojen. Téhož dne byla jsem u Šafa- 
říkovic přivítat mladou paní, manželku Jankovu. Paní 
Šafaříková, slzíc radostí, mne s největší vroucností štěstí 
přála k budoucímu svazku. Ujišťovala s velkou důvěrou, 
že zajisté šťastna budu, a mladé pani mnoho pěknéha 
o šlechetné povaze čelakovského, jehož prvním básní- 
kem českým nazvala, vypravovala. Když jsem mezi 
jiným obavu pronesla, zdaliž všem požadavkům zadost 
učiniti s to budu, tu přivinuvši mne k srdci pravila: 
„My jsme se s vašimi sestřičkami v opravdovosti umlu- 
vily, že bychom hned pokojně umříti chtěly vědouce, 
že Toninka muže našeho za manžela pojme a matkou 
našim dětem bude." Slova její tak upřímná, z celého 
srdce plynoucí posilnila mne velmi, ačkoliv mně krev 
vstoupila do tváře, když se o věcech mluvilo, které 
my ženy raději v srdci nežli na ústech nosíme. Jeho 
děti jsou největší vazbou mezi námi a budou jí vždy 
Oni potřebují matku a mají ji nalézti. 

Tak dostalo se Celakovskému opět ušlechtilé choti 
a osiřelým dítkám jeho pečlivé matinby. Šťastný vdovec 
vítal rozhodnutí spanilomyslné Bohuslavy těmito verši, 
již jí před návratem svým do Vratislavi v Praze 
odevzal. 

MACOŠKY. 

(K Antonii.) 

Záhon vás zde i tamto vidím, leč všecky podobný 
máte oděv — stejný chováte i mrav. 
Div mi uprostřed vás tato jedna, na srdci jejímžto 
prýští k mým z mateří doušky se vůně dětem. 



— 121 — 

Z Prahy vrátil se Čelakovský do Vratislavi jako 
blažený ženich a pak na svůj svátek dne 2. dubna 
1845 slavil v Praze s Bohuslavou Rajskou svůj sňatek. 
Oddával je Karel Vinařický ve pravé kapli při chráma 
Panny Marie Sněžné. 

Nanejvýš šťasten odjel záhy potom zpět domů. 
Byl opět v domácnosti své plně blažen, čímž se pří- 
teli Plánkoví dopisem ze dne 3. května 1845 radostné 
svěřoval: „Když jsem se před velkonocí za svou vy- 
volenkou do Prahy ubíral, měl jsem tak zlou cesiu a 
tak špatné povětří, že věru horšího býti nemohlo, ano 
hnedle bych byl řekl, že skoro lépe jest, docela žáduébo 
počasí nemíti, než-li takové. K tomu se mi z neopatrnosti 
v Praze ještě i to přihodilo, že jsem od vroucího srdce 
mé milenky náhle do studeného povětří venkovskéba 
jednou se odvážil a tudy si notné zastuzeoí utržil, tak 
že jsem zrovna o svátcích ulehnouti a více jak týden 
na loži zuiitati musel. Považte si to, před svatbou a 
stonati! jaké to bylo nejen poležení ale i položení mé. 
Na štěstí, že mne tak příjemné fantasie obletovaly, 
že jsem ani trapný stav svůj náležitě uvážiti neuměl; 
na štěstí jsem měl tak pečlivou a milostivou obstarava- 
telku v této nemoci, jakou si kdy jen srdce mé přáli 
mohlo, a jakou bych žádal, by každý nemocný nalezl. 
— Jak z listu vašeho vyrozumívám, tedy již vám jest 
známo, jaká vroucí a jak ušlechtilá vlastenka jest má 
Toninka; Nu, vyť jste býval také rozplameněn láskou 
vlasteneckou a jste ovšem i po?aváde, a pročež vám 
nebude divno, řeknu-li, že nejdražší choť uá již nyní, 
neznajíc vás ještě osobně, si vá^ vysoce váží a se vám 
co nejsrdečněji poroučeti dává. Což bych si přál, abyste 
se na mou šťastnou domácnost podívati mohl a o mé 
opět mi navrácené blahosti vlastním okem se pře- 

^ SKUPIMA 
SDRUŽENÍ KATOL. MLAmíŘ 
HiO CHAlíOViCfi A Omtí^' 



122 



svědčili — — Bych vám i s jiných stránek mou pře- 
■výbornou choť vyobraziti chtěl, k tomu mé péro ne- 
stačnje — — Dosti buď na tom, kdjž vám se vyznám, 
že v každém ohledu úplného štěstí po boku a v objetí 
mé rozmilé Touinky nalézám." 

„Stál v těchto letech vratislavských Čelakovský 
skutečně v zenitu svého oslavení a svého štěstí, 
neb vlasC i cizina vážila si ho co učence důkladného 
a muže rozšafného." 

Než při tom všem Čelakovský ve Vratislavi ale 
spokojen nebyl. A netajil se tím. Příteli Staňkovi 
v říjnu 1845 přímo ve příčině té psal: 

„Věř mi, bych mohl se vrátiti o tři léta zpět ve 
svém žití, nikdo by mě z Prahy stěhovati neviděl. — 
V cizině mnoho schází, co se penězi zjednati nedá." 

Vratislav Oelakovského přímo dusila! 

„V roku 1846 dal se opět do prostonárodní filo- 
sofie na základě slovanských přísloví a pracoval ta- 
kovou nevšední pilností na sestavování a přepisování 
tolik tisíc přísloví, že 1 října již psáti mohl: „Právě 
jsem dokončil přísloví, zbývá jenom ještě zde onde 
doplňovati a pak malý ávod napsati. Jest to dosti 
hrubý rukopis, obsahuje v sobě přes 10.000 přísloví 
a polovice z nich jsou jako zlatá zrnka." — Z toho 
patrno, že mu ve Vratislavi nešlo více jen o výbor 
přísloví jako druhdy, nýbrž že k jaké také úplnosti 
jejich měřil. Hodlal přísloví tato či vlastně tuto prosto- 
národní filosofii v příslovích do Prahy k Matici zaslat), 
aby ji co „druhý díl" jeho spisův vydala, poněvadž 
právě „Sebrané básně" takořka co první díl si^ 
tiskly. Měl pak velkých nesnází, anebo zdálo se mu 
aspoň, že má nesnází velkých s tiskem u takové vzdá- 



— 123 — 

lenosti od Prahy : pročež přísloví nechal ještě ležeti, 
nenapsav ani velmi žádoncího úvodu k nim." 

Ve Vratislavi všemožné sledoval literární a veřejný 
život v Čechách vůbec a v Praze zvláště a žádný vý- 
značnější zjev ani osoba v něm mu neušly. Zajímavo 
jest, jak bystře dovedl o všem a o každém i ze vzdáli 
souditi. Výborné vlastnosti Havlíčkovy vystihl ihned, 
nebot počátkem února 1846 psal o něm: 

,Ž8 pan Havlíček v redakci českých novin se 
ovázal, velice mne těší; neboť soudě dle některých 
prací jeho z loňského roka, dobrou v něj chovám na- 
ději, již proto, že řádně a správně česky psáti umí. 
Ostatně že si někdy ostřeji sem a tam zajíždí, musíte 
mu prominouti; až vykyše, bude to dobré víno." . . . 

O sobě pak stýskal: „Mé spisovatelství české, 
jak se zdá, jest již na dobro pochováno. Proud ten 
živé vody, u něhož jsem jindy sedával, přeschl pro 
mne docela a sedím právě v německém bařeništi. Ta 
přestává všecko a jsem přinucen toliko dívati se a tě- 
šiti, jak jiní postupují. Bych mohl čtyři léta v živo- 
bytí svém navrátiti, neviděl by mne nikdo ve Vrati- 
slavi." 

Z jara roku 1846 zača'a se Evropa hýbati. Poláci 
totiž se ozývali svým sposobem a opět nešťastně. Cela- 
kovský o jejich politice a o politické situaci Slovanň 
rakouských soudil takto : 

„Novou polskou revoluci již pochovali. To byl 
zas kousek, jaký jen Poláci vyvésti mohli ! Š':ěp tento 
slovanský jest věru hoden politování, že čím dále, tím 
hlouběji sobě hrob sám kope a zbraň proti sobě ne 
přátelům do rukou dává. Těžko sobe představiti, jaká 
to zaslepenost lidu toho, a neaí prostředku, jímž by 
se horečka ta uléčiti dala. Zákonní cestě a právní. 



— 124 — 

po níž my rakouští Slované, ač zvolna ale vždy ku 
předu kráčíme, té oni pro svou nedočkavost rozuměti 
nechrějí, považujíce suažení naše za pouhé literácké 
hračky. Teď nastane jim pod pruskou vládou nepo- 
chybné pernější stav, než kdy před tím." 

Tehdy právě začal opět churavěti, jak sám vy- 
pravuje: „Mne od několika měsícův můj někdejší neduh 
v pravé ruce zle trápí, právě tak jak to před pěti lety 
v Praze bývalo, což mi, jak pozorovali můžeš, zvláště 
ve psaní velmi vadí. Začínám se studenou vodou denně 
mýti a kropiti; nevím, bude-li k jaké platnosti." 

Avšak jaro 1846 doneslo mu a milované jeho choti 
radostné potěšení. Dne 21. března 1846 narodil se 
jim synáček Jaro mí r, o čemž přítele Staňka zpravuje 
těmito slovy: „Že dnešního dne ráno navštívení jsme 
dostali od hosta čekaného a že tomuto hostu tak dobře 
se u nás zalíbilo, anoť žádá, bychom jej co možná 
nejdéle u sebe podrželi, o tom v listech příležících 
siřeji se dočteš. Já však překvapen radostně touto ná' 
vštévou, nemíním na ni přestati, ale rád bych ji nejen 
dobrotou našeho Frice zdvojnásobil, ale i Tvou dobrotou 
ztrojnásobil. Slovem, činím ti přátelské pozvání, bys 
společně s milým švagrem naším přišel se trochu na 
nás podívat a dovolil, bychom i my se Ti zas jednou 
do očí podívati mohli." 

Svakové jeho dr. Staněk i dr. Fric pozvání a 
přání jeho milerádi vyhověli á do Vratislavi přijeti 
přislíbili a tu Čelakovský, aby tam byli všichni dohro- 
mady vlasti blíže, žádal je o opatření této „vlastenecké" 
záležitosti: „Za druhé a — to jest choulostivější ko- 
missí a nevím, možná-li věc tu v skutek uvésti. Rád 
bych měl k naší domácí slavnosti několik láhví nej- 
lepšího žernoseckého vína, by tu i něco českého bylo ; 



— 125 — 

toho však v celé Vratislavi ani krůpěje není: zdaž by 
se nemohlo z Prahy vzíti ? Nejhůř to, že na poště Vám 
o sobě bedničku nepřijmou ; snad by se dala do jednoho 
kufru vměstnati anebo v košíčku do vozu vzíti. Po- 
važte a uvažte. V Landshutě bylo by clo k zapravení." 

R. 1846 pak připravoval k soubornému vydání 
svých „Spisů básnických knihy šestery", jež roku 
napotomního vyšly v Praze nákladem Matice jako VIII. 
číslo „Novočeské bibliotéky* obsahující: růži stoliston, 
ohlas písní ruských, ohlas písní českých, smíšené básně, 
epigramy a satyry a anthologii slovanskou a sice ruskou, 
maloruskon, jihoslovanskou a polskou a anthologii písní 
cizích národův. 

Než-li Čelakovský knihu tuto Matici k vydání 
postoupil, probojoval dosti důležitou šarvátku. Čela- 
kovský byl stoupencem novot v českém pravopise, jež 
tehdy byly zaváděny a Matice trvala při pravopise 
starším, jemuž se Čelakovský vzpíral a podrobiti ne- 
chtěl, tak že ve příčině té psal dru. Staňkovi dne 24. 
května 1846: „Co pak se týče jednou již přijaté pro- 
měny v pravopisu, od té (jak jsem Ti jtž ústně pro- 
jevil), žádným spůsobem více odstoupiti nechci a ne- 
mohu, a rád bych, aby to, co a jak píši, také tak 
tištěno bylo. Uznávám a schvaluji způsob ten o u místo 
au psáti za lepší, pročež bych proti svému přesvěd- 
čení jednal, kdybych se toho i nedržel, což není můj 
obyčej činiti. Nechce-li anebo nemůže-li výbor musejní 
mé básně s touto proměnou k tisku připustiti, tedy 
přestává všecko další o tu věc jednání. Podržíš zatím, 
milý švagre, rukopis ten u sebe, a při svém příštím 
do Prahy přijetí postarám se již o vydavatele aneb 
i sám knihu vydati dovedu. Bylof by mi to věru divno, 
by pánové ti naši také jiným neměli přáti té svobody, 



— 126 — 

kterouž sobě přejí. Mimo to vím, že kromě přítele P. 
nikomu již ta věc na srdci neleží ; nechže on a s ním 
komu vhod si píše, jak se mu líbí, já rád spisy jeho 
i tak čtu a čítali budu, ale v tom, čemu tak aspoĎ 
jako on rozumím, sobě svobody nijak odnímati ne- 
dám. Vždyt i to dosti patrno, že krom sboru musej- 
ního nikdo již tak nepíše, a tudy že stojí i většina 
hlasův proti menšině. Proměnu tu nepatrnou již nikdo 
neudrží, a stáním na svém mohlo by i k tomu přijíti, 
že by se počet přispívatelův k musejnímu časopisu 
vždy více a více tenčil. Aspoň já, nepropůjčí-li se táž 
svoboda, kteroaž časopis theologický dává, ani řádkem 
k němu se nepřihlásím. Palacký mi posud nepsal nic. 
Ani p. Borovský ani p, Zap by rozšafně nejednali, by 
od lepšího k špatnějšímu přejíti měJi. Leč dosti o tom^ 
mínění mé tímto víš a tím se řiď." 

Od tohoto umínění musil ho odvésti teprve Pa- 
lacký snažným dopisem, po jehož důvodech Oelakovský 
pro tenkráte povolil a Staňkovi ve věci té dne 17. 
srpna 1846 napsal: 

„List Palackého jsem obdržel a pročež o této 
záležitosti zde Tebe zpraviti musím. Byl jsem již dříve 
na tom, že všecky ty věci tak nechám a na budoucí 
časy odložím ; proto kdybych to buď zde anebo dle 
ponavržení Tvého v Praze u některého nakladatele 
vyjíti nechal svým spůsobem přijatým, vždy by to tak 
vypadalo, jako bych nějakou opposici proti sboru činiti 
chtěl anebo ji posilovati; a tot se samo sebou rozumí, 
že mi pánové ti a přátelé naši více na srdci leží, nežli 
jakékoliv orthografické přesvědčení. Když se pak zvláště 
nyní o to jedná, aby se všemožnými obyčeji jiným za- 
bránilo nemotornostem, jež i já sobě zošklivnjí, nejsem 
proti tomu aspoň na čas upustiti od svého, tím více, 



127 



že mi tak mnoho nezáleží na tom, zdali v básních » 
jiných podobných sepsáních tak neb onak se píše^ 
Proto vždy za to mám, že psaní ou, třebať i později 
se to stalo, přece svou platnost podrží, poněvadž z po- 
vahy mluvy samé to plyne a tady utlačiti se nedá^ 
Chybeno vlastně v tom, že před 5 lety i to spolu hned 
změněno nebjlo, a tet na jevě, že Matici příkro při- 
cházeti mnsí, již zas nyní po lak krátkém čase sebe 
opravovati chtíti. Budeš-li tedy. milý švakre, o to po- 
žádán, můžeš sebrání ono vydati sboru ; výminky ostatuí,. 
jež jsem Ti ústně řekl, vis bez toho. To bych též. 
rád, by vydání co možná úhledně a správně zřídilo se, 
a by mi asi čtyři exempláře na pěkném papíře při- 
tištěny byly, jež, přijde-li na to, třeba já sám si za- 
pravím. 

S mkopisem přísloví slovanských již se ku konci 
blížím a do všech svatých mám naději s tím hotov 
býti. Bude toho okolo 30 tištěných archfiv. Mám za 
to, že by prací touto Matice naše zakladatelům svým 
nepřišla nevděk, protož se předběžně pozeptej, chtěla li 
by se toho ujíti a bylo-li by tím poslouženo." 

V časích těchto byl Čelakovský mužem již úplně- 
vyzrálým, přísným, vážným, kterýž vždy opatrně a obe- 
zřele soudil a jehož slovo dalo se jenom drahocen- 
ným, zkušenostmi dobytým zlatem vyvážiti. Jak ku př. 
soudil o mladistvých básnických snahách, to zajímavé 
charakterisují tato jeho slova: 

„Nemůže pak mladého člověka nic horšího potkati 
jako to, když bez dostatečného nadání ona bezmezná 
poetická těkavost se ho zmocní, která až i v šílenost, 
přechází. 

Nechť záhy každý ustoupí s básnické dráhy^ 
komu tato svatá trojice nesvítí v nejužším spojení: 



— 128 — 

bystrota mysli, útlost a vroacnost srdce, a pak boha- 
tost rozuma nabytá pilným a neúnavným iobýváním 
sobě všeho druhu umění a s naukami se seznamováním. 
Kde jen první vlastnost se nalézá, vzniká obyčejně na- 
dutost a rozervanost nešřastná. Kde pak jen druhá, 
tu mělkost a mazlavošt a bez vědy nelze i sebe obda- 
řenějšímu od přírody básníku nic řádného počíti." 

Avšak tu najednou začala se nad šťastným mužem 
•obloha chmuřiti. Do rodiny zalehly mu opět nemoce, 
a sice měrou kratou a vrchovatou. Čelakovský o tom 
•vypravnje sám v dopise ze dne 17. prosince 1846. 

„Píši Ti tentokráte u velikém davu a nepokoji 
y rodině naší. V úterý ráno roznemohl se nám na spálu 
náš Ladislav, která nyní velmi zhusta a nebezpečně 
v městě našem panuje. Dnes jest teprv třetí den, a 
nemoc již velmi zlou povahu vzala na se, tak že právě 
nyní večer ještě jednoho lékaře krom našeho a Tobě 
enámého dra Krause ku poradě jsme přivzíti museli. 
Jsme v nemalém strachu a trapné nejistotě, jak dále 
bude. 

Zlé v tom vězí, že silná angína se k tomu při- 
dala. Bůh dej, aby jak tuto, tak také při ostatních 
dětech na dobrý konec vyšlo ; nebot i děvčata dnes 
odpoledne na hlavy bolení již si stěžovati počaly." 

Nemoce ty dostoupily však svého vrchole o vá- 
nocích, tak že měl Čelakovský s rodinou r. 1846 
velice smutný štědrý den, jak to dru Staňkovi potom 
podrobně líčí: 

„Lékaři o nemocech psáti bylo by ovšem trochu 
nemístno, as tak jako básníkovi metriku vypisovati, 
kdybych sic jinak souditi nemusil, že i z jiného ohledu 
ještě toažíš dověděti se, jak to v lazaretu našem vy- 
hlíží. Počnu tedy pořadem a jako ve spůsobě denníka. 



— 129 — 

Jak jsem již předešle podotknnl, začala se ta psotná 
spála v polovici m. m. s Lailislavem, o nějž mi po dva 
dni úzko a téměř zoufale bylo ; neboť co po ty doby trpěl, 
bylo strašlivo, až koiiečué pátý neb šestý den při silném 
krvácení jakési žlázy propukly a tndy množství vláóko- 
vitého huiso vyplynnlo; z těch dob se s ním lepšilo, 
a tak doufám, že již z nebezpes^enství vyvázl, ač lékař 
náš mu ještě dvě neděle uk ádá pobýti v posteli. Třetí 
den po Ladislavovi olehla Ludvíka. Šestý den dále za- 
stihlo totéž Ludmila. Při ní nemoc i dobře se vyjevila 
i v mírnější spůsobě. Tito tři leží v jednom pořadí 
vedle sebe na témž místě, kdes Ty se švakrem Fricem 
spával. Nyní jsme myslili, že již na tom se skončí; 
ale nedosti na tom. Antonie právě o svátcích též ulehla 
zas na malou rheomatickou zimnici, kterouž si dílem 
z nastydnutí, vyšedši na svátky zakupovat, dílem tím 
nemalým trmácením byla ulovila. Bůh však dal, že to 
brzo přešlo. Tak jsem s mou malou Máriukou stoloval 
a hodoval o svátuích právě co pou^^tevník. Večer před 
novým rokem dostal tuž nemoc i Jaromír, a aby nový 
rok za starým nezůstal, hned na to i Marinka. D 'ufám 
však sondě podle všeho, že i při těchto dvou dítKách 
bez zlých následkův ostojíme. U Jaromíra neb\la ho- 
rečka ani 24 hodin, a tak dlouho i vyraženina byla 
patrná. Nyní jest vesel jak prvé, a by k tomu i jioá 
těžkost, totiž řezání se pátého a šestého zoubku ne- 
byla přistoupila, bylo by mn ještě lépe. Mám* s ním 
ale náramný kříž, ježto uvyklý na rejdéijí po zemi a 
šoupání se kolem nábytku nikterak na postel uvyknouti 
nechce, a chceme- li ho mezi peřinami udržeti, musí 
maminka neustále při něm ležeti ; jiného při sobe aul 
svoQ služku nechce trpěti. Jest to škaredá nemoc ta 
spála, jak bych byl nikdy nemyslil, a při každém dítěti 

9 



— 130 — 

zcela jinačí povahu měla, jakoby to ani ona sama ne- 
byla. Tak Márinka zas i bolesti hlavy i v krku zcela 
prosta zůstala; ale po těle až jako nějakou oblitinou 
opálena. Dnes jí hezky a červenost se tratí. Rokováno 
o to a radil nám p. Krauss hned při vypuknutí ne- 
moci, aby se úplné oddělení dítek od sebe zřídilo. By 
to letního času bylo, snad bych se byl tomu podvolil; 
ale takto by se byl jedva s prospěchem byl dal pro- 
vésti tento prostředek, ano když by nemocné cizím 
osobám k obstarání zůstaveny byly, jisto se mi zdálo, 
že by mnohem větší zlé pojíti mohlo, ať o náramných 
obtížích a nepohodlí při tom n'C nedím. Tak jsme to 
vř^e opatřující ruce Páně poročili, a vynikneme-li z toho 
šfastně, aspoň jsme pro potomní časy té bázoě spro- 
štěni. Zde más tedy úplné vypsání nynějšího stavu 
našeho." 

A vedle dítek začala mu potom churavěti a to 
dokonce vadnouti spanilomyslná chot Antonie. Počátkem 
prosince 1847 píše o tom do Prahy: 

„U nás se předešlý měsíc nehrubě dobře dalo, a to 
hlavně i příčina, proč tak dlouho s odpovědí na list 
Tvůj odkládal jsem. Brzo po vypravení posledního listu 
k Tvé choti přepadla cburavost Antonii naši, kterážto 
se z počátku jen co obyčejný kašel objevovala a tudy 
méně důležitá se býti zdála. Po několika dcech přidalo 
se však k tomu píchání v těle, a když i to brzo na 
prsa naléhati počalo, nemeškalo se tudíž pro Kraussa 
poslati, kterýž při zmáhající se očitě nemoci a nastalé 
horečce v krátce shledav silné zapálení hrudní blány 
a plic bez meškání žílou pustiti rozkázal. Po odnětí 
dvou šálků krve nastalo sice ulehčení, ale kašel a ho- 
rečka Čím dál tím více se sílily. Nadali jsme se, že 
dne 9. nemoc se přelomí, ale nestalo se, a tudy mi 



— 181 — 

již velmi úzko býti počínalo, zvláště ano jsem v tváři 
lékařově četl, že i on starostliv býti počíná. Odložila 
se naděje ke dni 14mn, a to boha diky, pozejtří bude 
týden skutečně krisis se okázala. Včera a dnes již 
horečka docela přestala, což mě velmi pokojí, a tak 
doofáme, že s koncem tohoto týhodne zas s lože po- 
vstati moci bude. Sama již jest veselejší, kašle jen 
zřídka a málo, ač valně seslábla. Doofam vsak, že zas 
brzo se zotaví, a tudy již beze vší starosti býti můžete, 
rovně jakož i já jsem opět potěšenější."' 

To byly neblahé počátky brzkých smutných konců 
štěstí rodiny Frant. Lad. Čelakovského ! Paní Antonie 
dokonale více se nezotavila. 

V ča^e tomto zarmoutila Čelakovského zpráva 
o smrti dávného příznivce a přítele jeho Josefa Jung- 
manna. Při dojití jejím povzdechl si bolestně i vděčně : 

„Náš Jnngmann ! náš drahý Jungmann ! Ač jsem 
za těchto posledních pět let tak zřídka měl příležitost 
z jeho líbezné tváři se těšiti, předce se mi nezdá jinak, 
leč jako by mi právě od boku odňat byl ten, jejž 
jsem co druhého otce svého po třidcet let ctil a mi- 
loval. Avšak i on vždy neobyčejnou lásku a příchyl- 
nost slovem i skotkem a více než jsem zasloužil, vždy 
dával mi na jeve, a cit vděčnosti mé k němu jen 
s posledním tlukotem srdce přestane. Připomínám si, 
jak již před dvacíti a více lety, když jsme s přítelem 
nebožtíkem Kamarýtem si dopisovali, aneb rozprávku 
měli, že to býval stálý a nezDsěnný výraz „bafuška náš", 
jímž vždy Jungmann míněn býval. Byltě vskutku nás 
všech doševním otcem ! Kterýž věk nám zas takového 
ducha a takové srdce sešle! Již pak ale i v tomto 
smutku radostně oka k nebi pozdvihnouti musíme, za 
to děkujíce, že nám ho darovalo a tak dlouho mezi 

9* 



— 132 — 

námi zachovalo; ontě vykonal úkol svého žití, jak 
málo komu se dostalo a dostane. Jméno jeho, a co 
více příklad jeho žije napořád, a tudy pokoj Tvým 
popelům!" 

Nyní utěšení a radost zřídka kdy Čelakovského 
oblazily. Uklidnění mysli nacházel jenom v práci, v níž 
tak daleko zacházel, že zamýšlel dosáhnouti i doktorátu. 
Když byl v pilné prací k tomu, došla ho z vlasti zvěst, 
že hoduostí tou naň pamatovala v uznání jeho vědeckých 
zásluh sama „antiquissima alma mater" pražská, která 
mu ku příležitosti oslavy svého petistyletého trvání 
chystala čestný diplom doktorství filosofického, jež také 
jeho příteli Parkynovi udělila. Čelakovského to ne- 
málo potěšilo. Radostně o tom v lednu 1848 příteli 
Staňkovi dopsal pravě: 

„Kdy pak připadne slavnost naší pražské university ? 
Zde se mne častěji na to táží, divíce se, že nic jistého 
o tom nevím Tv víš nepochybně dobře, jak málo mi 
na všech zevnitřních hodnostech toho světa záleželo, 
ano jak vše se mi příčilo od jaková, co pouhým jest 
ceremoniálním leskem. Tentokrát ale sub rosa Ti při- 
znati se musím, že pocta od filosofické fakulty mi uči- 
něná, mě potěšila hlavně z té příčiny, že z příležitosti 
tak nevšední a z domova našeho vychází.*) Divná ná- 
hoda i ta jest při tom, že maje dissertací již hotovou 
a peníze pohotově (což při doktorisování zde v Němcích 
hlavní věc) oboje do Gottinku nyní při novém roce 
jsem se poslati chystal, když mi onu zprávu nejprv 
Tvůj list přinesl, potom i noviny. Na Purkyni to jak 



*) Čelakovský a Purkyne byli za příčinou slavnosti 
petistyletého založení university Pražské jmenováni r. 1848 
čestnými doktory filosofie. 



— 133 — 

pozoroval jsem též mile působilo, anot se byl, jak sám 
se vyznal, o čestné filosofické doktorství u zdejší fakulty 
několikráte s neprospěchem ucházel. Kdo pak byl po- 
navrhovatelem, nevíš?" 

Ruk 1848 mocné otřásl všemi tehdejšími poměry 
a nezůstal také i na osudy a smýšlení Celakovského 
bez vlivu. 




(Náhledy Čelakovského r. 1848 a 1849 a návrat 
jeho do Prahy.) 



Vzroch nastávající nové doby cítil bystrý a pro- 
zíravý Celakovský dříve, než-li měli o něm přátelé 
jeho v Praze tušení. Koncem února 1848 ve příčině 
té psal do Prahy svaku dru. Staňkovi: 

,Milý švakře ! Hrozné věci se v světě dějí, a 
ještě hroznější se chystají. O tom Vy přísně censuro- 
vaní lidé ovšem ničeho z Pražských novin dověděti se 
nemůžete; ale my zde svobodomyslní Němci, my všecko 
víme, ba i to, co není. Právě čtu v našich Novinách 
Vratislavských o hrozném nebezpečenství, které všem 
čechomauům hrozí, ješto naše vláda nejsilnější armády 
pod Krkonoši rozstavnje, aby v čas potřeby vojsko po 
hotově bylo, ku potření v cechách všech panslavisti- 
ckých tendencí!" 

Čelakovský zanechal nyní své vědy a co nejpil- 
něji i s chotí svou sledoval politiku a pilně své ná- 
hledy do Prahy sděloval. Před tím velice se těšil lepšímu 
svému zdraví a zabavení své hledal a nacházel v bota- 
nice, jak to sám vypráví: 



— 135 — 

„Letošní zima byla první, kteroa jsem zde sproštěn 
téměř vší bolesti dnové v zádech a ruce přestál, ač 
nyní zas od několika neděl v rameou se ml ozývá, 
ale ne tak prudce a dolehlivě jako jindy. Polepšení 
toto připisDJi hlavně častému probíhání se loni pod 
šírým nebem a za bylinami, a již pro tato dobrotu 
botaDÍctví z celého srdce bych milovati měl. Toto léto 
doufám, že dále pokročím a aapoň skrze skořepinu se 
proberu. Až jen z hrubšího s názvoslovím, s ústroj- 
ností a systematikou hotov budu, pak bude snáze dále 
něco hloubati. Neoí Ti známo, obírá-li se některý 
z našich mladších krajanův s botanikou? Rád bych po- 
malu dále i za slezské hranice, a tudy přede vším 
k české floře se podíval. Rostliny, jichž zde není, ale 
které v Čechách jsou domácí, rád bych koupil." 

Po vyhlášení konstituce v Rakousku psal dne 17. 
března do Prahy: 

„Jaké to jaro nastává! Jaké to na vše strany 
změny ! — Zprávy z Prahy a z Vídně jednou dobou 
k nám přišlé nás i opojily i omráčily. Skoro si člověk 
ani nedůvěřuje sám, má li to za sen bráti či za sku- 
tečnost, a jest mi chvílemi jako bych se bál procit- 
nouti ze sna. Metternich — ten tam! jaké to asi v naší 
říši plesání, jaké ve Vídni pro to slavnosti — o tom 
již i zde zprávy máme. Ale když tak běh časňv s roz- 
vahou na mysli rozbíráme, nevím, nemáme-li prozřetedl- 
nosti božské aspoň my Cechové co děkovati, že tato 
katastrofa právě nyní nastoupila. Považ, kdyby se to 
řka o 15 let dříve bylo přihodilo, jak zle by to s na- 
šimi skrovničkými silami tehdáž bylo vyhlíželo! Pročež 
aí žije Metternich ! sláva mul i on ač nechtě o nás 
86 staral. Teď se směji našim chlubivým Prušanům, 
že v Rakousku dřív svoboda tiaku než u nich I Cho- 



— 136 — 

vání Pražanův s kýmkoliv mluvím, každý zde obdivnje 
a chválí. Kýž bych mohl býd mezi vámi. — 

Toto jsem psal včera večer, kde již ledajaké hlasy 
o Vídni dále se zde rozuášely. Dnes probudiv se již 
o 5. hod., neměl jsem ani stání, až noviny přijdou. 
Z Vídně úplně tištěoý arch! Svolám všecky naše a 
předčítám, nebylo mi jinak, než jakf^by elektrická jiskra 
od hlavy dolů stále mi tělo prorážela. Toninka radostí 
do hlasitého pláče se dala; já sám někcdikráte mezi 
čtením přestati mnsil, ano se mi dech v prsou úžil a 
tajil. Byly i při tom chvíle, kde jsme se od radostného 
zas zasmání zdržeti nemohli. Blahoslavme nyní, třikrát 
blahoslavme naši říši, naši vlast! Jaké to asi plesání 
nyní i v Praze naší! Opět dím, kýž bych mohl jen 
hodinu býti mezi vámi! 

Psaní mi dnes nejde, jsem v takovém opojení 
mysli, v jakém nepamatoji bych kdy byl býval. Pro- 
síme Vás, pište nám zas co nejrychleji, a nemáteli 
kdy, tfdy skrze druhého, třetího. 

Nyní iiepochyboě chystáte místo zamí ěné prosební 
depotací, jiaou ku poděkování. U nás to iiůře v Pru-ícb. 
Nejíme jisti ani hodinou, že se néco nestrhne. Dues 
kolují zlé zprávy z Berlína, kde zbouření pořad větší 
rozsáhlosti nabývá. Noviny dnešní jeuneco málo podávají, 
nesmějíce snad více. Ale praví se, že král včera do 
Postnpína ujel, v hlavním městň že řádí kdo chce a 
jak chce, ministrové též mají býti na útěku. Zde ne- 
pochybně hůře se díti bude ještě než ve Vidoi; tam 
aspoň císař a bratr jeho jsou vesměs z celé duše milo- 
váni, ale zde ne tak, anot Němcům již dávno duse 
vypáchla, a krom suchého roznmu a pyšuého ducha 
nic jim nezůstalo. A nyní: Pevně se držme a pevně 
majetnost našeho statku chraňme!" 



— 137 — 

Dne 25. března vypravuje: 

„Drahý příteli ! Náš srav zde nejen den ku dni, 
ale od hodiny k hodině pořád kritičnější a nebezpeč- 
nějši. Lid v městě jako na vlnách mořských — nikde 
pokojné tváře, každý zasmušile před se hledí. Moc 
i rozum vláily — ty tam — ; dva dni jsme byli beze 
všech úřadův, beze vši ochrany, zákon, právo, vše se 
řítí na hromadu, strana stojí proti straně, a jen v je- 
dnom se srovnávají, v zášti nesmírné proti Rusům, ač 
možuá i to že konec s koncem k tomu přijde, že si 
je za své vysvoboditele žádati budou? Co zde v no- 
vinách číiti musíme ! co v plakátech a listech na rozích 
roavěšených a po ulici vyvolávaných! Včera se prodá- 
vala jakási též politicko-republikánská litanie, kde mezi 
jiným nejstrašnějším rouháním i tato místa: „Zahlaď 
asiatské barbiry i s jich carem. Vyslyš nás. Pane! 
Vykořeň vše, co slovanského, na věky! — V. n. p. — 
Poraz slepotou naše nepřátely 1 atd. Aj hrdinstvo ně- 
mecké — tak vítěziti chce! — 

Daes již čteme, že král pouští vévodství Poznaňské 
ze svých rukou! — Tuť vojna přede dveřmi. Valné 
houfy lidu úprkem se valí k nám z Poznaňská, tam 
vše zboiiřeno — Poláci řekl bych, že tratí rozum, 
kdyby ho kdy byli mívali U nás s věže vlaje všude 
tříbarevná korouhev němtcká a vedle ní červeno-bílá 
polská. 

Jsme zde v krušném postavení — nevědouce, co 
příští hodina s sebou přinese ! Nesřastná k tomu ona 
příhoda v rodině naši ! , By toho nebylo, nerozmýšlel 
bych se dlouho, a vypravil bych chot svou s částkou 
rodiny tudíž do vlasti, a k Vám — ale tak!" 

Onou nešťastnou příhodou míněna jest vlastně 
nová radostná událost, jež právě rodinu čelakovského 



— 138 - 

očekávala a která se do domácnosti jeho r. 1848 také 
dostavila. Narodil£ se mu synáček Bohuslav. 

O událostech z Prahy a Čech zpravován byl Čela- 
kovský ve Vratislavi jednak novinami a pak svakem 
Drem Stánkem, s nímž r. 1848 a 1849 nejčilejší kor- 
respondenci udržoval. 

O bouři svatodušní a o sjezdu slovanském vyjádřil 
se Čelakovský takto: „to však jisto, že kdo tuto 
krvavou hru započal, nehrnbě národu našemu tím po- 
sloužil. Mně celá ta věc byla velmi temná; pohnutek 
a příčin jsem se nijak dopátrati nemohl. Čekal jsem 
netrpělivě na příjezd Parkynin ; ale ten mi dal světlo ! — 
Bylo-li podobných z české strany více, nedivím se, že 
jednání slovanského sjezdu na takové bezcestí přišlo. 
Ale nepochopitelno mi, kterak jste Vy, pánové, k těm 
polským nemotornostem jazyk za zuby podržeti mohli, 
a raději když jinače zbytí nebylo, na úplné přetržeoi 
a zrušení sjezdu toho před časem nedoléhali. Když 
jsem ony čtyři punkta četl v návrhu, měl jsem z toho 
radost, ale jak jsem slyšel, že je na stranu odloženo, 
a od polské strany trojí nový čláuek ustanoven, hned 
jsem nic dobrého netušil. Že jste se od těch píepiatých 
a nepolitických lidí tak hrubé oklamati dálil A což 
Neuberk, Šafařík, Palacký, Dvořáček atd. tak málo 
váhy měli, že proniknouti lze nebylo? Bojím se, že 
tím národní správě naší rána se stala, která se ne tak 
brzo zahojí. Byla to přec jenom potrhloat nepřítele na 
se vyzývati a popouzeti bez uvážení síly vlastní. Leč 
stalo se, zlomiti tomu již hlavy nelze. Zpravte mě ne- 
přetržitě, kdo byl první, od něhož ona myšlenka 
k sjezdu vyšla. To mi posud temné, a přec na tom 
tak mnoho záleží. To bylo první, nac jsem se našeho 
politika tázal, ale on mi dal ▼ odpověď: to já nevím, 



— 139 — 

o to jsem se neptal. Jema zdá se více na srdci le- 
želo, kde a jak se banketovalo, hnlačilo atd. 

Musím se též upřímně vyznati, že to škádlení, 
vysmívání Němcův atd. v řečech a tisku, hned od po- 
čátku se mi nelíbilo. Tím jste je získati nemohli, anobrž 
se jen tím více óechům vzdoroějsími činiti musili, 
a tím se strana jejich jen sílila, a tak to bude i dále." 

Dne 30, července 1848 psal do Prahy: „I já od 
měsíce března více než kdy jindy pozornosti a času 
politice obětuji, ač vše jen v tichosti a jako pro sebe 
čítáním hustším novin, přemýšlením a udá-li se, i roz- 
právkou. Již mi ale začíná býti při tom syto i teskno; 
nelzef předvídati nikde toho konce a cíle, jakého by 
si žádalo srdce. Čím dále, tím hůře — jak ona bába 
řekla, a zvláště v naší říši již nade vším dělám křiž. 
Protož opět ona myšlénka, kteroužto více jak přes 
půl života svého se obírám, člm dál tím více se mi 
v hlavě upevůnje, že není jiné čáky pro nás, leč až 
se vše sesuje, a jiný nový řád věcí nastoupí, buda za- 
veden od moci jiné, od moci neněmecké. S Němci, 
s tímto úskočným lidem, nemožno se porovnati, to 
darmo a marno I Ten vždy jenom o bezhrdlí naše uklá- 
dati bude. Vypovědíti nemohu, s jakou ošklivostí jsem 
předevčírem četl v Oesterr. ailgeai. Zeit. ošemetné ná- 
vrhy, jež před vámi na sněme padouch Lóhner učinil. 
Toho chlapa slušelo by oběsiti, a to na nejvyšší strom ! 
Máte-li tam více takových ptáčků, toť budou naše zá- 
ležitosii výborně obstarány ! Ale doufám, že budete 
věděti jak se z nástrah těchto Slovanům strojených 
vytáhnouti, a že zdravý smysl i polská strana podrží, 
ač v ní nekladu velkou naději. 

Z Prahy, mimo co noviny německé poskytují, 
zhola nic nemáme. Nikdo nepíše, a českých novin ne- 



— 140 — 

máme. Pražské koastituční jsem pustil, nestály mi za 
zlost při čtení pro ten nemotorný jazyk, jakým psány, 
a Národní noviny nedostáváme, ač jsme se na ně na 
poště zde předplatili; pošta pražská je neposílá, ač 
odtud již dvakrát upomínána byla. Jest to pěkný 
pořádek. 

Hodlal jsem příští měsíc srpen na několik dní do 
Prahy; ale jak teď věci stojí, nepochybně s toho sejde. 
Co tam? Na tu spustlost se dívati? A beztoho polo- 
vice přátel a známých se odtud rozptýlila." 

Vzdor tomu však r. 1848 do Prahy si Čelakovský 
zajel a potom dopisování své r. 1849 Dru Staňkovi 
zahájil těmito náhledy: ,Naše spisovatelství přešlo na 
dobro v čiré novinářství, což potrvá-li na delší čas, 
nevím jak nám bnde k duhu sloužiti. Bůh se smiluj 
nad tím jazykem českým, jakým se tam nyní píše! Pro 
uspoření sobě žluči nečtu nic toho více. 

Jsem žádostiv, co dnes v Kroměříži rozhodnuto 
bude stranu protestu ministeriálnlho o 1. § práv zá- 
kladních, ač v samé věci pravda na tom tak příliš 
mnoho nezáleží; neboť mluv co mlov, nejvyšší moc 
vždy z národu (ač chce- li on sám) vycházeti musí 
a vychází, a neumí li ji vykonávati, nic mu nepomůže, 
psáno-li to černě na bílém, mocnářství vždy svou pro- 
vede, jak jsme to za posledních 17 let ve Francii vi- 
děli. Ale dotud až potud. Netrvám, by nastalé převraty 
tak na ručesť daly se nastaviti. Nastane utišení snad 
na některý čas, ale za pár let půjdou rejdy dále. 

U nás od nového roku zle cholera řádí; denně 
40, 50 (ondyno 77) se roznemáhá. Předešlý týden 
bylo přes půl třetího sta zemřelých. Posud jsme zdrávi, 
doufej mež, že to šťastně prostojíme." 

Avšak přání Oelakovského se nesplnilo. On první 



— 141 — 

byl svon staron nemocí zachvácen, o čemž a o cboleře 
právě ve Vratislavi zuřící píše dne 26. února 1849 
Dru Staňkovi takto: „Dlouho neodpovídám na Tvé lis'y; 
ale jsem bez viny tohoto prodlévání. Právě dues 4 ne- 
děle tomu, co jsem nlehl a zas s protivnou nemocí se 
lopotil, tou samou, jaká mne u vás v Praze, brzo 
tomu čtyři léta, byla přivítala, jenom že mě tentokráte 
trochu hůře vzala na kel. Dnes první jest den, že již 
jen něco slabě horečku v hlavě cítíiu, ačkoliv rheuma- 
tické obtíže vždy se mi ještě v těle potloukají. Kéž 
by již jednou nám opět jaro zavítalo po té trapné zimě, 
kterou jsme letos zde přestáli. Jak hrabe u nás po 
celou zimu cholera řádila, nepochybně jsi se z veřej- 
ných zpráv dověděl. Počal tento bič boží hned po 
mém příjezdu z Prahy; až do vánoc šlo to dosti mírně, 
ale odtud až přes hromnice byl spůsob této nemoci 
věru strašlivý a mnohem horší, než onen, jejž jsme po 
d/akráte v Praze přestáli. Nic po celé dui nebilo v oči, 
leč nemocných přenášení, rakví nošení a pohřby. Ač 
se nyní cholera ještě zcela nevytratila, přece od dvou 
neděl počet denně roznemohlých deset nepřesahuje, 
a tuiy doufáme, že jí brzo sproštěni budeme. Sítu 
choroby té posoudíš nejlépe, uváživ, že po ty č-tyři 
měsíce IY2 procentu obyvatelstva zde vymřelo. My 
zůstali sice bohu díky všichni ochráněni až na jednoho 
čeledína, ale přece jsme velmi těžkou ztrátu utrpěli. 
Hrstka našich známostí zde jest, jak Ti známo, dosti 
skrovná, a z toho malého počtu ztratili jsme nejlepšího 
přítele domu našeho, jejžto jsi osobně znal. Dr. Krauss 
skonal dne 27. ledna, a po dvou nedělích odebrala se 
za ním choť jeho na tuž samu nemoc. Nynější l^kař, 
k němuž jsme se obrátili, dr. Klose myslí, že bych 
dobře udělal, odebera se letos na šest neděl do Ear- 



— 142 — 

lových Varův k pití pramene nejprve zámeckého, potom 
mlýaského, tím že by se prý k vypuzení toho neduhu 
nejlépe přispělo. Rád bych zvěděl, jaké jest Tvé o tom 
zdání." 

Než v těchto přetrapných pro čelakovského dnech 
udeřila také první hodina jeho vysvobození z Vratislavi, 
o čtmž také ve výše uvedeném listě dále píše : „Zprávě,*) 
kterou mi sděluješ, a o čem se i švakr Fric běžně 
v posledním listu zmínil, jakkoliv mě překvapila, přece 
jenom tak tak víru přikládám, ano žeby to k skutku 
přijíti mohlo, nevidím ještě možnost a protož ani jaké 
naději posud nedávám místa. Již co platu se týče, 
nahlížíš sám, že méně žádati nemohu, leč tolik zlatých, 
kolik zde tolarů mám, a by vláda naše měla na to 
svoliti, nevěřím. Já pak byl bych sám proti sobě, bych 
se s něčím málem měl spokojiti, pustiv z rukou jisté 
pro nejisté, ačkoliv jinak co nejvřeleji toužím, bych 
se nějak vydobýti mohl z tohoto kalu německého. Inu, 
uebude-li z toho nic, aspoň tu výhodu z toho mám, 
že mne naděje nezklame, protože se na ni nespoléhám. 
Divno mi však, že co Ty mi jako tajemství sděloješ, 
asi před pěti dny zdejší noviny rozhlašovaly dle do- 
pisu z Prahy; což mi trochu nemilé, poněvadž to po- 
zornost pruskou táhne na sebe. Také nevím, ač při- 
jde-li jaký dopis z Vidné, jak se ještě v tom chovati, 
aby to zbytečného nenadělalo hluku, a mně zde žádné 
mrzutosti nezpůsobilo. Buď již jak buď." 

Příčiny této nové změny v osudech čelakovského 
byly tyto: „Dávno již před r. 1848 byio v Rakousích 
netoliko myšleno, nýbrž i pracováno o nutné reformě 



*) Zpráva o povolání Čelakovského na vysoké školy 
Pražské. 



— 143 — 

veřejných stadií a pražský profesor filosofie Exner stal 
86 v tom obora zvláště zasloašilým. Jakmile tedy kraté 
nepokoje r. 1848 se amírnily, aváděla vláda rakoaská 
reform)- stadií poznenáhla do života. K toma účela 
voláno též mnoho výtečných profesorův z cizozemska 
do vlasti naší a mezi nimi stkvěli se Purkyně a Cela- 
kovský. " 

S Čelakovským začalo ve příčině té vyjednávání 
asi v únorn, jak on sám se o tom zmíónje. Než-li 
dále postoupilo, psal Čelakovský Staňkovi více listů. 
Dne 11. března 1849 mn psal: 

„Ač se o rozpašténí sněmn Kroměřižského i a nás 
již některý čas psalo a mlavilo, přec to tak najednou 
přišlo, jako když z cista jasná hrom ndeří. Co sněm 
po 9 měsíců vyvésti a dokonati nemohl, to dovedlo 
ministerstvo, nepotřebovavši k toma ani 9 dní. Máme 
tedy konstitncí! V jednom pankta aspoň se mé vroucí 
přání vyplnilo, t. aby všecky země pod jeden klobouk 
byly přivedeny. A s tím tuším i naše óechy dobře 
spokojeny budou, ano, ne -li hned, aspoň po čase dobré 
odbyty do jižních krajin nastanou. Mimo to ale pro 
nás důležitější věc jest, že s těmi tam národy a s naší 
strany vždy více a více vznikati bude lepší usrozumění. 
— I to uznávám za dobré, že budou dvě sněmovny, 
ač by pro první jiný census býti měl; však uvidíme, 
co o tom volební zákon šíře poví. Co se dotýče po- 
sledních rokování v sněmu vašem, musím se vyznati, 
že jsem v tom neshledal mnoho moudrosti ; tut by. sněm 
v oboru takovém, náboženském totiž, kde věci ty příliš 
lehce bral a s malým rozsudkem vážil. Kým medle 
právem směl a mohl rušiti dogmy církve, jako ku př. 
o libovolném vystupování z kněžstvi, tím zničil celou 
ta svátost, a důsledně muselo by z toho plynouti, že 



— 144 — 

tímto způsobem i manželství po libosti čí dá se jina- 
čiti atd. 

Spíše, mnohem spíše každý katol<k přivolil by 
k tomu, by se kněžstvo ženiti smělo, jakožto k usta- 
novení pouze papežskému, nežli k onomu. 

Nedávno mi psal p. Šafařík*) o známé záležitosti, 
vybízeje mě, abych se stranu těch věcí k miiseriál- 
nímu radovi Exoerovi písemně obrátil. To však ne- 
učinil jsem, aniž bobdá učiuím, maje za to, že slašno 
jest, by odtamtud první krok se učinil. Já myslím, 
že obětuji dosti, když upouštím téměř od polovice 
svých nynějších pevných příjmů. Vyjevil jsem totiž, že 
na 1200 jakožto na minimum chci přestati." 

„A snad nyní to zas n nás půjde v literních vě- 
cech rychleji ku předu ; jsout sily naše zas shromáž- 
děny v Praze, a budet zas čas na něco jiného krom 
politiky mysliti, i také jest naděje, že od nynějška 
novinářství nesežere ani tolik času ani tolik papíru. 
Při tom vždy zůstávám, že přece jen hlavní naší mocí 
a zbraní bude a vždy zůstane bohacení literatury naší 
dobrými pracemi; vše ostatní je^t tuze podrobeno změ- 
nám a přechází. Jak zde v Průších a ostatních Němcích 
rovně tak i v Rakousích jest to loňské víno jak ná- 
leží na počepí. Národní akcie padly a jiné vystupují; 
nelze odolati, ta moc, co na Něvě sedí, jest přec něco 
hrozného, a jí z loňských oněch hnutí nepochybně po- 
plynou největší užitkové. Hrdinný národ německý se 
brzo ulekl své vlastní kuráže. Tyto dni se rozpustila 
i u nás měšťanská obrana, národní bez toho nestávalo, 



*) Pavel Šafařík oznámil listem od 2. března, že^se 
slovanské professury vzdal a ministerstvo že pomýšlí Ce- 
lakovskému ji nabídnouti s platem 1200 zl. 



— 145 — 

a vojsko opět vše vzalo na se. Lež již do^ti o poli- 
tice a tady ani Tvůj odpor, jímž jsi se mi v listu 
namítnul o voluém vy-itupováDÍ z kněžstva, vyvraceti 
nechci. Mé)ž o tom zdání svoje, jak Tobě libo; já 
pak mám za to, že vládě tak dobře právo a moc zů- 
staveno býti musí, když tak néj-iký Míchal Drašarův 
vykloazoe, překaziti tooju, jako překaziti a trestati musí, 
když kdo v životuosti manželky pojímá sobě jinou. 

Jednání o známou záležitost již otevřeno ; došlo 
mne odtamtud ondyno psaní s vými kami v něm po- 
loženými, a již jsem také odpověděl. Kostka jest tedy 
vržena a jak to as vypadne, jsem sám žadostiv. Jak 
nyní n vás na vše strany věci stojí a při té tvárnosti 
jejich nebude snad velká šk 'da, i když by s toho se- 
jíti mělo. Až něco konečného se vyjeduá, neopominu 
Té ihned zpravit." 

Čelakovský naplněn radostí a potěšením, že se 
může zase do vlasti na\rátiti, „nmírnil své po?adavky 
věru tak obětavým spůsobem, že v květnu všecko 
již bylo v pořádťk uvedeno s vládou rakouskou", a 
on prostřednictvím svých přátel hledal si byt v Praze, 
jak tam dne 3. června píše: 

„Co se byíu týká. nemáte-ii jeíté nějaký, učiňte 
jen dle svého nejlepšího zdání. A mohl by býti třeba 
i někde v podálnější ulici, jen kd>ž bude k čemu, 
byť by i tro> bu tlále byl od koleje ; což z toho, vezme 
se chůze do školy za procházku. Nenajde-li se pří- 
hodný již nyní prázdný, najměte třeba kde se o Jikubu 
stěhují; nebot jak ze všeho pozoroji, prodb.uži se 
snad přece na^e zde pobvtí až do konce července neb 
začátku srpna, a nemýlím-li se, tedy jest v Praze 
8. srpna stěhování. Přece bych ale nerad, aby cena 
600 zl. v. č. přesahovala. Nenadal jsem se, že jiou 

10 



— 146 — 

nyní tam byty tak drahé. Já teď zde za mťij pěkný 
byt 5 pokojů platím 200 tol., a dle toho nvažuji, že 
co zde pro mne tolar, v Praze jest jen zlatý poměrem, 
jejž za základ bráti musím. Jest tedy mé odejití odtod 
již bez odvolání; psal jsem již do Berlína, oznámil 
své vystoupení kurátorovi zdejšímu i akademickému 
senátu. Kýž bychom se štastné již pohromadě v Praze 
viděli! 

V listu k ministrovi jsem podotknul, že hotov jsem 
na požádání podati své zdání strany nového obsazení 
zdejší professnry. Dotazoval se mne o to již i kurátor, 
věděl-li bych koho, jejž by na mé místo potřebovati 
mohli. Nemohl jsem mn na ten čas nic nrčitébo říci. 
A věru přemýšleje nyní o tom, nevím, koho by sem 
povolati mohli. Poláka nechtí, a i mezi těmi není slo- 
vanského linguisty. A u nás? — Připadl mi na mysl 
Koubek, a však jest otázka, chtél-li by. V Praze by 
se snad snadněji dál pohřešiti a jinak nahraditi, Vy- 
skoumej tak trochu jeho chnC a pověz mi." 

Avšak než-li Čelakovský Vratislav opustil, musil 
ještě zakusiti hrozné trampoty, o nichž vypravuje : 

„List tento jest již ode včerejška rozepsán; mezi 
tím časem se stalo, že u velmi pečlivém položení se 
nalézáme. V strašnějším zas stavu obležení, nežii jest 
vojenské, nalézá se naše město. Cholera, která po 
celou zimu zde zuřila, jak jsem ti psal, přestala ko- 
nečně, ale jen na dva měsíce; od 14 dní ji zde zase 
máme, a nepochybně za příčinou nesnesitedlného parna, 
jaké po celý týdea panovalo, tak že taty poslední 
dní se zmohla, že dnešní noviny za minulý týden 81 
úmrtí na tu nemoc kladou; včera a předevčírem, jak 
slyším, šíří se náramně. Ve čtvrti nového města, kde 
my bydlíme, již větší část domů zde nemocní. Velkou 



— 147 — 

mám též starost o mou drahou choť, která sproStěna 
jsoac teprv ode tří dní zimnice, ještě velmi slabá — 
a nyní zas to k torna! O zachování dítka našeho jest 
naděje skoro ta tam. Včera jsme myslili, že každou 
hodinou bude po něm. Nepochopitedlna jest mi tuhost 
životní síly toho dítěte na zdraví od předešlého času 
tak sešlého. Kýž by bůh dal, aby se to s naším ma- 
lým již k nějakému konci, buď jak buď, mělo, abysme 
dalších pohrom ochráněni zůstali. To nám na rozlou- 
čenou poskytuje duševně i tělesně zmrzačelá Vratislav." 
Dne 10. června pak do Prahy sděluje : 
„Předně o zdraví, což nyní jest největší péče a 
věc nejdůležitější. Týden tento prošlý byl pro nás 
velmi traplivý. Jak jsem Ti dnes týden psal, rozne- 
mohly se nám dvě děti na cholero. Co jsme s nej- 
mladším dítětem vytrpěli, nedá se ani říci. Po osm 
dní dnem nocí ustavičné to kvílení dítěte toho poslou- 
chati bylo hrozné. Jest to cos nepochopitelného ta 
životní sila v tom malém tvoru. Ejhle, samu choleru 
přestálo i to dítě ; ode včíra jest pokojnější a téměř 
v ustavičném spaní. Přece však nedělám sobě naděje 
žádné, že ho zachováme ; není jen kost a kůže scvrklá ; 
bojím se, by nyní rychlé chřadnutí nenastoupilo. — 
Ostatně zdraví naše ještě obstojné, až na Toninku, 
která pozbyvši sice zimnice přec po ní a při těchto 
nových starostech ještě velmi slabá a přepadlá jest. 
Jak zle u nás cholera řádí, poznáš z přiloženého zde 
lístku. Nejhůře bylo na Novém městě a tudy i v naší 
ulici, kde nebylo domu bez onemocnělých. Včerejšího 
dne však, jak slyším, v sousedství našem nebylo již 
žádného nového onemocnění ; za to ale vypuká cho- 
roba tím hůře v jiných částích města. Kdo může, 
utíká a stěhuje se pryč, i našeho studentstva asi tře- 

10* 



148 



tina již se rozutíkala. Koho však chce Bůh zachrániti, 
zachová ho všade. Leč již čas mlaviti o jiném." 

Nemoce tyto přešly u čelakovských šfastné. Pruská 
vláda dožádané ,Dimissionale' 17. července Čelakovskému 
zaslala a on „na začátku srpna s celou svou rodinou 
z Vratislavi vyjel a již 6. srpna do Prahy své zavítal." 
Těšil se z toho tak, že dne 10. srpna 1849 všecek 
štasten psal odtud příteli Plánkoví do Strakonic: 
„Jsem v Praze! více Vám říci nepotřebuji; neboC tato 
dvě slova již vám praví, že se opět vyplnilo jedno 
z mých přání . . . Obydlí naše jest na Široké ulici 
č. 736. . . . V Praze a ve vlasti naší nalézám skoro 
vše tak, jak jsem o tom již dříve zpraven byl z novin 
a z přátelských dopisův ; některé však věci spatřuji 
v jasnějším, jiné zase v temnějším světle. Ve mnohém 
posud úplná směsice, neví se ještě kam a kudy; zvláště 
ve stadiích skoro nic ještě nenachystáno, a tak to 
kráčí, jak pánbůh ráčí, jeden kouká a čeká na druhého, 
sám málo co čině. Ostatně, co se naší národní věci 
dotýče, nesmíme nikoliv mysliti, že jsme již vyhráli; 
pravý boj trvá stále, odpůrci naší zase vztyčnjí hlavy ; 
nic však méně jsem přesvědčen, že se jim více ne- 
podaří, nás přivésti do předešlé poroby. Co plátno, 
není vítězství bez boje; avšak i tento vždy jest sladký, 
jen když čáka, že marně se nevede". 




(V Praze.) 



Nejprvnější starostí Čslakovského v Praze bylo, 
aby si opatřil příslušné výklady pro svůj úřad Da vy- 
sokých školách. Proto se dal ihned s Dadšenou a pilnou 
chotí do jejich sepisování. Z universitních přednášek 
Čelakovského vynikají především .úvaha aesteticko- 
filologická o králodvorském rukopise", ^čtení o literatuře 
slovanské" a tištěná po jeho smrti „čtení o srovnávací 
mluvnici slovanské". Poslední čtení opakoval Čelakovský 
třikrát v Praze, spojovav s tím " zároveň i praktická 
cvičení v nářečích slovanských. Ku knize samé připojil 
důstojný náš Šafařík r. 1853 důležitou „předmluvu". 
„Ve Vratislavi po celý čas profesorování svého 
nevydával téměř ničehož vědeckého, podubaje se více 
nejpilní^jší včele, neúnavné sbírající. Do Prahy však 
přišedšímu zdálo se již býti na čase, aby, upustě od 
pouhého sbírání, stál o vydávání sebraných částek. 
Praviiť nejednou, že by se zdravý mnž, a za takového 
se považoval ještě v Praze, ačkoli přátelé ho již i ve 
tváři nad míru změněného spatřovali, až do padesátého 
asi roku stáří svého více měl říditi dle Horacova 



— 150 — 

„Nonum premator in annom", pak ale snažně k vy- 
dávání prací svých přihlédati. Touto zásadou se řídě, 
vydával za posledaích let po návratu svém do Prahy, 
ráz po rázu jak menší, tak i větší svoje práce na 
světlo. 

Jevila se v tomto vydávání jakási rozčilenosť, 
znamení to porušeného i tělesného i duševního poklidu, 
jehožto hrozné símě již z Vratislavi byl přivezl, kterýž 
ale z počátku radostí, že je v Praze, v dávném před- 
mětu své touhy, i rozvlaženou chutí ke slovanskému 
profesorování byl překonáván. Jakmile ale v Praze se 
byl bhž ohlídl a na miste svého ideálu žel, jen sku- 
tečný svět byl shledal ; tu dal volně klíčiti semenu svého 
neduhu duševního, žet ono rozkvětavši naspůsob bujných 
cizopasných bylin čím dál tím více mu životných sil 
ubíralo, načež, jakoby byl sám cítil ubývání jich, co 
den více spěchal za svými pracemi." 

Tak vypráví o čelakovském přítel jeho .1 J. Hanuš 
a pak pokračuje. 

,Z prací těch podotýkám zde přede vším zmíněné 
již výše vydávání spisův ze zásoby sebrané. Počítám 
k tomu předně pojednání „o početních jménech". 

Za drahé kladu sem vydávání přísloví slo- 
vanských. O nich zmínil se čelakovšký jak nám už 
povědomo, r. 1837 v Musejníku ponejprv veřejně. 
Potom četl i v r. 1841 11. června v učené společnosti 
české opět o nich. Ve Vratislavi znova do nich se dav, 
připravil je k tisku, ale nechal rukopis svůj podivným 
spůsobem opět ladem ležeti. V Praze pak podal hned 
r. 1850 z nich „Kalendářík z přísloví slovanských" 
sestavený v Musejníku a na začátku r. 1851 , Slo- 
vanská právnická přísloví", ač v témže roce již celou 
svou sbírku Matici české k tisku podal, ježto ji i roka 



- 151 — 

1852 pod titolem: „Mudrosloví národa slovanského 
v příslovích" vydala. 

Za třetí patří sem „Všeslovanská počáteční čtení", 
květ to dlouho již čelakovskjm přípravo vaaé „Chresto- 
matie slovanské"; jejich první částka ohsahujíc písem- 
nictvo polské r. 1850; částka pak druhá s výborem 
raské literatury, počínajíc od čásův Petra Velikého 
r. 1851 vyšla. 

Za čtvrté jmenujeme i „Dodatky" k slovníku 
Jungmannovu vyšlé v Praze r. 1851." 

„Jiný opět drah prací Čelakovského hleděl k stu- 
diím gymnasialním. Vyvolilo totiž jej ministerstvo vy- 
učování do vědecké komisi gymnasiální co zkoušce 
čekatelův učitelských v oboru jazyka českého, kde 
v krátkém čase přísným avšak i důkladným posuzo- 
vatelem se býti objevil. Kromě toho svěřilo mu mini- 
sterstvo, o znalosti jeho v literatuře české přesvědčeno, 
nad míru důležitou práci k sestavení totiž českých 
čítačích knih. Stá'o ho to při jeho svědomitosti, jížto 
chtěl vybírati jen obsahem i formou výtečné články 
a při jeho vlastenectví, ježto se někdy na pouze učební 
a praktický účinek těchto knih zapomínalo, mnoho 
starostí a namáhání v rocích 1850 — 1852, ale účinek 
tohoto namáhání byl též stkvěly." 

Mimo to r. 1851 sestavil „Malý výbor z veškeré 
literatury če^ké". 

Než radostí a utěšení, jichž v Praze dosíci 
očekával, zde se nedožil. 

Původuě dne 14. května 1850 psal ve příčině té 
starému svému příteli Plánkoví: „Spokojenější j~em 
ovšem zde ve vlasti, nežli v cizině to bylo, a také 
zde i okres k působení a činnosti širší nalézám než-li 
onde. A to jsou dvé okoličností, které už za něco 



— 152 — 

stojí; ostatně pak v pracích a zaměstkDáních vězím 
zde až po krk a to dráhu přerozličuélio, lak tice, že 
ve Vratislivi ani za tjdeu tolik prače mi pod ruce 
nepřicházelo, co zde za jeďnký den Tam jsem byl 
více panen svého času. Avšak i z tuho sobě mnoho 
nedělám, pokud jen síly Stačujl a můj dobrý humor 
netrpí ujmy. Při tom, bohu diky, jak muě tak i vší 
rodině mé zase zdraví mnohem lépe zde svědčí, nežli 
kdykoliv před tím ve Slezsku. Tolik o mé osobě. 

Co do zevbitřaího stavu našeho, jak politiíkého 
tak národního, patřím na obojí pokojnou mysli. Ovštm, 
tam jsme se ještě nedostali, kam by naleželo, tím 
méně tam, kam nyní dvě léta naděje a touhy naše 
horovaly; avšak ne ze všeho toho mouka bývá, co se 
na koš nasype, jsou i otruby. Pocouvlo li se opět na- 
zpátek s couvá li se ještě, nesmí nás to mý.iti; tak 
přes příliš strunu tu cajmouii, jak prve byla, pánové 
ti nedovedou, a praskn^^ zase, ano dříve; vůbec pak 
sobě v tomto stavu celé Evropy žádné stálosti slibovati 
nemůžeme na dlouhé časy, čím pak více s hůry dusiti 
a tlačiti by se chtělo, tím ostře i bude ze spodu 
vystřelovati. Pohlédnfme li pak my Čei hové vůkol 
sebe, to uznati musíme přede, že ze snažení toho po- 
sledního přede nějaké dobré ovoce nám zůstalo a 
zůstane; ale co zí-kali jiní? aspoň řšěmectvo nic a ba 
hloub ještě zabředlo; a to nám může býti flastrem na 
novější raný. Život náš národní posledním strkem tím 
popohnal se nejméně o '20 let ku předu. Už teď přede 
snáze bude veslovaá nám dále i proti proudu " 

Avšak -dne 2. února 1851 )iž si Plánkoví stýská: 
„Z Prahy co b>ch Vám p-^áii moiil, jest málo, a to 
nehrnbě potéšitedluo. Kam se to s naším kon->titučním 
stavem kloní, vidíte sám na své oči. Kedobrým časům 



— 153 — 

jdeme vstříc. Zňe nyní dráže žíti, než-li ve Vratislavi 
bylo. O společenském životě tu aiji poticby, všiikni 
jako vlci, každý jinam do lesa, a kdo trochu jinéiio 
jest politického zdání než jiný, lž mu přestal býti 
přítelem a známým. A těch vér politických jest věru 
více než li jiných. Zlaté časy bratrské Jurgrnannova 
věku, ty jsou ty tam! a věru lituji, že J3em se z Prus 
hýt>ai. Mirjio to sni v domácuosti vlasť mi svědčili 
nechce. Žena má churaví, stůně už od půl roka, a ne- 
podá li jaro a léto polepšení, zlé mám tušení" 

Ve Vratislavi povážlivě ochořelá paní Antonie 
Oelakovská nabývala zpočátku po návratu do Prahy 
nových sil. „Jako by pražský vzduch a pražské živobytí 
nové zdraví ji udělovalo, ovšem po porodu dcerušky 
Anny, kteráž brzo potom zemřela, počala chnravobf 
přectiázeti v urputnou neaioc plícní," — — 

Čelakovský, aby si ale předce jakousi náhradu za 
nespolečeubký život vnější zaríiil, „pokusil se v Praze 
o obnovení „besed" nedělních, ondy ve Vratislavi 
užívaných, s kterýmiž vždy milou spojoval upomínku. 
Scházelo se po nějaký čas v nedělích několik nej- 
bližších přá el jeho; ale po nedlouhu i tyto nedělní 
zábavy zaniUy, ježto se jim, povstavšim jen vnějším 
přičiněním jeho, předce pevného vniiř ího či duševního 
spojidla nedostávalo. Botanické své cesty a procházky 
delší vtí Vratislavi mu tak obvyklé, řídko též kdy vy- 
konával Čelakovský v Praze; na místo jejich vstu- 
povaly procházky pouhé a to jen v nejbližším okolí 
pražském, které k t( mu ještě obyčejné jen krátkým 
časem obmezeuy bývaly. Zpěvrá jeho ústa umlkala 
téměř úplné a jen několik ep'gramův přišlo do , Lumíra" 
a část „N.)Vého kvítí" do Musejuika r. 1852 zvěstojíce 
zároveň, proč umlkly jeho zpěvy „Devarerníkem". 



— 154 — 

„V sloDci jenom květe zasvěcený musám devaterník! 
tak se při jasné jen mysli písně daří!" 

A čelakovského mysl jasnou býti nemohla, když 
stále viděl, jak mn po boku den ze dne vadne druhdy 
krásná jeho chot Antonie a jak mu rodinné a tak 
životní štěstí uniká. 

Vrhnul se proto s bezmeznou horlivostí ve snahy 
vědecké a působení veřejné. 

„Povážíme-li si, že Ůelakovskému v ten čas ne* 
toliko spisování dotčených už, tak zvaných explikací 
mnoho odnímalo času, nýbrž že i přednášky samy 
a posezení různá i v komiásí gymnasialní, ve sboru 
profesorském, v Matici české, ve schůdkách soudcův 
nad divadelními kusy v řeči české, ježto konkurovaly 
o cenu vypsanou, a konečně v posezeních různých král. 
české společnosti nauk někdy nejlepších a nejpříhod- 
nějších ke práci hodin mu odnímaly: nemůžeme jinak, 
než diviti se ohromné té pracovitosti" — — 

Přebánění práce bylo snad tenkráte pro čelakov- 
ského útočištěm, aby se vysvobodil z myšlének na 
strašlivou, hroznou skutečnost. Nejlepší dva přátelé 
Kamarýt a Chmelenský, vroucně milovaná první choť 
padli mn v nejkrásnějším věku do hrobu, kamž nyní 
následovati je strojila se druhdy celou Prahou zbožňo- 
vaná jeho spanilá Antonie. — 

Marnými byly proti tomu vzdory a vzpírání se. 

Dne 2. května 1852 ušlechtilá, vzácná pani Antonie 
čelakovská skonala. Obětujíc se osiřelé rodině opustila 
a zanechala milovaného svého manžela se šesti siro- 
tečky dalším jejich osudům. 

Tolik tragiky, tolik utrpení, zklamání a soužení, 
jako je vo příbězích života Fr. L. Čelakovského. neaí 



— 156 — 

v životě žádného drahého ze předních českých mnžft 
XIX. věku. Havlíčkův hořký život a osud jest poaze 
jenom krátkým stínem útrap, prací a snah ůelakov- 
ského. A co se památce jeho dostalo za oslavy, uznání, 
co se sirotku jeho dostalo za opatření od celého ná- 
roda! Kdežto jméno Celakovského bylo, musíme to 
rovně říci, jako schválně potlačováno, až sama jeho 
přímo živelní obsažená v něm síla a moc postavila je 
do trojice nejpřednějších českých mužů XIX. století, 
jež jsou Palacký, Šafařík, Čelakovský anebo dle doby 
jejich skonu čelakovský, Šafařík, Palacký. 

Znatel podrobností jejich života a působení nadšen 
jest stejně všemi, neboC drah drnha doplňovali v je- 
den atlantický veliký celek, který slově z mrtvých 
vstáním českého národa, ale působením svým zna- 
mená důkaz jeho nepřetržitého života. 

Palacký, Šafařík a Čelakovský předložili Evropě 
za lid český (Čelakovský za Čechy, Palacký za Mo- 
ravu t. j. ůbtředí českého národa a Šafařík za Slo- 
vensko) splatnou směnku, která zněla na uznání staro- 
bylého národa a jazyka českého jako národa a jazyka 
stále živého a platného. 

A směnka ta po předložení svém jmenovanými 
muži, byla uznána a správně splacena, ak že nyní se 
nám jedná ještě jenom o úroky, kteréž ovšem převy- 
šují kapitál! 

Tím jest krátce, ale stručně postavení celakov- 
ského v dějinách XIX. věku národa českoslovanského 
vyznačeno. 

Úmrtí milované choti Antonie ducha Celakovského 
přímo zhroutilo. Po smrti první své manželky Marie, 
své růže stolisté, měl čelakovský nezkrácenou chuť 
k dalšímu životu, kdežto po ztrátÓ Antonie ani šest 



— 166 — 

dítek neudrželo při něm více druhdy olbřímí sfla du- 
ševuí. Mysl Óelnkovského byla ranou tou zlomeua, tak 
že vadla a rychle schla, hynula, až umřela. — — 

Píitťl Čolakovskoho „I. J. Hanuš z vlastního ná- 
zoru o tom smutně vypráví: 

,0d tohoto času (t. j. od smrti paní Antonie) 
neukazoval se František Ladislav Čelakovský více 
v společnostech veřejných, jak mu to zvláště v zimě 
r. 1851 v obyčeji bývalo, kdež rád alespoň nějakou 
hodinu večerní uprostřed několika přátel a známých 
v hovoru trávlval. A však i před tím časem, ač sám 
už býval ch. rý, neprozrazoval ničehož na duchu, co 
by na blízkou ztrátu hrozící bylo poukazovalo. Bývolť 
ovšem truchliv nad obyčej, ba zasmušilost )eho rostla 
ode dno ke dni; a však ta se připisovala vnějším okol- 
nostem a příčinám. B>la to zvláštnost charakteru jeho, 
pohoviti si trpkým vtipem a satyrou i když ho vznřjš- 
nosti trápily i když nemilí mu lidé nau dotírali. Tato 
rostoucí vždy ironie v posledních dobách byla jediný 
téměř znak, že jakási vnitřní sopka v něm huří, ježto 
jej v nebezpe('enství vrhá. Básnil novo satyrické epi- 
grammy na osoby mu nemilé, zvlášt na slabochy lite- 
rární, vnějším postavením svým se nad jiné povznáše- 
jící, d;ival téměř všem tak-ným osobám ironická jména 
a sbíral i starší toho druhu básně a jména obuovoval 
v paměti své. Chnravosti tělesné přibývalo, ač na tele 
a zevně ničehož jiného neprozrazo\alo blížící se ne- 
bezpečenství, leč že procházky vždy více a více ho 
unavnjítí v uaieušeném jen okresu konával. Tak v ne- 
děli 20, června r. 1852 vyšed do Chuchle (asi hodinu 
od Pr. hy vzdáleného místa) s rodinou svou, nemohl 
se více pěšky pro unavenost neobvyklou navrátiti, 
kdežto předce prvěji zvlášt se synem milým Ladislavem, 



— 157 — 

celé dny po lesících Kundratických ba i v okolí Karl- 
šteinském v příčině zalíbené jemn botaniky byl cho- 
díval. Týden po té nedéli postonával nž, bývaje na 
několik jen hodin ve dne mimo lůžko; v pátek však 
25. června „nlfhl" úplné, jak si to sám v kalendáři 
na smrtelném lůžku byl poznamenal. A však den na 
to vstal na čas opět; nebot odbývala se v j'ího dome 
poslední jeho zkouška tři kandidátův gymnaslíilní pro- 
fessury. Bylť ovšem s pokroky spokojen, kterými 
v posledních dobách slovenská studia ka předu krá- 
čejí, a však na těle byl po té zkoušce nad míra 
ochablý a spěchal unaven do lůžka, s kterého neměl 
více povstati. V nedéli na to radil se s lékařem, a 
však mév to jen za jakousi pakostní dmu, na kterou 
nž dříve ve Vratislavi byl trpěl, nečinil ničeho jiného, 
leč že 88 v tpplé vodě koujiával. Bolesti byly už 
ovšem tu, avšak teprva v úterý 29. června počaly, jak 
opět sám si byl poznamenal tuíkon, jaké i divné a nad 
míru jej trápící bolesti, ježto tak tajných byly zvlášt- 
ností, že i nejznamenitější Pražští lékaři v poznání 
jejich sídla a příčiny ti^měř uvázli. Jevily se zvlášt 
v jedné noze a zuřily s takovou urputností, že i noč- 
ního spánku mu odnímaly. K poledním, kde bolesti 
poněkud popouštívaly, stával se i k hovoru přístupněj- 
ším a první týden nerozbírali jsme toliko záležitosti 
literární v ten čas, alebrž i mnohý vtip vyronil se 
ještě z úst jeho. Nehet nikdo, ani my, ani on, netušil, 
že Mořana nž za lůžkem stává. A však bolesti při- 
bývalo a lékař nový a slovntný 10. července k pomoci 
přivolaný zamezil lázně teplé, ale bolestí nezamezil. 
Až do 24. července uplynulo hrozných čtrnácte dní, 
z kterýchžto každý jen tím se byl žalostné vyzname- 
nával, že nvrhoval Čelal^ovského v bídnější pořád stav. 



— 158 — 

Pohled na něj byl hrozný a to tak, že co den se mi 
zdálo, že hůře to nž býti nemůže, a přede ukazoval 
opět drnbý den, že i to stopnuv bídy neskončený je 
počet. V ten čas už málo kdy, a jen jako na oka- 
mžení procitl k poledni k literárním rozpravám, ač na 
dncha úplné při sobě byl, ba až do 19. července po- 
mocí dcery své, Ludmily, hospodářství své sám řídil. 
Okolo 25. července počal sám už pouštěti naději mimo 
sebe, tázaje se vícekrát, zdaž kdy opět se povznese 
z lůžka. Dne 28, a 29. července dostalo se mu té 
útěchy, že dlouholetý jeho a milý mu přítel Vinařický 
do Prahy zavítav jeho navštívil. Rozprávka přátelská 
byla však už obtížná a stávala se co den obtížnější, 
poněvadž výmluvný jeho jindy jazyk jaksi počal ocha- 
bovati. V týž čtvrtek 29. července sešlo se u něho 
consilinm lékařské a to dílem za tou příčinou, že lékař 
jeho chystaje se na daleké cesty do Paříže odevzdával 
ho jinému slovutnému lékaři, dílem však, že nebez- 
pečenství už nad míru bylo patrné. Porada ta lékař- 
ská vyřkla, že zdaž Bůh nepomůže, lidská pomoc 
všechua že je marná. A přede nevěděl žádný lékař 
zřetelně, kde vězí příčina; neboť každý tušil téměř 
jiné sídlo a jiný původ tajností plné té nemoce. V úz- 
kostech svých zaprosil jsem p. Šifaříka 30. července, 
by laskavě spolu ho přiměl k tomu, domácnost svou 
úplně vložiti v ruce příbnzných, což se i stalo. 31. čer- 
vence z rána smířil se ůelakovský s Bohem, opatřen 
jsa svátostmi. Byl úplně ještě při sobě a hleděl smrti 
se zmužilostí podivuhodnou v tvář. Jen s ustanovením 
poslední své vůle nemohl ihned k poslednímu úmyslu 
dospěti a několik dnův přemýšlel a měnil, až konečně 
3. srpna z rána syna svého ke mně poslal, bych přišel, 
že ustanovena je vůle jeho. Tu mi diktoval poslední 



— 169 — 

«von vůli do péra a to tak nspořádaně, průpověd po 
průpovědí, v souvislosti myšlének a zevrubnosti obsaho, 
že jsem obdivoval dacha ještě tak mocného po pře- 
dlouhém tom moření ukrutnými bolestmi. Na konci 
vzdechnul si a řekl, že mu nemohu věřiti, jak mu do- 
konání té práce na mysli bylo ulehčilo. Později přišel 
Dr. Fric, švakr Jeho, a^ vlil poslední tu vůli v náležitou 
právnickou formu, načež ji óelakovský podepsal. Loučil 
se tiše se světem, jen spatření dítek svých, z kterýchžto 
dvě starší, Ladislav a Ludmila, pořád u lože jeho bdělii 
zármutkem a slzami jej naplnilo, a k opětnému zvolání: 
„mé dítky! mé dítky!" jej pohnulo. Dne 6. srpna 
konečně blížila se neuprositelná Mořana vždy blížeji 
k ubohému čelakovskémo. Toho dne odpoledne po 
druhé hodině položil se tak pohodlné v lůžku, hlavu 
si opřev pravou rukou jako při celé nemoci, mořen 
bolestmi, ani nemohl, a setrval už tak až přešel v onen 
svět. Po šesté hodině stával se dech pořád kratší 
óelakovský upadával vždy v hlubší spánek s nezměně- 
ným a tichým obličejem až konečně, když poznenáhla 
dech úplné se byl utišil, spánek se proměnil v smrt! 
Srdce jeho i po utišení dechu ještě asi čtvrt hodiny 
velmi jemně se pohybovalo, až i to před sedmou z ve- 
čera vše k věčnému pokoji utichlo. Tak skonal tento 
veleduch! — Šestého srpoa shromáždilo se lékařstvo 
k sekcí. A však ocel je, jak známo, vždy tupý, když 
má 8 povrchnosti sestoupiti v hlubší základy a s těle- 
senství k duševním příčinám. Sekcí našla veškeré 
ú9troJí tělesné v zdravém stavu, jen slezina byla po- 
někud větší, což ovšem lékařům tu podivu hodnou nemoc 
málo vysvětlilo. Vězelat nemoc v tajných základech 
nervového ústrojí a bvla více psychická nežli fysická. 
Dle úmrtntho lístku zemřel na rozmišeni krve, 



— 160 — 

což i skutečně symptoma bylo patrné tajné oné pří- 
činy." — 

Smrť Celakovslíého, člověka v nejplnějším rozvoji, 
mužném rozvoji, dojala celý český národ, který všechen 
nad jeho rakví stejné žalostné zaplakal. Důkazem toho 
jsou hlasy tehdejších pražských časopisů. 

Vroucnost vla''teneckou za tehdejší doby tlumočící 
a represeotnjící Mikovcův „Lumír" psal o smrti a 
pohřbu Čelakovského tato vroucí slova: 

„Upřímný soucit a žal nad smrtí slavného našeho 
čelakovského jevil se po celé Praze nelíčeuě a vřele, 
a pohřeb jeho byl důstojný a tklivý, jak u takového 
výtečníka skutečné jinak očekávati nebylo. Hodina 
pohřbu určena byla v 6 hod. 8 srpna, již ale před pátou 
lidstvem se hemžily ulice okolo bytu zemřelého — 
poslední Čelakovského obydlí bylo v prvním poschodí 
domu pod číslem 187 na Novém městě. Universita, 
literatura i umění města našeho byly v davu lidstva 
bezmála úplně representovány. Kdyby právě nastalé 
prázduiny mnoho profesorů a celé skoro studentstvo 
nehyjy na venek odlikaiy, byl by celý průvod ještě 
znamenitěji vzrostl. Mladíci černě odění, nejvíce žákové 
zvěčnělého, nesli střídavě rakev až ke bráně, obklopeni 
jinými, snoutečné pochodně nesoucími. Před rakví kráčel 
v čele četného kněžstva a pod infulí velednstojaý ka- 
novník a acholasticus Rauch. Za rakví šel pedel uni- 
versitní v šubě tiřední a s žezlem universitním. Valný 
dav lidstva následoval s hlavou obnaženou, zvláštní to 
důkaz úcty pro zvěčnělého, nebi t jinak v Praze obyčej, 
následovati rakev s hlavou pokrytoo. Od brány byla 
mrtvola vezena až na hřbitov volšanský, kdež tři kněží 
v ornátech jí vstříc vyšli. Hrob byl vykopán blíže místa, 
kde náš arciotec, Josef Jungmann, odpočívá. Vedle 



— 161 - 

obyčejných pohřebních písuí latinských byl od cekanců 
badečských odzpíván český sbor, po němžto se mlaviti 
jal kněz Václav Štole. Řeč byla, ač improvisovaná, 
výtečně složena a tak dojímavá, že z mnohého oka 
nový proad slzí vynutila. Kněz Štulc vyzýval trachlící 
množství k svornosti a usilovné práci, aby pokud možná 
zacelena byla hlnboká rána, úmrtím takovéhoto výteč- 
níka povstalá. 

Tiché mše za zesnulého Čelakovského odbývaly se 
y chrámu sv, Vojtěcha dne 9 srpna a dne 10 zpívaná 
mše u sv. Jakuba, při nížto se provozovalo pověstné 
requiem Vitáskovo." 

Vládní lisí „Pražské Noviny" čtenáře své upřímně 
zpravoval : 

„Poslední tedy cestou míru a pokoje, kde pře- 
stává lidská zloba a vášeň, doprovodila včera truchlící 
srdce vlastenecká, křehkou schránku ducha vznešeného, 
kterýž dlouho — dlouho žíti bude v srdcích a ústech 
národa, jemuž zasvětil svůj život, jejž obohacoval svými 
dary. Doprovodili jsme prof. čelakovského na poslední 
pozemské stanoviště — na sv. pole volsanské, a polo- 
žili jej blízko otce Jnngmanna. 

V šest hodin vyšel průvod pohřební z domu v Žitné 
(nynější Myslíkově) ulici, kde nebožtík umřel, vedený 
veledůstojným prelátem p. Rauchem. Žitná ulice byla 
naplněna ctiteli nebožtíkovými; a na každém, starci 
i mladíku, učenci i žáku bylo poznati zármutek i po- 
cítění veliké ztráty. Všichni doprovoditelé, profesoři 
a doktoři zdejší university, s])isovatelové, studující a 
jiní šli až ke bráně s hlavou obnaženou. Dvanáct 
miadých''mužů vyneslo rakev z domu, a střídavě nesli 
mrtvolu oplakávaného ke bráně. Osmnácte mladíků 
neslo pochodně. V dlouhých řadách a v pěkném po- 
li 



162 



řádku vyplňoval valný průvod nlici Žitnon, Vodičkovou, 
Jindřišskou atd., kudy se rakev nesla. Před branou se 
dala rakev do vozu umrlčího, kterýž napotom za pří- 
činou doprovázejících pomalu jeti musel i s dlouhou 
radou ostatních vozů. Tři vel. duchovní čekali před 
Volšany na silnici na pohřeb. U hrobu zavzněl od 
čekanců Budečských výborně provedený český sbor, 
jakož i později ještě „Salvě" a „Animas fidelium". 
Vel. p. P. Štulc řečnil s místa povýšeného s nadšením 
a vroucným citem, tak že hořké slze procedil stár 
i mlád. 

Bylof to velebné okamžení, když v soumraku 
večerním kněz svatými city zanícený vyzýval k svor- 
nosti a práci, aby se nahradila nesmírná mezera úmrtím 
Celakovského povstalá. 

V domě, kde nebožtík bydlil, rozdávaly se výtisky 
básně, kterouž pp. synové Bohumila Haase z úcty 
k nebožtíkovi na svůj náklad vydali. Sadrář p. Pele- 
grini utvořil sádrovou odlitku na obličeji nebožtíkově." 

A orgánem Němců v Čechách zvolna stávající se 
„Bohemie" tehdy psala: 

„Včera večer utrpěla česká literatura trpkou ztrátu, 
od smrti Jungmannovy největší. Dne 5 srpna o 7 hod. 
večerní umřel prof. Frant. Lad. čelakovský. čelakovský 
byl jedním z nejvíce vynikajících zjevů v období znovu 
probuzené české literatury. Píle a vážné chtění, kla- 
sické vzdělání a pevné vědomosti, veliké nadání a jemně 
vzdělaný vkus — vlastnosti, jež se zřídka při pěstitelích 
české literatury v takovémto spojení nacházejí — za- 
bezpečily mu místo mezi výtečníky období, k němuž 
Palacký, Hanka, Šafařík, Chmelenský atd, náleželi." 

Tím historie života a působení Celakovského 
skonává. 



163 



Význam jeho začal žíti , život nesmrtelnosti v pa- 
měti a uznání národa", a po půl století, po celém 
lidském věku jeví se nám dnes Čelakovský dvojnásob 
větší a dvojnásob důležitější osobou v dějinách našeho 
národa, než-li jakým byl v dnech, kdy nad jeho rakví 
celý národ tesknil a plakal. 

Fr. Lad. čelakovský patří mezi naše národní ne- 
smrtelné, což bude zajisté jinde a obšírněji dokázáno. 
Jeho památka přežila již celý lidský věk a zSstane 
stejně svěží i po časy budoucí. 




11» 



vesniuKe (JUViOKy. ve \eiKeni .Mczirici u ,i. i . .->aska. 
I S84. 

V dusném vzduchu. Tréobrazů. V Praze uJ.Otty 1885. 

Z různých dob. V Praze u J. 1,'. Vilímka lš85. 

Pod praporem naděje. Historie. V Praze „Libuše" 
1>^X5. (Rozebráno.) 

Povídka o Viktorce. Vesnicky roniiin. \ l'iazr, 
..Přítel domoviny" 1885. (liozcbráuo.) 

Národní Beseda. Pražská idylla. V Praze u Fr. 
Simáčka l^.^'). 

Pro lepší budoucích. Obraz selskvch dvehtéuí. 
V Praze u .1. Otty 18s8. 

Liliputáni. Kus života českého z roku tohoto. Ve 
Vídni u V. Kučery 1889. (Rozebráno.) 

Ze starých časův. (Povidkv pro mládež.) V Praze 
u Fr. A. l>bánka 1889. 

Na stará kolena. (Nové wdání.) V Praze u A. 
Jřeiuwarta 1890. 

Zámecké novelky. V Praze u Jos. R.Vilímka 1891. 

Pod prameny Sázavskými. V Praze. ..Modrá knihovna" 

1892. (Rozebráno). 

Český román. (Autor Nejmenovaný) v Praze. ..Modiá 
kniliovna" 1892. (Rozebráno.) 

Na ostatním peníz!. V Praze u Jana Otty isy:^. 

Krví a železem. V Praze, „Modrá knihovna" 1893. 

Jaroslav Zásmucký. (Autor Nejmenovaný.) I. a II. 
díl. V Praze, „Modrá knihovna" 1894. 

Bílá Hora. I. a II. díl. V Praze, „Modrá knihovna"" 
1895. 

Příhody chlapce Kubíny. (Pro mládež.) V Praze 
II F. A. Urbánka 1895. 

Rok mezi Přeloučí a Prahou. (Autor Nejmenovaný ) 
V Praze, „Modrá knihovna" 1895. 



Selské zrcadlo. V Praze, „Modrá knihovna" 1895. 

Mandel šelmovství Krakonošových. (Pro mládež.) 
V Praze u Jos. R. Vilímka 1896. 

Národní zlatodol. (Autor Nejmenovaný.) V Praze, 
„Modrá knihovna" 1896. 

František Palacký. V Praze, „Modrá knihovna" 1800. 
(Rozehráno.) 

Za květu mladosti. V Praze u Jana Otty i896. 

Poslední selské pozdvižení. V Praze, „Modrá 
knihovna" 1897. 

Student hrdina. (Pro mládež.) V Praze n Jos. II 
Vilímka 1897. (Rozebráno.) 

V Chytrákově. (Autor Nejmenovaný.) V Praze, „Modrá 
knihovna" 1897. 

Karel Havlíček. V Praze, „Modrá knihovna" 1897. 

Velký Čech. (Druhé vydání knihy „František Pa- 
lacký".) V Praze u Jos. R. Vilímka. 1897. 

Na stará kolena. (III. vvdání). V Praze, ..Modrá 

knihovna" 1897. " ' 

•Mladí starci. V Praze, „3lodrá knihovnt" 1808. S 

Starší historie. V Praze, „Modrá knihovna< 1898^ 

Úpičtí rytíři. (Pro mládež.) V Praze u V\\ A. 
Urbánka 1898. 

Přemyslovci. V Praze, „Modrá knihovna" 1898. 

O českou korunu. (Pro mládež.) V Praze ii Jos. R. 
Vilímka 1898. 

Praha. V Praze, „Modrá knihovna" 1890. 

Fr. L. Čelakovský. V Praze „Modrá knihovna" 1890. 



Tyto knihy jsou k dostání \q všech knih- 
ku})ectvich v zemích koruny" České. 



l^^J 



PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET 

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 



PG 


Reznicek, Václav 


5038 


František 


Ladislav 


C^7 


Celakovsky 




Z835